Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

Když jsem si přečetl schválený zákon, který přikazuje prodávat v supermarketech většinu českých potravin, vybavil se mi velmi plasticky zážitek z dětství, se kterým se Vám musím svěřit. Bylo to v roce 1982. Rodiče mě tehdy poslali z kdovíjakých pohnutek na pionýrský tábor do Sovětského svazu. Byla to družební Vladimírská oblast, asi 300 kilometrů na východ od Moskvy. Někde v lesostepi u řeky Kljazmy, pokud si to vybavuju dobře. Zážitků tam bylo až až, třeba s pneumatickou zubní vrtačkou, obsluhovanou osobou vzdáleně připomínající přejedenou Marfušu z Mrazíka, ale o tom jindy. Teď k těm potravinám. To jsme takhle šli, notně vyhladovělí, protože táborová strava se sestávala skoro výhradně z prosné a pohankové kaše s rybou v neděli, do nejbližší vesnice. Šli jsme nicméně s nadšením, neboť nám bylo řečeno, že si tam můžeme zakoupit něco dobrého k snědku. To vám bylo po celých několik verst po hlavní silnici, tedy fakticky po polní cestě plné výmolů o velikosti kráterů po minometných granátech, radosti a těšení! Cestou jsem se pro jistotu zeptal děžurné (pro mladší ročníky - taková táborová dozorkyně), jestli v kolchozním obchodě něco k jídlu bude. "Plné regály! Od shora až dolů!" zněla odpověď soudružky. No, zkrátím to. Když jsme tam došli, vstoupili do srubu s hrdým nápisem "Univermag" a nechali oči uvyknout přítmí, zjistili jsme, že děžurná nelhala. Regály byly skutečně plné. Od shora až dolů, od leva doprava. Byly plné.....nekone čných řad konzervované červené řepy. Řepa tady, řepa tam, všude kam se podíváš. Samozřejmě domácí sovětské výroby, jakápak cizina! Dokonalá soběstačnost v praxi! A ta podpora místních kolchozníků! A jinak? Jinak nic. Nic. Jako vůbec nic. Zakručelo mi v břiše. Jedna dívka, myslím že to byla dcera generálního ředitele státního podniku LIAZ, se hlady rozplakala. Cestou ven jsme narazili na ožralého milicionáře, který se ptal, jestli je všechno chorošo. Měl přes rameno kalašnikov. Takže děžurná velmi racionálně zahlaholila, že se tu "rebjátam" (dětem - pro mladší ročníky) moc líbí a že oceňují soběstačnost sovětského zemědělství a celkově zásobovací systém. Ani jsme nemukli. Kalašnikov vypadal, na rozdíl od všeho ostatního, co jsme v SSSR viděli, velmi funkčně. Tak na tohle jsem, si milí přátelé vzpomněl, když jsem slyšel o tom skvělém zákonu na podporu českých zemědělců, který nám říká, co si budeme moci koupit a co ne.

Petr Honzejk