Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

   

Strojový překlad

Nejnovější komentáře

  • 24.04.2024 10:01
    Odsouzený kriminálník Maxim Ponomarenko opět podniká v ...

    Read more...

     
  • 24.04.2024 09:00
    Dobrý den vážený pane Šinágle, obracím se na Vás, protože ...

    Read more...

     
  • 24.04.2024 07:47
    Předpokládám, že paní Gavlasové a jejím klientům bylo zveřejněním ...

    Read more...

     
  • 20.04.2024 12:42
    Mgr. Jana Gavlasová, advokát, Západní 449, 253 03 Chýně ...

    Read more...

     
  • 19.04.2024 18:09
    Ve Zlínském kraji dnes chybí 3000 míst pro přestárlé lidi.

    Read more...

     
  • 19.04.2024 16:56
    Spione und Saboteure – Wladimir Putin zeigt, dass er in seinem ...

    Read more...


Portál sinagl.cz byl vybrán do projektu WebArchiv

logo2
Ctění čtenáři, rádi bychom vám oznámili, že váš oblíbený portál byl vyhodnocen jako kvalitní zdroj informací a stránky byly zařazeny Národní knihovnou ČR do archivu webových stránek v rámci projektu WebArchiv.

Citát dne

Karel Havlíček Borovský
26. června r. 1850

KOMUNISMUS znamená v pravém a úplném smyslu bludné učení, že nikdo nemá míti žádné jmění, nýbrž, aby všechno bylo společné, a každý dostával jenom část zaslouženou a potřebnou k jeho výživě. Bez všelikých důkazů a výkladů vidí tedy hned na první pohled každý, že takové učení jest nanejvýš bláznovské, a že se mohlo jen vyrojiti z hlav několika pomatených lidí, kteří by vždy z člověka chtěli učiniti něco buď lepšího neb horšího, ale vždy něco jiného než je člověk.

 


SVOBODA  NENÍ  ZADARMO

„Lepší je být zbytečně vyzbrojen než beze zbraní bezmocný.“

Díky za dosavadní finanční podporu mé činnosti.

Po založení SODALES SOLONIS o.s., uvítáme podporu na číslo konta:
Raiffeisen Bank - 68689/5500
IBAN CZ 6555 0000000000000 68689
SWIFT: RZBCCZPP
Jan Šinágl,
předseda SODALES SOLONIS o.s.

Login Form

„Dobrovolné respektování nálezů Ústavního soudu ČR je samotnou esencí ústavního státu. ... Pro příště budu nerespektování nálezů Ústavního soudu ČR v konkrétní věci považovat za úmyslné porušení Ústavy ČR (čl. 89, odst. 2), a proto za závažné kárné provinění, a budu ... příště žádat u kárného senátu přísný postih takových soudců. Soudce nerespektující Ústavu ČR nemůže soudcem zůstat, a tím méně soudcem Nejvyššího soudu ČR.“ JUDr. Eliška Wágnerová

***

Spoluodpovědnost za to, zda jsou lidé, poškození chybami státu, řádně odškodněni, soudce nese, protože právě on rozhoduje spor mezi poškozeným a státem.

Místopředseda: „Troufám si tvrdit, že Česko patří k zemím, jež jsou k odškodňování chyb státu velmi vstřícné, a to přes ne zcela dokonalou právní úpravu. Jde do značné míry o důsledek rozhodovací činnosti Nejvyššího soudu, konkrétně právě soudního oddělení, jehož je Pavel Simon členem.“

Komentář: K některým poškozeným „Česko“ možná vstřícné je, nicméně osoby rehabilitované v současné době podle zákona č. 119/1990 Sb. dostávají náhradu ušlého výdělku v maximální výši 30 000 Kč/rok, tj. 83,33 Kč/den (§ 23 odst.1 písm. a/, odst. 4 písm. b/) a nárok na náhradu nemateriální újmy je jim odpírán úplně. Není divu, že poškození, kterým je takové odškodnění přiznáno, mluví nikoli o „vstřícnosti“, ale spíše o „výsměchu“.

***

Komentář k interview s místopředsedou Nejvyššího soudu JUDr. Petrem Šukem

Portál Česká justice přinesl 13. 10. 2023 interview Petra Dimuna s místopředsedou Nejvyššího soudu JUDr. Petrem Šukem. Viz https://www.ceska-justice.cz/2023/10/mistopredseda-nejvyssiho-soudu-suk-cchi-kung-neobvykla-ale-povolena-cinnost-soudce/

Jejich obsáhlý rozhovor se týkal tehdejšího kandidáta na funkci ústavního soudce JUDr. Pavla Simona a kritických připomínek, které se na jeho hlavu snášely.

Například Martin Shabu v článku „Simon vzal odškodné vězni“ (Lidové noviny z 3. 10. 2023, str. 1, 2) zmiňoval svědka Jehovova Ladislava Vargy z Bratislavy, který měl podle Simonova rozhodnutí vrátit pravomocně přiznané a vyplacené zadostiučinění, ačkoli peníze mezitím investoval do rekonstrukce rodinného domku. Podle autora článku mělo být „minimálně osm“ obdobných případů.

Místopředseda naproti tomu svého kolegu z Nejvyššího soudu spíše hájil. Přitom uvedl řadu obecných tvrzení, vůči nimž není co namítat. Některé odpovědi ale stojí za to blíže okomentovat.

Soudcovská způsobilost

Místopředseda:

„Zcela mylná je již samotná představa, že soudce, jenž se podílel na přijetí rozhodnutí, které následně zrušil Ústavní soud, se nemůže stát soudcem Ústavního soudu. Dříve či později se to přihodí prakticky každému soudci vrcholného soudu. Samo o sobě to nevypovídá ničeho o odborné kvalitě či o osobnosti dotčeného soudce.“

Komentář:

To, že nějakému soudci zruší Ústavní soud jeho rozhodnutí, ho samozřejmě samo o sobě z ničeho nediskvalifikuje. Jde ale o to, proč to rozhodnutí Ústavní soud zrušil. Je rozdíl, když Ústavní soud řešil nějakou novou, dosud neprobádanou otázku, anebo když soudce hrubě porušil základní právní zásady, například se vědomě vzepřel – v přímém rozporu s čl. 89 odst. 2 Ústavy – judikatuře Ústavního soudu. Od 23. 5. 2012 byl závazný právní názor Ústavního soudu vyjádřen nálezem sp. zn. I. ÚS 3438/11 ve věci Vladimíra Waise. Podle tohoto nálezu náleží finanční náhrada za nemateriální újmu všem, kdo byli rehabilitováni po 18. 3. 1992, kdy pro Československo nabyla účinnosti Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod. Přesto oddělení Nejvyššího soudu 30 Cdo tuto náhradu rehabilitovaným vytrvale odmítalo přiznat. Ústavní soud poté taková rozhodnutí zrušil.

Oddělení 30 Cdo pracuje v tříčlenných senátech; na níže popsaných kauzách se podíleli tito jeho soudci:

  • JUDr. Vít Bičák
  • JUDr. Bohumil Dvořák, Ph.D., LL.M
  • JUDr. František Ištvánek
  • JUDr. Pavel Pavlík
  • JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.
  • JUDr. Pavel Simon
  • JUDr. Pavel Vrcha
  • Mgr. Hynek Zoubek

O jaká rozhodnutí konkrétně šlo?

  1. 12. 2012 č.j. 30 Cdo 2086/11-131 ve věci Pavla Fialka

soudci: Pavlík, Vrcha, Ptáček

zrušeno nálezem ze dne 30. 5. 2013 sp. zn. II. ÚS 4877/12

  1. 5. 2013 č.j. 30 Cdo 3349/2012-14 ve věci Andreje Mata

soudci: Ištvánek, Vrcha, Simon

zrušeno nálezem ze dne 18. 12. 2014 sp. zn. III. ÚS 1856/13

  1. 5. 2013 č.j. 30 Cdo 2916/2012-58 v další věci Andreje Mata

soudci: Ištvánek, Simon, Pavlík

zrušeno nálezem ze dne 24. 4. 2014 sp. zn. IV. ÚS 2265/13

  1. 5. 2013 č.j. 30 Cdo 3846/2011-104 ve věci Ing. Artura Nováka

soudci: Ištvánek, Simon, Pavlík

zrušeno nálezem ze dne 22. 1. 2015 sp. zn. III. ÚS 2012/13

  1. 6. 2013 č.j. 30 Cdo 1663/2012-15 ve věci Milana Berana

soudci: Ištvánek, Simon, Vrcha

zrušeno nálezem ze dne 21. 1. 2015 sp. zn. IV. ÚS 2183/13

  1. 9. 2013 č.j. 30 Cdo 1710/2013-76 ve věci Karla Marosze

soudci: Ištvánek, Simon, Vrcha

zrušeno nálezem ze dne 6. 2. 2015 sp. zn. I. ÚS 3451/13

Později Ústavní soud ve svém sjednocujícím stanovisku sp. zn. Pl. ÚS-st. 39/14 uvedl, že nárok mají jen ti, kdo podali žalobu před zveřejněním tohoto stanoviska, tj. před 18. 12. 2014.

Senát 30 Cdo však nadále odmítal náhradu přiznat i těm, kdo tuto dodatečnou podmínku splňovali. Znovu proto zasahoval Ústavní soud; viz například rozhodnutí ze dne

  1. 2. 2015 sp. zn. 30 Cdo 1619/2013-59 ve věci Bartolomeje Árvaye

soudci: Ištvánek, Ptáček, Simon

zrušeno nálezem ze dne 11. 8. 2015 sp. zn. I. ÚS 723/15

  1. 2. 2015 č.j. 30 Cdo 5177/2014-122 ve věci Rudolfa Oprendeka

soudci: Ištvánek, Bičák, Simon

zrušeno nálezem ze dne 15. 4. 2015 sp. zn. I. ÚS 819/15

  1. 2. 2015 č.j. 30 Cdo 1005/2014-51 ve věci Jána Semana

soudci: Ištvánek, Ptáček, Simon

zrušeno nálezem ze dne 23. 8. 2016 sp. zn. II. ÚS 823/15

  1. 2. 2015 č.j. 30 Cdo 3972/2013-45 ve věci Jana Filly

soudci: Ištvánek, Ptáček, Simon

zrušeno nálezem ze dne 7. 6. 2016 sp. zn. IV. ÚS 856/15

  1. 2. 2015 č.j. 30 Cdo 3525/2014-163 ve věci Ladislava Vargy

soudci: Ištvánek, Bičák, Simon

zrušeno nálezem ze dne 10. 10. 2017 sp. zn. II. ÚS 859/15

  1. 6. 2015 č.j. 30 Cdo 1511/2012-31 ve věci Václava Netuky

soudci: Ištánek, Simon, Pavlík

zrušeno nálezem ze dne 1. 12. 2015 sp. zn. II. ÚS 2196/13

  1. 4. 2016 č.j. 30 Cdo 4803/2015-171 v opakovaně projednávané věci Vladimíra Waise

soudci: Simon, Dvořák, Ištvánek

zrušeno nálezem ze dne 5. 9. 2017 sp. zn. II. ÚS 2533/16

Zvlášť posledně zmiňovaná věc, v níž byl předsedou senátu doktor Simon, je závažná, neboť Vladimíru Waisovi Ústavní soud přiznal zadostiučinění již 23. 5. 2012 (viz výše) a Nejvyšší soud mu nárok znovu upřel

To vyvolává vzpomínku na památné „Prohlášení předsedkyně Nejvyššího soudu“ JUDr. Elišky Wagnerové, Ph.D., otištěné dne 12. 2. 1999 v Lidových novinách. Tehdy šlo o reakci na počínání dvou soudců v kauze odpírače Josefa Choděry. Mezi jiným zde stojí:

„Dobrovolné respektování nálezů Ústavního soudu ČR je samotnou esencí ústavního státu. ... Pro příště budu nerespektování nálezů Ústavního soudu ČR v konkrétní věci považovat za úmyslné porušení Ústavy ČR (čl. 89, odst. 2), a proto za závažné kárné provinění, a budu ... příště žádat u kárného senátu přísný postih takových soudců. Soudce nerespektující Ústavu ČR nemůže soudcem zůstat, a tím méně soudcem Nejvyššího soudu ČR.“

K tomu lze jen doplnit, že ne všechna obdobná rozhodnutí senátu 30 Cdo byla meritorně posouzena Ústavním soudem. Viz například:

František Kováč prohlásil, že už ústavní stížnost podávat nebude, protože je starý, nemocný a brzy umře, což se skutečně stalo.

Štefan Knežo sice ústavní stížnost podal, ale řízení před Ústavním soudem bylo zastaveno, protože stěžovatel zemřel ještě předtím, než soud o jeho stížnosti rozhodl.

Rozhodování ve vícečlenném senátu

Místopředseda:

„Nesprávné je také spojovat určité rozhodnutí, přijaté tříčlenným senátem, pouze s jedním ze členů tohoto senátu. Říkat, že soudce Simon udělal to či ono. Neudělal. Byl členem soudního senátu, který určitým způsobem rozhodl. U meritorních rozhodnutí nikdo z těch, kdo kolegu Simona kritizují, nemůže vědět, jak konkrétně v dané věci hlasoval.“

Komentář:

Nikdo by to nemohl vědět, kdyby doktor Simon ona zrušená rozhodnutí veřejně neobhajoval a netvrdil, že „u odpíračů nešlo rozhodovat jinak“. (Viz výše zmíněný článek v Lidových novinách ze dne 3. 10. 2023.)

Kdyby opravdu „nešlo rozhodovat jinak“, nemohl by Ústavní soud napadená rozhodnutí rušit.

Naslouchání

Místopředseda:

„Z debaty je také vidět, že někteří z těch, kdo se do ní zapojili, kritizovaná rozhodnutí ani nečetli. A pokud ano, pak je dezinterpretují. Podstata rozebíraných kauz, rozhodovaných senátem, jehož členem byl i kolega Simon, často leží jinde, než jak se prezentují. Pavel Simon se to snaží trpělivě vysvětlovat, ale nejsem si jistý, zda je mu nasloucháno.“

Komentář:

Ano, je namístě rozebrat podstatu oněch kritizovaných rozhodnutí. Výše tak bylo učiněno. A lze doufat, že tomu bude alespoň někým „nasloucháno“.

A „naslouchat“ je třeba i Evropskému soudu pro lidská práva, který již 29. 5. 1997 v kauze řeckých odpíračů vojenské služby Dimitria Tsirlise a Timothea Kouloumpase vysvětlil, že právo na náhradu nemateriální újmy nevinně věznění prostě mají. (Viz článek „Evropský soud napravuje pochybení“; dostupný na https://wol.jw.org/cs/wol/d/r29/lp-b/101998005.)

Spoluodpovědnost za chyby státu a vědomost o nesmyslu

Místopředseda:

„Korektní kritické hodnocení určitého soudce nelze vystavět na několika účelově vybraných rozhodnutích přijatých senátem, jehož byl členem. A až neuvěřitelně mi zní paušalizující názory, že je Pavel Simon spoluodpovědný za nedostatečné odškodňování osob poškozených chybami státu. Každý, kdo sleduje rozhodovací činnost jeho soudního oddělení, jakož i jeho odborné názory, ví, že je to nesmysl.“

Komentář:

Shora citovaná rozhodnutí nejsou „účelově vybraná“; jsou to rozhodnutí, která doktor Simon obhajuje navzdory tomu, že je Ústavní soud kvůli porušení základních občanských práv zrušil.

Spoluodpovědnost za to, zda jsou lidé, poškození chybami státu, řádně odškodněni, soudce nese, protože právě on rozhoduje spor mezi poškozeným a státem.

A je poněkud opovážlivé vystupovat jako mluvčí za „každého“ poučeného a předjímat, že „ví, že je to nesmysl“.

Někdo by mohl spíše považovat za „nesmysl“ mluvit takhle za druhé.

Vstřícnost

Místopředseda:

„Troufám si tvrdit, že Česko patří k zemím, jež jsou k odškodňování chyb státu velmi vstřícné, a to přes ne zcela dokonalou právní úpravu. Jde do značné míry o důsledek rozhodovací činnosti Nejvyššího soudu, konkrétně právě soudního oddělení, jehož je Pavel Simon členem.“

Komentář:

K některým poškozeným „Česko“ možná vstřícné je, nicméně osoby rehabilitované v současné době podle zákona č. 119/1990 Sb. dostávají náhradu ušlého výdělku v maximální výši 30 000 Kč/rok, tj. 83,33 Kč/den (§ 23 odst.1 písm. a/, odst. 4 písm. b/) a nárok na náhradu nemateriální újmy je jim odpírán úplně.

Není divu, že poškození, kterým je takové odškodnění přiznáno, mluví nikoli o „vstřícnosti“, ale spíše o „výsměchu“.

Na druhé straně je třeba uznat, že senát 30 Cdo v některých jiných případech projevil vůči rehabilitovaným odpíračům „vstřícnost“, když „Česko“, reprezentované soudy nižších stupňů, projevilo naprostou „nevstřícnost“. Viz například rozsudky ze dne

27.7. 2011 sp. zn. 30 Cdo 14/2010 ve věci Ivana Waldera

soudci: Vrcha, Pavlík, Ptáček

poučení: občan má právo na zadostiučinění za průtahy nejen při nečinnosti soudu, ale též v případě vydávání opakovaně vadných a později rušených rozhodnutí; případ nelze kvůli tomu prohlásit za složitý a ospravedlňovat tím neúměrnou délku řízení

  1. 10. 2018 č.j. 30 Cdo 3206/2018-265 ve věci Vladimíra Waise

soudci: Simon, Bičák, Zoubek

poučení: náhradu nemateriální újmu nelze krátit o dříve přiznané odškodnění za hmotnou škodu

Závěr

Novinový článek „Simon vzal odškodnění vězni“ nepochybně upoutá, a stejně tak Simonova obhajoba, podpořená slovy místopředsedy. To ale k pochopení problému nestačí.

Teprve podrobný výzkum může osvětlit podstatu právního „zápasu“, o němž před lety napsal profesor C. S. Braden:

„[Svědkové Jehovovi] svým bojem za zachování občanských práv prokázali pozoruhodnou službu demokracii, neboť svým zápasem učinili mnoho pro zajištění těchto práv pro každou menšinovou skupinu v Americe. Jsou-li občanská práva některé skupiny porušena, žádná jiná skupina nemá svá práva jistá. Přispěli tedy zásadně k zachování jedné z nejcennějších věcí v naší demokracii.“ („These Also Believe [Tito také věří]“, 1949; citováno z článku „Historický vývoj svobody projevu“; dostupný na https://wol.jw.org/cs/wol/d/r29/lp-b/101996521.)

I v České republice měl „zápas“ – probíraný v interview a komentáři k němu – dopad na více „menšinových skupin“. (Milan Beran, Václav Netuka a Pavel Fialek byli perzekuováni jako katolíci, Jan Filla byl adventistou. Ostatní poškození jsou svědkové Jehovovi.)

--

  1. 10. 2023

Zapsal: L. Müller

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1
Share

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v levém sloupci zcela dole)