Ve středu 6. 12. 2023 zrušil Nejvyšší soud ČR rozsudek z roku 1981, jímž byli Karel (Čárlí) Soukup a Jindřich Tomeš odsouzeni za to, že na svatbě zpívali „písně s protisocialistickým obsahem“. Oč tehdy vlastně šlo?
Dne 26. 4. 1980 se ženil pan Miroslav Vaněk. Na svatební hostinu v restauraci Ryjicích (okres Ústí nad Labem) pozval asi 40 osob, mj. i písničkáře Karla (Čárlího) Soukupa.
Státní bezpečnost nenechala svatební veselí bez povšimnutí, a tak dne 1. 7. 1980 vzal prokurátor Soukupa do vazby kvůli tomu, že se na svatbě dopustil výtržnictví, a to „zpěvem písní s protisocialistickým obsahem a zesměšňováním socialistického hospodářství a Sboru národní bezpečnosti“. Navíc se v písních měly objevovat i vulgarismy.
***
Charlie Soukup: V radijou pekně hrajou 1974
***
Jiří Gruntorád ukončil hladovku – 321 roků zdravého rozumu zapůsobilo!
***
Následně Okresní soud v Ústí nad Labem poslal dne 5. 11. 1980 Soukupa na 10 měsíců do vězení, což 5. 1. 1981 potvrdil i odvolací soud.
Současný ministr spravedlnosti JUDr. Pavel Blažek, Ph.D., ale proti tomu podal 17. 10. 2023 stížnost pro porušení zákona.
V ní namítal, že „se mohlo jednat i o písně rozporné s tehdejší vládnoucí ideologií. Konkrétní obsah písní se nepodařilo zjistit. ... Nelze dovodit, že by jednání obviněného Karla Soukupa bylo natolik společensky škodlivé, aby naplnilo všechny zákonné znaky přečinu výtržnictví. ... V daném případě se jednalo nikoli o veřejnou produkci na koncertě pro velký počet posluchačů, ale jen o uzavřený okruh svatebních hostů v hostinci v Ryjicích. Přitom je třeba přihlížet i k atmosféře, která zpravidla na svatebních hostinách panuje. Jen stěží by proto mohlo dojít i s ohledem na prostředí, v němž k předmětnému jednání došlo, k naplnění znaku ,výtržnosti‘.“
Ministr také připomněl, že Soukupovi je vytýkáno „jednání ze zjevné neúcty vůči společnosti“, což však bylo součástí skutkové podstaty výtržnictví do 30. 6. 1973. K předmětnému skutku přitom mělo dojít 26. 4. 1980.
Ministr rovněž odkázal na nálezy Ústavního soudu ČR v podobné věci zpěváka Jaroslava Hutky (sp. zn. I. ÚS 2056/12 a sp. zn. IV. ÚS 2853/12). Podle nich „je pro účely zákona o soudní rehabilitaci podstatné posoudit, za jaké jednání byla osoba skutečně postihována, nikoli právní kvalifikaci, kterou tomuto jednání přisoudil tehdejší totalitní režim. V tehdejším režimu bylo zcela běžné, že jednání, které bylo realizací svobody projevu, bylo postihováno jako běžný kriminální čin, přičemž cílem bylo, jednak zakrýt určitou kontroverznost takového postihu, jednak snížit vážnost účastníků protestů ve společnosti“.
Soudci Nejvyššího soudu (senát ve složení: JUDr. Pavel Šilhavecký, JUDr. Aleš Kolář a Mgr. Zuzana Ursová) v neveřejném zasedání ministrovu stížnost plně akceptovali a navíc napadený zrušili i ve vztahu k Soukupovu spoluodsouzenému Jindřichu Tomešovi. Argumenty ve prospěch Soukupa totiž platí i pro něj.
Rozsudek v této věci je další drobný příspěvek k nápravě křivd, způsobených za minulého režimu, o němž zákon č. 198/1993 Sb. říká, že byl „zločinný, nelegitimní a je zavrženíhodný“. (§ 2 odst. 1)
---
Poznámky:
1.
Ministr spravedlnosti zprvu odmítal stížnost podat, neboť se nedochoval soudní spis. Podklady však nakonec dodal Jiří Gruntorád, který je dohledal v knihovně Libri prohibiti.
Po propuštění z vězení
- byl Soukup vystěhován z Československa v rámci akce ASANACE. (Viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Akce_Asanace.)
- propašovala Tomeše z Československa za dramatických okolností francouzská studentka Carole Paris. Podrobnosti viz v článku „Útěk jako z dobrodružného filmu“; dostupný na https://www.goethe.de/prj/jad/cs/the/fff/21850132.html.
--
- 12. 2023 sepsal: L. Müller
Read more...