Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

   

Strojový překlad

Nejnovější komentáře

  • 09.04.2024 07:03
    A businessman from the USA wrote to me I don't know anyone ...

    Read more...

     
  • 09.04.2024 06:59
    Napsal mi podnikatel u USA: Neznám nikoho dalšího, kdo by ...

    Read more...

     
  • 08.04.2024 18:19
    Zdravim, pane Šinágl Ještě si někdo myslí, že ČR je právní ...

    Read more...

     
  • 08.04.2024 11:05
    Politici jako pokusné osoby Psychologie ovlivňuje chování ...

    Read more...

     
  • 07.04.2024 07:50
    Jenom mi stále chybí GENERÁLSKÁ policejní odpověď na triviální ...

    Read more...

     
  • 06.04.2024 13:54
    V roce 2050 bude bílých Evropanů v Západní Evropě, vzhledem k ...

    Read more...


Portál sinagl.cz byl vybrán do projektu WebArchiv

logo2
Ctění čtenáři, rádi bychom vám oznámili, že váš oblíbený portál byl vyhodnocen jako kvalitní zdroj informací a stránky byly zařazeny Národní knihovnou ČR do archivu webových stránek v rámci projektu WebArchiv.

Citát dne

Karel Havlíček Borovský
26. června r. 1850

KOMUNISMUS znamená v pravém a úplném smyslu bludné učení, že nikdo nemá míti žádné jmění, nýbrž, aby všechno bylo společné, a každý dostával jenom část zaslouženou a potřebnou k jeho výživě. Bez všelikých důkazů a výkladů vidí tedy hned na první pohled každý, že takové učení jest nanejvýš bláznovské, a že se mohlo jen vyrojiti z hlav několika pomatených lidí, kteří by vždy z člověka chtěli učiniti něco buď lepšího neb horšího, ale vždy něco jiného než je člověk.

 


SVOBODA  NENÍ  ZADARMO

„Lepší je být zbytečně vyzbrojen než beze zbraní bezmocný.“

Díky za dosavadní finanční podporu mé činnosti.

Po založení SODALES SOLONIS o.s., uvítáme podporu na číslo konta:
Raiffeisen Bank - 68689/5500
IBAN CZ 6555 0000000000000 68689
SWIFT: RZBCCZPP
Jan Šinágl,
předseda SODALES SOLONIS o.s.

Login Form

Franisek Josef II bez ruky ChebLN DR MK Nesekane louky a ruiny 27.2.2023"ČSR byla pravděpodobně jediným státem na světě, proti němuž bylo možné 'podněcovat' zobrazováním jeho vzniku a vystavit se tak trestnímu stíhání..."

V roce 1918 byli Němci proti své vůli a v rozporu s právem národů na sebeurčení začleněni do Československa, ale jako druhý nejsilnější národ byli vyloučeni z tvorby právního řádu a ústavy. Toto nedemokratické jednání Němce hluboce ponížilo a velmi jim ztížilo úvahy o podpoře nového státu. Proto se symbolem němectví stal pomník habsburského císaře Josefa II. na náměstí v Chebu. Karl Wilfert starší jej nechal odlít z bronzu. Tento pomník byl však Čechům trnem v oku.

V noci 14. listopadu 1920 českoslovenští vojáci císaře Josefa II. s hlasitým řevem svrhli z podstavce. Německé obyvatelstvo však ještě téže noci vrátilo císaře Josefa na jeho původní místo a k podstavci ho přikovalo silnými železnými pásy. Chyběla mu pravá ruka, v níž držel toleranční patent, v němž stanovil toleranci protestantské víry vedle katolické. Vojáci si tuto ruku pravděpodobně vzali jako trofej. Po několik následujících let nemohlo nic lépe ilustrovat utlačenou německou menšinu a českou aroganci než císař Josef II. v tomto zvláštním provedení pomníku.

Konečné odstranění

Podle Heriberta Sturma (Eger, Geschichte einer Reichsstadt, 1952) obdržela městská rada v Chebu počátkem května 1923 vládní příkaz, aby pomník císaře Josefa II. do dvou týdnů odstranila. Právní základ pro tuto demontáž vytvořila Praha "Zákonem na ochranu republiky".

Aby se předešlo povstání obyvatelstva (v roce 1921 měl Cheb 27 524 obyvatel, z toho 1 305 Čechů), rozhodla městská rada 4. května 1923, že císař Josef zmizí následující noc po půlnoci.

Sotva se náměstím rozezněly první rány kladivem, rozezněly se zvony evangelického Mírového kostela a shromáždil se početný dav. Poté, co byly po několika hodinách práce uvolněny těžké železné pásy, vytvořil dav, rozdělený nosiči pochodní, mříž, kterou byla socha převezena na vůz ozdobený jedlovou zelení. Nakonec se jejím pozdějším místem uložení stala zahrada městského archivu. (V roce 2003 byla socha bez ruky znovu instalována ve Františkových Lázních).

Do konce roku 1923 stál na náměstí ještě prázdný podstavec pomníku, který byl ozdoben košem s květinami. Pak musel být i tento zbytek odstraněn.

Vznik "Zákona na ochranu republiky

Rozhodujícím faktorem pro vznik "Zákona na ochranu republiky" byl atentát na ministra financí Aloise Rašína 5. ledna 1923 v Praze. Rašína střelil do zad devatenáctiletý anarchokomunista Josef Šoupal. Na následky střelného zranění zemřel 18. února 55letý Rašín. Šoupal byl rychle dopaden a prohlásil, že chtěl zasáhnout nejen ministra financí, ale celý systém.

Ve vládních kruzích tento atentát rozšířil velký neklid, neboť ukázal, že stát je zranitelný. Stranou pozornosti nezůstal ani zahraniční tisk, který se neustále zabýval útlakem Němců v ČSR poté, co byla československá vláda v zahraničí zdiskreditována brutálním zásahem její armády proti německému obyvatelstvu 4. března 1919.

Proto armáda právníků horečně pracovala na zákonu, který měl stát zabezpečit proti ohrožení zevnitř. Nakonec vláda 23. března 1923 přijala "Zákon na ochranu republiky". I po roce 1945 byl tento zákon s určitými změnami opět v platnosti.

"Zákon na ochranu republiky" je tlustý svazek. Fritz Peter Habel o něm píše (Dokumente zur Sudetenfrage, 2003, s. 319), že v tomto zákoně se zajímavou formou mísí skutkové podstaty, které jsou stíhány ve všech státech světa (např. vojenská zrada $ 6), se zvláštnostmi, které vyvolávají dojem obav ČSR (2. např. $ 26 a $ 14).

Podle $ 26 musely z veřejného prostoru zmizet světské pomníky, nápisy apod. pokud měly protistátní charakter nebo byly věnovány příslušníkovi rodu, který vládl v Rakousku, Uhersku, Rakousku-Uhersku nebo Německé říši, nebo zobrazovaly příslušníka dynastie, která vládla v Německé říši v roce 1914. $ l4 zakazoval zobrazovat na veřejnosti denunciaci Československé republiky. Zobrazování bylo považováno za "pobuřování" a hrozily za něj až dva roky vězení.

Habel to komentuje: (Edith Berglerová): "ČSR byla pravděpodobně jediným státem na světě, proti němuž bylo možné 'podněcovat' zobrazováním jeho vzniku a vystavit se tak trestnímu stíhání..." (Edith Berglerová).

(Edith Bergler)

Witikobrief únor 2023, strana 21-22

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1
Share

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v levém sloupci zcela dole)