Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

Čas od času v této rubrice představujeme velké turistické novinky a tentokrát je to jedna z nich: Měl jsem možnost navštívit "Muzeum českých Němců" v Ústí nad Labem (Aussig), které bylo otevřeno 18. listopadu, s předstihem - přede mnou ho navštívil pouze německý prezident. Takže jsem byl vlastně druhý návštěvník.

Expozice se nachází ve dvou patrech Městského muzea v Ústí nad Labem a první myšlenka na ni vznikla před dvaceti lety. V tomto smyslu je to senzace - každý asi očekává, že tam uvidí nějaké nacistické plakáty nebo obrázky davů s vlajkami s hákovým křížem, ale to je jen malá část. Němci s námi žijí společně od středověku.

Co český šlechtic zažil v Praze

Je jich stále méně: současní svědci v České republice, kteří mohou ze své vlastní zkušenosti vyprávět o krutostech proti Němcům. Hrabě Zdeněk Filip Maria Emanuel Jiří Ignatius Sternberg z jedné z nejstarších českých aristokratických rodin zemřel 19. ledna ve věku 97 let. Konec války zažil Sternberg v Praze. Vzpomněl si nejen na sovětské tanky na Malé Straně a na barikády poblíž Národního divadla, ale také na zločiny spáchané Čechy. „Byl to příšerný pohled,“ hlásil před lety ve vysílání Československého rozhlasu.

"Ve Vltavě plavaly mrtvoly. Byly to mrtvoly starých žen nebo dětí, protože němečtí muži byli stále na frontě. Členové „revolučních gard“ odvlekli Němce z jejich domovů a hodili je do řeky. V Tyršově domě byla zřízena německá polní nemocnice. Zranění museli jít ven a byli zastřeleni. Mrtví tam leželi, lidé kolem nich procházeli. To je mé poslední vyjádření, už o tom nechci mluvit. Byl to pro mě psychický stres, že lidé jsou schopni něco takového udělat. "

Jazyk původních obyvatel?

Podle očekávání vzbudil nový vizuální styl vzrušené reakce na sociálních sítích. Podle některých písmeno „ú“, které autoři náznakem přetvořili do mrkajícího smajlíka, příliš připomíná přehlasované „ü“. Jeden z ironických komentářů se řečnicky ptá, zda jde o narážku na jazyk původních obyvatel a poukazuje na umístění ústeckého regionu v oblasti bývalých německojazyčných Sudet. Celý článek>

Aktualizováno 18:50 hod.: Ve SRN byla dnes odhalena laboratoř, která omylem z 60 testů na Covid-19 vyhodnotila 58 jako pozitivních z důvodů přetíženosti personálu. Veřejnosti se obratem omluvila. Kolik chybných pozitivních testů máme v ČR? Jak fungují jejich kontroly? Je vůbec čas je provádět a odvaha omluvit se případně veřejnosti? Německou důkladnost a solidnost s českou lze jen těžko srovnávat J.Š.

* * *

TGM : „Rád bych formuloval rakouský problém pro Rakousko a nás Čechy takto: „Jestliže Němec může být Rakušan, proč nemůže být Slovan, řekněme Srb, Rakušan? Všichni chceme rovnost a rovná práva, všichni chceme svobodu v Rakousku, a tudíž nemáme důvod v dohledné době Rakousko opustit.“

* * *

Vznik Československé republiky byl velmocenským omylem. Ze lží se stala legenda

Nádherný „obrozenecký“ sen, samostatná republika, neměl v době rozvrácených národnostních vztahů ve střední Evropě šanci. Ve chvíli zhroucení rakousko-uherského soustátí se hnací silou stala nezodpovědná touha části české elity domoci se pod jakýmkoliv jménem statutu vládnoucího „národa“ nad co největším územím. Více než poloviny jinojazyčného obyvatelstva nového státu se tato česká elita na nic neptala.

U vědomí svého „civilizačního“ náskoku byla elita rozhodnuta přinášet pokrok Slovensku, Slezsku a Podkarpatské Rusi doslova za každou cenu – a k tomu si podrobit i nesouhlasící české Němce a slovenské Maďary – i za cenu násilí.

Jenomže potlačení zájmů více než poloviny obyvatelstva nečeského jazyka vnímala velká část československých Němců, Slováků, Maďarů, Poláků a Rusínů od počátku jako nerovnoprávnost. S výjimkou zaostalého Rumunska, daleko na nejvýchodnější hranici státu, nebyl Československu nakloněn ani jeden z jeho sousedů. Nové hranice s Polskem a Maďarskem se dokonce definovaly až vojenským konfliktem a s pomocí násilí byl pacifikován i odpor německého obyvatelstva v některých městech Sudet.

Ztrátou Podkarpatské Rusi se stal z Československa jediný spojenecký stát, který byl územně ochuzen ve prospěch jiného velkého spojence.

* * *

Před 75 lety, 29. června 1945 byla Podkarpatská Rus odstoupena Sovětskému svazu. V květnu 1945 byly obnoveny hranice Československa ve stavu před mnichovskou konferencí. Už o pár dní později byla Podkarpatská Rus připojena k Sovětskému svazu.

V roce 1934 při své návštěvě Podkarpatské Rusi tehdejší ministr zahraničí Edvard Beneš, budoucí prezident, říkal, že o osudech tohoto území je rozhodnuto na tisíc let dopředu, a že v případě potřeby ho budou Češi bránit třeba krví a železem. To řekl doslova.

"On tedy říkal, my to bereme na vědomí, ale pojďme to sjednat až po válce, a takovým způsobem, aby bylo vidět, že se toho zříkáme tak nějak dobrovolně, že jsme ochotni na těch předmnichovských hranicích netrvat, ale není možné, aby to před světem působilo tak, že jsme si to území nechali uzmout jenom na základě toho, že jste ho obsadili. Beneš najednou trnul, protože viděl, že tohle se velmi neelegantně kříží s tím jeho programem obnovit předmnichovské Československo. Stalin tehdy v lednu 1945 vyslovoval jakýsi podiv a připomínal Benešovi, že to území sám iniciativně nabízel. Připomněl mu to, co Beneš možná vyslovil v jakého neopatrné euforii. Beneš podcenil paměť sovětských diplomatů."

Ukazuje se, že Jan Baťa byl nepřítelem č. 1 německých národních socialistů. Je také jasné, že německý režim chtěl Baťu zastavit. Ale ani Němci nedokázali Baťu zastavit.

***

Doporučuji ke studiu:  Zahraniční úřad Baťa Januar 2011 + Zahraniční úřad 21.10.1931+ Německý zpravodajský úřad DNB 19.7.1938 + Dopis Gerharda Keipera Johnu Nashovi 23.3.2011

První dokument (str. 8)

Memorandum německého ministerstva zahraničí z 8. listopadu 1938 s přiloženou zprávou vysvětlující důvody, proč nacistický režim nařídil uzavření všech přibližně 500 Baťových prodejen v Sudetech: "Důvodem tohoto příkazu je politický postoj, který zaujalo řídící ředitelství Baťa během politických událostí vedoucích k předání Sudet, a přesvědčení, že zachování mimořádně propojeného systému poboček Baťa v sudetoněmeckém regionu není z hospodářsko-politického hlediska v souladu se zásadami nacionálněsocialistického řízení hospodářství. Úsilí říšského komisaře směřuje k tomu, aby Baťa své filiálky zcela zlikvidoval a převedl je do jiných rukou."

Říká se: "Kde se zpívá, tam je dobře, zlí lidé nezpívají". Více k historii vzniku  písničky. JŠ

 „O tom zájmeně“(LN 19.8.2021), opět závažné téma názvu země. Vyhýbáme se mu, proto se nám  stále vrací a připomíná nám naše nehezké skutky minulosti…

Jsou Češi národem? Co jsou potom Moravané, Slezané, sudetští Němci a další? Podřadní Češi? Jsme jedním z etnik, jako tomu bylo po staletí, tvořící národ Bohemianů, žijících v Bohemii. Nejblíže k národu mají Moravané. Nebýt zrady Přemysla Otakara jeho nejbližším přítelem v bitvě na Moravském poli, možná by se Morava vyvíjela jinak v dalších staletích?

Už jen 20% Čechů má čistě slovanské geny. Nemůže tomu být jinak ve Středu Evropy. Proto si tak rozumí Češi, Rakušané a Bavoři, kdy měli po staletí mnoho společného, zvyky, tradice, včetně vztahu k pivu, hospodské kultuře, humoru, jídlu a které postupně narušily až dějiny XX. století. Lidé žijící po staletí vedle sebe si vždy dokážou porozumět, pokud nezasáhne politika…

Protože jsme Češi… Miroslav Václavek se na svém blogu také tématu věnoval. Už jen 20% Čechů má čistě slovanské geny. Jinak tomu ve středu Evropy ani být nemůže. Jsme národem Bohemianů, žijícím v Bohemii složené z různých etnik. Co by jinak byli Moravané, Slezané, podřadní Češi? K národu mají nejblíže Moravané. Kdoví, jak by se dějiny vyvíjely, kdyby Přemysl Otakar v Bitvě na Moravském poli vyhrál. Jak nádherný mohl být Český státní znak se znaky Čech, Moravy, Slezska a Sudet. To, co dnes nosí na dresu naši hokejisté je ostuda a popírání dějin. Lev na území naší země nikdy nežil a k jeho bojovnosti máme hodně daleko. Snad proto jsme si ho podvědomě zvolili, aby jsme si jím nedostatek vlastní bojovnosti nahradili. Ve státním znaku je hned dvakrát, místo sudetského – čeští Němci tvořili 1/3 obyvatelstva…  J.Š.

Ze zprávy amerického poradce delegace Coolidge (10. 3. 1919) k aktuální česko - německé situaci: „Dnes mezi nimi existuje hluboké nepřátelství a není důvod očekávat, že toto nepřátelství bude v blízké budoucnosti překonáno. Krev, která tekla 4. března, když čeští vojáci v mnoha městech stříleli do německého davu, byla prolita takovým způsobem - ačkoliv ve srovnání s oběťmi, jichž jsme se stali my, je to pouhá kapka -, že jen stěží může být odpuštěno. Jestliže minulý listopad existovala snad v německých kruzích jistá ochota z hospodářských důvodů udržet politickou sounáležitost s Čechy, pak dnes prakticky vymizela.....”. V reakci na územní nároky české strany poznamenal. „Kdyby se Čechům přiznalo celé území, které nárokují, nebyla by to jen nespravedlnost, ale bylo by to i nebezpečné pro budoucnost nového státu, a možná i neblahé”.

***

Seriál Lidových novin k 30. výročí rozpadu naší federace nám bolestně připomíná fakt, že Československá republika byla projektem určeným k zániku od samotného počátku. A „svezla“ se s nešťastnou a křehkou postversailleskou konstrukcí Evropy, která měla daleko ke spravedlnosti a stabilitě. Jako Češi jsme nový stát zahájili nešťastně.

Zaprvé: První a třetí nejsilnější etnické skupiny si založily stát, do kterého vložily svá jména, ale ostentativně ignorovaly druhou nejsilnější etnickou skupinu (Němců bylo o milion více než Slováků), jakož i etnikum maďarské, polské a rusínské.

Zadruhé: Od samotného počátku jsme porušovali Pittsburské dohody o federálním uspořádání státu a sám Masaryk hovořil o „národu československém“, což Slováci nikdy nepřijali.

Zatřetí: Od samotného počátku používala nová republika násilí, ať už dovnitř (Němce „přivítala“ nová republika střelbou a mrtvými), tak navenek (problémy a ozbrojené šarvátky jsme měli téměř se všemi sousedy).

Prof. dr. Alfred de Zayas má naprostou pravdu ve své článku nazvaném Zneužití lidských práv (FAZ 1.3.2022).

I Hitler, jako Putin s Ukrajinci ruské národnosti, se snažil spojit občany s německými kořeny v jiných zemích, kdy to bylo vnímáno světem  jako spravedlivý a legitimní požadavek. Až po skončení II. světové války to vnímal svět jinak a pochopil účelovost jednání Hitlera. Z tohoto pohledu je Putin žákem a následovníkem Hitlera. Putin svoji brutalitou Hitlera už překonal!

"Chceme uctít památku mrtvých a raněných, kteří 4. března 1919 pokojně demonstrovali za právo na sebeurčení ve všech okresních městech Sudet a byli vzati pod palbu českým vojskem. Při této příležitosti chceme zejména poukázat na to, že i v dnešní době je mnoha skupinám obyvatelstva v autoritářských státech právo na sebeurčení omezováno a často i násilím upíráno."

***

Veškeré snahy Svazu Andrease Hofera Tyrolského (AHTB) pod vedením předsedy Aloise Wechselbergera, MAS, o splnění srdečného přání 104leté Hermine Orianové (rozené Mayrové), aby mohla zemřít jako Rakušanka, se zdají být marné. 

Dopis redakci "Naturalizace“

Když se člověk dočte v Tiroler Tageszeitung, že jen v předchozím roce bylo uděleno rakouské občanství 20 606 (slovy: dvaceti tisícům šesti stům šesti) osobám - většinou ze Sýrie a Turecka -, musí ho překvapit, že 1 (slovy jedno) rakouské občanství je odepíráno Tyrolance, a to ženě narozené 23. dubna 1919 v tehdejším Starém Rakousku, zřejmě za použití sofistikovaných právních a byrokratických fines.

Poprvé jsem navštívil,  jako pacient, lázně (týden na zkoušku). Zajímavá zkušenost nejen pro tělo, ale i pro pohled do dějin tohoto nádherného místa s všudypřítomným géniem loci.

V Městském museu jsem narazil na tento text: ´Za kolektivním vlastnictvím stála kolektivní odpovědnost a ta se ztrácela anonymitě. Ovšem ani o osobnosti nebyla nouze. Je např. znám výrok jednoho z osvícených starostů, který na dotaz proč nezačne s výstavbou kanalizace a čističky, když jsou k dispozici finanční prostředky, odpověděl: „Přece si nenechám rozkopat město.“ Pokud v textu chyběl odkaz na vedoucí úlohu strany ve společnosti, pak je v této závěrečné větě. Takový byl socialistický realismus.´ - Obávám se, že i dnes to platí pro nemálo dění v naší společnosti.

Můžete si, dle zájmu, prohlédnou čtyři fotogalerie: Městské museum – Pomníky – Slavní návštěvníci – Různé. Níže doplňuji postřehy z nevšedních zážitků za 8 dní pobytu, denních i nočních:-)

Způsobem odpovídajícím stavu společnosti, deformované dějinami. Stále citlivé společenské téma, které účelově využívají politici k získávání přízně voličů. Stačí oslovit pudy, emoce a voliči podpoří politiku, která jde proti jejich zájmům a zájmům země.

Za vše hovoří volba presidenta z roku 2013. Karel Schwarzenberg byl jasným favoritem a nepochybně by i vyhrál. V den volby, v rozporu s volebním zákonem, byl v nejčtenějším, bulvárním deníku BLESK uveřejněn inzerát na celou stránku s textem: „Naše první dáma bude Němka“  – a Miloš Zeman zvítězil. Neplatnost volby se neřešila. Země se tak místo kultivované a vzdělané první dámy, dočkala novodobé Marty Gottwaldové.

Na otázku redaktorky: „Kdy bude dostupná 3 dávka pro lidi mladší 18 let?“, odpověděl takto...

Mimochodem pan ministr říká: “Jan Gregor Mendl byl Čech a Brňák“. Dovolím si připomenout, že to byl český, resp. moravský Němec. Jmenoval se Gregor Johann Mendel. Matka byla německého původu, otec byl napůl Čech. Zakladatel genetiky měl štěstí, že se nedožil roku 1945, kdy bychom ho zřejmě také okradli, vyhnali, pokud by vůbec přežil masakry při divokém odsunu, jako mnoho jiných českých Němců. Značně se zasloužili svoji poctivou prací, umem o průmyslový, kulturní, morální rozvoj naší země a její skvělou pověst ve světě. Právem prohlásil nedávno bývalý ministr Vladimír Dlouhý, že se "naše země z této ztráty ještě hospodářsky nevzpamatovala", dodávám i kulturně a mravně.

Dne 30.ledna 2021 uplynulo 70 let od úmrtí slavného konstruktéra automobilů Ferdinanda Porscheho, rodáka z Vratislavic nad Nisou a dne 9.listopadu 2021 uplyne 15 let od narození slavného architekta Josefa Zasche, rodáka z Jablonce nad Nisou.

Kolik takových Bohemianů muselo po roce 1918 a po roce 1945 opustit svoji rodnou zemi? O jaký ohromný ekonomický a kulturní potenciál naše země přišla. Vzpomeňme památky těchto mužů  tvůrčího ducha, kteří nám jsou dodnes příkladem.

Dne 6.10.2020 zveřejnily LN článek Jasny Machalické „O komunistických ideálech“. Končí slovy: „Ale válku začali nacisté a zfanatizovaní Sudeťáci je vítali jako osvoboditele. To je příčina a vše, co přišlo potom, byl následek.“ Dovolím si doplnit o skutečné příčiny a následky.

Redaktorky Machalické si vážím, píše dobré články, ale v tomto článku projevila neznalost dějin, tedy i chybné posuzování jejich příčin. Navíc z jejího hanlivého označení „Sudeťáci“ lze vycítit i určitou podjatost. Dovolil bych si proto článek doplnit o informace, které je třeba veřejnosti neustále připomínat. Ze Sudet se vracela většina lidí, kteří do nich byli "vdomestikování" vládou po vzniku ČSR v roce 1918. Byly rušeny německé školy, němečtí úředníci se museli do dvou let naučit česky, české firmy byly upřednostňovány ve státních zakázkách, 1/3 obyvatelstva země byla ignorována.

Přesto se čeští Němci snažili být loajální. V roce 1935 vyhráli volby. Pochopitelně vítali Hitlera jako "osvoboditele", kdy o jeho záměrech neměla většina tušení, vnímali to jako skutečné osvobození od teroru Čechů. Příčina nezačíná tedy rokem okupace, ale vznikem ČSR, kdy naše neštěstí začalo.

Henlein po smrti Heydricha: "Toto je nejkrásnější den mého života."- Sudetská otázka vznikla až v roce 1919 na základě Saint-Germainské smlouvy. V roce 1928 byla podepsána čsl. vládou v ní dané sliby nesplnila. Koncept autonomie Konrada Henleina byl v roce 1933 přizpůsoben možnostem, které měla ČSR k dispozici - Henleinův projev v Chatham House umožnil i Christie. Henlein vyzařoval takovou důvěryhodnost, že se Britové ptali: "Proč nám Němci neposílají více takových mužů, jako je Henlein?" - Další veřejnosti neznámá fakta naleznete v článku Boj Konrada Henleina za autonomii. -Od roku 1936 byla britská veřejnost stále více přesvědčena, že Beneš je lhář a že Československo je falešný základ a nebezpečí pro světový mír.

P.S.

Je čestným občanem Liberce a Karlových Varů. Narodil se ve Vratislavicích, kde se narodil i Ferdinand Porsche. JŠ  

***

Konrad Henlein z Egerlandu zastával nejvyšší funkci v Německém tělocvičném spolku v Československu. Zpočátku se nepovažoval za politika, ale za bojovníka za národní identitu a hnutí, které v roce 1933 založil, nazval Sudetoněmecká domovská fronta (SHF). Z hlediska světonázoru mu byl blízký myšlenkový svět vídeňského filozofa Othmara Spanna, který byl odpůrcem nacionálního socialismu. Spann nebyl rasista ani antisemita (viz "Glotz. Vyhnání"). Česká strana tlačila na Henleina, aby zveřejnil svůj stranický program. Ten tomu vyhověl svým programovým projevem v Böimisch Leipa (Česká Lípa) na podzim 1934. V něm prohlásil: "Nestojíme o to, abychom vyznávali, že nás od národního socialismu dělí zásadní rozdíl, nikdy se nezřekneme svobody jednotlivce". Česká policie se pokusila proti SHF vynést materiál, ale neuspěla. Také český historik Boris Čelovský připouští, že pro období do roku 1938 neexistují žádné důkazy o vysoce vlastizrádných vztazích henleinovského hnutí se zahraničím.

Dvakrát po mém odvolání nařídilo MSpposlat mi rozsudek. Dne 4.1.2024 mi předseda soudu Mgr. Jan Tichý opět zamítl jeho zaslání. Z principu se samozřejmě odvolávám. Jsem zvědav, jak se s tím MSp tentokrát popasuje. Mimochodem jiným žadatelům o rozsudek ve věci OS Děčín bez problémů vyhověl. Se třetím rozhodnutím MSp bude veřejnost obratem vyrozuměna. Nepředpokládám, že MSp bude také chtít budit dojem „filiálky“ Bohnice. Jistě bych neměl tyto potíže, kdybychom po válce nevyhnali české Němce. JŠ

***

2.8.2023: OS Děčín odmítá vydat rozsudek veřejnosti i účastníkům řízení !!!

Soudcovská malá domu, tentokrát v Děčíně

Hledání je můj koníček, ke kterému jsem postupně přivedl celou moji rodinu. Jednoho krásného jarního dne jsem zavolal svojí ženě, že po práci máme ještě hodinu volno a tak půjdeme do lesa hledat něco po české armádě.

Bral jsem to spíše jako příjemnou procházku, ani jsem nečekal nějaký vzácný nález. Zaparkoval jsem tedy co nejblíže k lesu a vyrazili jsme se ženou a synem podél lesa k prvnímu pohraničnímu bunkru. Po pár metrech jsem si všiml, že nejsem první, kdo tady hledal, jelikož byly v zemi patrné stopy po rýči. Po krátkém hledání jsme vstoupili do lesa, nevím proč, ale v tu chvíli mě něco jakoby přitahovalo na nedalekou kupu kamení porostlou mechem. Detektor začal reagovat a já začal se synem odhrnovat kamení, má žena zahlédla okraj hrnce a prohlásila, že zase kopu nějaké harampádí. Po chvilce se pod kamenem něco zalesklo a já ohlásil ženě, že tam něco je a to už i ona zahlédla něco modrého a společně jsme se dali do odhazování kamení.