Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

Platnost Benešových dekretů by měla být zrušena stejně, jako byly zrušeny nacistické Norimberské zákony. J.Š

* * *

Na okraj předvolební diskuse o tzv. Benešových dekretech

Předvolební debata mezi Milošem Zemanem a Karlem Schwarzenbergem ukázala, že téma poválečného nuceného vysídlení německého obyvatelstva a konfiskace jeho majetku je i dnes živá, ačkoliv protagonisté oněch událostí z doby před téměř sedmdesáti lety jsou již jen starci a stařenami nad hrobem, anebo jsou mrtví. Co vlastně tak strašného řekl Karel Schwarzenberg? Jen tolik, že dnes by tzv. Benešovy dekrety neobstály a jejich původci by skončili před mezinárodním soudem pro válečné zločince v Haagu. Schwarzenberg sklidil za svoje odvážná slova bouři nevole, jak se ostatně dalo očekávat. Přitom neřekl nic, co by nebyla pravda a za co by se snad měl někomu omlouvat.

25.4.2023 OS Praha 1: Fraška Vajnar, následky cinkání klíčky…

***

Aktualizováno 21.5.2023: Odpověď a Rozhodnutí ČT – Pavel Wonka opět umlčován.

Aktualizováno 28.4.2023: Žádost o informacek rukám vedení programu veřejnoprávní ČT.

***

Poslední oběť zločinného komunistického režimu. Obávám se, že tyto webové stránky budou jediné, které statečného Pavla Wonku v dnešní den připomenou. Jeho odkaz a varování se dodnes naplňují. Stát vyplatil jeho rodině odškodné 2473 korun … Jeho bratr Jiří Wonka byl „odškodněn“ 7, 50 korunami …Svědectví o smrti Pavla Wonky, bylo možné přehrát v iVysílaní ČT do 24.4.2023 ?! V Událostech ČT dnešního dne, mezi 33 zprávami, se místo na Pavla Wonku nenašlo, nepřekvapuje … 

JUDr. Marcela Horváthová je stále vedena mezi soudci Okresního soudu v Trutnově, stejně jako stále ordinuje MUDr. Radim Pek. Natočil jsem s ním rozhovor v jeho ordinaci, stejně jako s jedním zaměstnancem tehdejšího MZV. Bohužel mi soudní exekutor zničil archiv. Kopie jsem před lety předal Libuši Rudinské a hitorikovi Petru Blažkovi. Rudinská je v pomlouvačném dokumentu„Pavel Wonka se zavazuje“samozřejmě nepoužila.Je to podsouvání bez důkazů se snahou pošpinit jméno statečného člověka. Potvrdil mi to i jeho řídící důstojník Zdeněk Špulák.Ukradla i dokumenty z bytu Pavla Wonky, když jí Jiří Wonka ještě plně důvěřoval.  

Tento dopis mi zaslal president Václav Havel dne 8. 4. 2008. Dne 21.4 by se dožila maminka Pavla Wonky 100 let … Dnes slaví 80. narozeniny kardinál Dominik Duka. Loni, před budovou gen. štábu AČR, při tradiční vzpomínce na komunisty popraveného gen. Heliodora Píku, mi řekl: „Ubývá nás…“. Požádal jsem pana Jiřího Wonku, aby položil květiny na hrob svého bratra i za mne – jistě i jménem mnoha občanů ČR, kteří nezapoměli a nezapomínají …     

***

OS Trutnov 26.4.2012: I po 24 letech od smrti Pavla Wonky nás jeho odkaz stále oslovuje a varuje svoji aktuálností!

Drsný pochod, nouzové ubytování, kontaminovaná voda, skoro žádné jídlo a agrese strážců. Na Jihlavsku tak Češi po válce usoužili stovky Němců.

Těchto otřesných 5 min. videa a na ně navázané nešťastné osudy tisíců lidí. Francouzi si v referendu odhlasovali, že si své Němce nechají (ve Francii byla válka). My jsme je vyhnali a o vše okradli. Francouzi si v referendu odhlasovali, že si své Němce nechají (ve Francii byla válka). My jsme je vyhnali a o vše okradli. Porovnejme dnešní, kvetoucí Alsasko-Lotrinsko s dnešními, kdysi kulturně a hospodářsky kvetoucími Sudety… Ze Sudet nebyli Češi vyháněni, jen se vraceli ti, které tam "nasídlila" vláda po vzniku Československa v roce 1918. Majetek si mohli vzít s sebou, nebo zůstat a přijmout říšské občanství. Starousedlíci mohli zůstat. JŠ

Potkal jsem náhodně jednu známou. Vyprávěla mi tento příběh.

Její maminka žila na Šumavě. Když se maminka narodila, porodní bába přijela drezínou z Německa, jak bylo tehdy běžné. Později si vzala sedláka ze středních Čech, jejíž dcerka mi vyprávěla tento příběh.

Její tatínek byl sedlák a byli mu po válce na práci přiděleni dva Němci. Po nějakém čase se mohli vrátit domů. Jednoho dne, už za komunistického řežimu, když ještě nebyla dálnice z Rozvadova do Prahy, zastavil v obci německý autobus s turisty. Byl to zájezd německých hasičů do Prahy. Jeden z nich přinutil šoféra v jedné obci zastavit. Byl to jeden z oněch dvou Němců. Šel se podívat na dům, kde po válce žil a kde pracoval. Blížil se k domu, když se dveře čirou náhodou otevřely. Sedláková žena užasle vykřikla: „Sepp!“ V očích obou se objevily slzy. Slušní a poctví lidé si vždy rozumnějí.

Beranova kniha ukazuje Sudety takové, jaké jsou. Je s podivem, že kniha Kocovina nezaznamenala větší ohlas. Sudety možná nejsou "sexy téma současnosti", o to naléhavěji však volají po zpracování a poznání. Bez kulturního šoku se takový ponor ale neobejde.

Na obálce novely Kocovina bravurního a nedoceněného prozaika Stanislava Berana je shora vyfocené nahnilé jablko na kostkovaném ubruse. Kocovina je stav, ve kterém se nacházejí někteří hrdinové, ale především místa, o nichž kniha vypráví. Vykořeněná oblast, kde mnozí žijí v domech po těch, kteří odsud byli vyhnáni. Nezajímá je zbytek světa a ten se zase nezajímá o ně. Anamnéza Sudet shora.

"Lidi zmizeli, jiný přišli a už tu zůstali," píše Beran stroze. 

Karel Schwarzenberg: „Jsem Středoevropan s českým pasem.“

***

Nelze nahradit žádnými penězi původní obyvatelsto, spjaté životem a prací po staletí s krajinou. Současné k ní nemá, nemůže mít hluboký vztah, chybí mu kořeny. Ty se vytvářejí po generace. Současné Sudety doslava pláčí nad ztrátou původního obyvatelstva. Spáchali jsme hospodářskou, kulturní a morální sebevraždu. S náledky se potýkáme dodnes. Neštěstí naší země začalo vznikem Československa. Pociťujeme to a budeme pociťovat stále více.

Z řad českých Němců pocházelo 10 nositelů Nobelovy ceny (máme dva, dva zamlčujeme). Je symbolické, že „Největší Čech“ Karel IV., „otec vlasti“, měl za otce francouzského Němce a matka už měla jen pár procent české krve. K tématu Sudet ČRoPlus (11.2.2023 od 11:07 hod.): Proč jsou české regiony stále strukturálně postižené, když politici po každých volbách slibují, že jim pomohou? Jaká pomoc vlastně zabírá a co jsou jen zbytečně utracené peníze? A jde vůbec o peníze? JŠ

T.G.MASARYK: „Nebojte se! Za dvacet let je budeme asimilovat, budou mluvit naším jazykem a už dávno zapomenou na své předky.“

***

Edvard BENEŠ:„Vyžeňte Němce z jejich domů, továren a farem a vezměte jim všechno kromě kapesníku, aby do něho mohli plakat! “

***

Anglický ministr zahraničí Ernest BEVIN charakterizoval dopady rozhodnutí z Postupimské konference ze dne 17. července 1945, podle Times z 5. listopadu 1945, v anglické poslanecké sněmovně, takto: „Pane Bože, to je sakra lidské šílenství. Byla to strašná podívaná.“

***

Winston CHURCHILL ,srpen 1945: „Za železnou oponou se odehrává tragédie nesmírných rozměrů.“

***

  „....základní podmínkou pro skutečné přátelství našich národů je pravda. Byť by byla jakkoli tvrdá, 

je třeba ji vyslovit“

VÁCLAV HAVEL

***

Jak jsme vraždili muže, ženy, starce, nemocné, invalidy, děti, kojence, batolata a nenarozené – v době míru...

Publikuji první ukázku z této děsivé knihy – Výkřiky z pekla nevyslyšeny. Neodvážili jsme se bojovat s nacisty. Na druhou stranu jsme měli v době míru více než dost „odvahy“ mučit a vraždit nevinné a bezbranné. Nejde jen o trvalou, nevyvratitelnou vinu pachatelů, ale také i o neodejmutelnou vinu těch, kteří jen přihlíželi. Hlavním viníkem je prezident Edvard Beneš, vrchní velitel armády. Nezavelel k boji proti nacistům na ochranu republiky, zato svoji nenávistnou rétorikou proti všemu německému budil ty nejnižší lidské pudy, nenávist a podporoval tak „boj“ proti bezbranným. Tato zvěrstva způsobil a toleroval záměrnou nečinností a svoji sebestřednou politikou. Proto i komunisté podpořili  zákon: „Dr. Edvard Beneš se zasloužil o stát“ a jeho následné zničení. Kníže Karel Schwarzenberg má pravdu: „Edvard Beneš byl válečný zločinec a měl stanout také před Norimberským tribunálem!“

Dodnes jsou tyto zločiny tabu. Pachatelé beztrestně přežili či stále žijí mezi námi. Po válce se stali členy KSČ a po roce 1989 se jejich potomci staly „podnikateli“. Komunistická strana zůstala v parlamentu a jejím prvním místopředsedou se stal její předseda KSČM Vojtěch Filip. Byl zvolen 75% hlasů anonymních poslanců, členů „demokratického“ parlamentu. Dokáže si někdo představit, že by NSDAPpo válce nebyla rozpuštěna a v Bundestagu budou zasedat její členové? Nepotrestané zlo nikdy samo od sebe nezmizí!

Francouzi, v zemi kde byla, na rozdíl od nás válka, si v referendu odhlasovali, že své Němce nevyženou. Jak nádherné je dnešní Alsasko-Lotrinsko a jak zpustlé jsou dnešní Sudety, kdysi tak kvetoucí hospodářsky i kulturně, včetně krajiny, kterou z džungle, po staletích tvrdé práce, tak skvěle zkultivovali. Kdy se konečně naučíme místo bourání, ničení, loupení a rozkrádání, také budovat, aby budoucí generace na nás mohly být hrdé?! 

"ČSR byla pravděpodobně jediným státem na světě, proti němuž bylo možné 'podněcovat' zobrazováním jeho vzniku a vystavit se tak trestnímu stíhání..."

V roce 1918 byli Němci proti své vůli a v rozporu s právem národů na sebeurčení začleněni do Československa, ale jako druhý nejsilnější národ byli vyloučeni z tvorby právního řádu a ústavy. Toto nedemokratické jednání Němce hluboce ponížilo a velmi jim ztížilo úvahy o podpoře nového státu. Proto se symbolem němectví stal pomník habsburského císaře Josefa II. na náměstí v Chebu. Karl Wilfert starší jej nechal odlít z bronzu. Tento pomník byl však Čechům trnem v oku.

V noci 14. listopadu 1920 českoslovenští vojáci císaře Josefa II. s hlasitým řevem svrhli z podstavce. Německé obyvatelstvo však ještě téže noci vrátilo císaře Josefa na jeho původní místo a k podstavci ho přikovalo silnými železnými pásy. Chyběla mu pravá ruka, v níž držel toleranční patent, v němž stanovil toleranci protestantské víry vedle katolické. Vojáci si tuto ruku pravděpodobně vzali jako trofej. Po několik následujících let nemohlo nic lépe ilustrovat utlačenou německou menšinu a českou aroganci než císař Josef II. v tomto zvláštním provedení pomníku.

Podívejte se na toto video a čeho jsme se dopustili na skvělých lidech a nádherné krajině…

Pan Elias Palme byl klasickou ukázkou schopného podnikatele, který své bohatství dosáhl vlastní prací. Považoval za samozřejmě ho použít i pro zvelebení místa kde žil. Nesloužil majetku, jako většina dnešních zbohatlíků, kteří nezají cenu poctivé práce. Majetek sloužil jemu a druhým. Jen takoví lidé jsou přínosem pro společnost. Takoví byli i bratři Baťové, kteří vybudovali nejen světoznámou firmu (největší v ČSR a sedmá na světě), ale i Zlín, jeho obyvatele a celý Zlínský kraj, kde byla zdaleka nejvyšší životní úroveň za první republiky.

„V domě čp. 85 bydlela rodina Bartlova, manželé Johann a Marie a jejich děti Marie, Willi a Fritz ve věku 17, 15 a 12 let. Těchto pět obyvatel domu leželo mrtvých v předsíni, provrtáno bezpočtem střel. Poněvadž už se stmívalo, nařídil komandant, aby byly mrtvoly osvíceny svíčkami a potom museli všichni, muži, ženy a děti, procházet okolo a dívat se na ten hrozný výjev.

Nato musely být mrtvoly hromadně pohřbeny mimo hřbitov. Podobná tragédie se udála v noci z 2. na 3. června 1945 na samotě Kottershof čp. 80, vzdálené od vesnice asi dvacet minut. Zde bydlela rodina Sacherova a hostinský Klotz se svou dcerou Annou Bernt, rozenou Klotz. Kvůli podezření, že ukrývali okresního vůdce NSDAP z Kadaně, zastřelili Češi manžele Oswalda a Theresu Sacherovi, Oswaldova bratra Konrada Sachera a majitele sousedního domu a jeho bratra: Josefa a Ludwiga Tobischovi. Jen několik měsíců staré dítě manželů Sacherových bylo asi po roce nalezeno mrtvé v žumpě. Jednotlivosti této vraždy vešly ve známost jen pozvolna, neboť přeživší o tom pod hrozbou smrti nesměli mluvit. Ještě ve stejnou noc musely Anna Bernt, roz. Klotz, žena G. H. ze Saské Kamenice, která v tom domě bydlela jako uprchlice před bombardováním, a paní Tobisch, manželka zavražděného, zahladit krvavé stopy a pohřbít mrtvoly v zahradě.