Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

   

Strojový překlad

Nejnovější komentáře

  • 19.03.2024 09:00
    SOUD SE VRÁTIL K UDÁLOSTEM ZE 17. LISTOPADU 1989 Johnu Bokovi ...

    Read more...

     
  • 18.03.2024 10:57
    U Horáčka jde o podezřelý byznys mafiánů. U matky a syna o ...

    Read more...

     
  • 18.03.2024 09:44
    Gratuluji k drtivému vítězství. Šéf Evropské rady poslal ...

    Read more...

     
  • 18.03.2024 09:38
    Jak šel čas s Putinem. Stárnutí nezastavily ani plastické ...

    Read more...

     
  • 18.03.2024 09:36
    Putinova první reakce na zcela nečekané vítězství ve „volbách“ ...

    Read more...

     
  • 17.03.2024 10:09
    Babiše řeší Sněmovna, ale plebejské přepadení jeho nemocného ...

    Read more...


Portál sinagl.cz byl vybrán do projektu WebArchiv

logo2
Ctění čtenáři, rádi bychom vám oznámili, že váš oblíbený portál byl vyhodnocen jako kvalitní zdroj informací a stránky byly zařazeny Národní knihovnou ČR do archivu webových stránek v rámci projektu WebArchiv.

Citát dne

Karel Havlíček Borovský
26. června r. 1850

KOMUNISMUS znamená v pravém a úplném smyslu bludné učení, že nikdo nemá míti žádné jmění, nýbrž, aby všechno bylo společné, a každý dostával jenom část zaslouženou a potřebnou k jeho výživě. Bez všelikých důkazů a výkladů vidí tedy hned na první pohled každý, že takové učení jest nanejvýš bláznovské, a že se mohlo jen vyrojiti z hlav několika pomatených lidí, kteří by vždy z člověka chtěli učiniti něco buď lepšího neb horšího, ale vždy něco jiného než je člověk.

 


SVOBODA  NENÍ  ZADARMO

„Lepší je být zbytečně vyzbrojen než beze zbraní bezmocný.“

Díky za dosavadní finanční podporu mé činnosti.

Po založení SODALES SOLONIS o.s., uvítáme podporu na číslo konta:
Raiffeisen Bank - 68689/5500
IBAN CZ 6555 0000000000000 68689
SWIFT: RZBCCZPP
Jan Šinágl,
předseda SODALES SOLONIS o.s.

Login Form

LN PZ Dodatek PW 260918

„Nežije a nemůže se bránit, nikdo nebyl potrestán a nikdy nebude, kdyby nebyl napadán on, byly by napadání zodpovědní za jeho smrt, asi tak bych to viděl“. Josef Tetenka, Vrchlabí

* * *

Ad: Dovětek ke kauze Wonka, LN 26.9.2018Wonka Pavel student

Redaktor Petr Zídek má neustálou potřebu zpochybňovat život a činnost Pavla Wonky (PW). Posledním článkem to opět potvrdil. Neargumentuje žádnými ověřenými fakty, či odkazy na podložení svých tvrzení. Zamlčuje, že PW byl plně rehabilitován. Připomínám, že i jeho bratr Jiří Wonka byl oceněn jako příslušník III.odboje. Oceněna bude také maminka obou bratří paní Gerda Wonková. Renomovaní historici opakovaně potvrdili, že žádné hodnověrné důkazy o spolupráci PW s StB neexistují. Usiloval o dodržování platných zákonů a pomáhal lidem jako málokdo v boji proti zlovůli komunistické diktatury. Zaplatil za to svým životem. Proč si asi ČT netroufla odvysílat pomlouvačný „dokument“ L.Rudinské „Pavel Wonka se zavazuje“? Co dělal v té době autor článku? Petr Placák napsal v Babylonu, že byl aktivním svazákem? Věk na to měl. Na Wikipedii se o jeho minulosti před rokem 1989 nepíše?

 Wonka Pavel smrtŘídící důstojník nemohl existovat pokud neexistoval svazek agenta. Článek je scestný a nesmyslný. Proč se tyto ničím nepodložené „informace“ o PW objevují až nyní, kdy o nich nikdo od listopadu 89 neslyšel a nepsal? Kategorie „spolupracovník bezpečnostních složek“ vůbec neexistovala. Proč redaktor Zídek nezveřejní stanovisko Václava Fronka a Olgy Růžičkové? Na MO jednali s Jiřím Wonkou velmi vstřícně? V demokracii rozhoduje většina, nebo redaktor Zídek preferuje jen jednu „pravdu“? Té jsme si všichni užili dost. Je to podsouvání bez důkazů se snahou pošpinit jméno statečného člověka. Potvrdil mi to i bývalý důstojník StB Zdeněk Špulák, který Pavla Wonku dobře znal a byl s ním v kontaktu. Tato neustálá negace a útoky na Pavla Wonku nutí připustit i možnost, že se může jednat o snahy ÚSTR zpochybňovat III.odboj, MO a plk. Eduarda Stehlíka. Jakoby si staré struktury myslely, že už mají „zelenou“, nebo obavy? Věřme v to druhé.

Informace z Oddělení státní administrativy ÚV KSČ (s. M. Jakeš) (securitas imperii str. 107) „Pavel Wonka byl výrazně protisocialisticky zaměřenou osobou, provokatér a organizátor řady útoků proti našemu socialistickému společenskému zřízení.“

 

Jan Šinágl, v Žebráku 29.9.2018

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

* * *

Můj E-mail byl do Dopisů redakci LN doručen 29.9.2018, dodnes žádná reakce (stejně jako v minulosti k tomuto tématu)? Redaktor Petr Zídek patří k těm redaktorům, kteří rozhodně kvalitě LN nepřispívají. Lze ho vnímat jako představitele novodobě „komunistické buňky“, který ideologicky škodí demokracii, využívá, resp. zneužívá názorovou pluralitu LN.

Proč je PW médii jednostranně napadán? Proč se najednou odmlčeli renomovaní novináři, kteří mají přístup do médií např. Petruška Šustrová v LN, která se pohřbu PW zúčastnila? Nebrání se ačkoliv mohou a píšou články na jiná, méně závažná témata? Proč se mlčí o 97 právnických tezí Pavla Wonky a veřejně nekritizuje L.Rudinská? Proč ÚSTR, nebo někdo jiný nevydá knihu o Pavlu Wonkovi? Proč se mlčí o cca 400.000 lidech, kteří projevili mravní integritu v roce 1968 a o akci NORBERT?! O tom by se mělo také mluvit. Pavel Wonka by i dnes měl dostatek práce!

Je škoda, že schopní redaktoři z LN odcházejí a posilují tak pozice „Zídků“ a jim podobných, místo aby zůstali a pomohli zvyšovat kvalitu LN. Nic nemůže být dokonalé, pouze lepší, ne „gestovým“ odchodem, ale prosazováním dobrých mravů a kvality.

 

Jan Šinágl, 6.10.2018

* * *

Miloš Jakeš: „Pavel Wonka byl výrazně protisocialisticky zaměřenou osobou…“

Požadavek zaplatit za trailer k dokumentu „Pavel Wonka se zavazuje“ 20.000,-Kč, byl odmítnut

94 tezí politického vězně čsl. státu Pavla Wonky psané ve věznici Hradec Králové a Praha-Ruzyň od 1.ledna 1987 do 10.srpna 1987

Placák chce svazákovi z Lidových novin rozbít hubu – nebyl by zdaleka sám…

Tento článek jsem nabídl LN a studentskému Babylonu

* * *

Hradec Králové 26.4.2018: Seminář ke 30.výročí mučednické smrti Pavla Wonky

* * *

JUDr. Milan Hulík: Příběhy české justice

PhDr. Emanuel Mandler: Takové předky měla rodina Wonků

(Zdroj Sborník  ČESKO-NĚMECKÉ VZTAHY, Česká stanoviska, Kruh občanů České republiky vyhnaných v r. 1938 z pohraničí, SMÍŘENÍ 95, Praha 29.9.1998)

* * *

Sborník ze semináře na téma podmínky politických vězňů v období pozdního socialismu k 30.výročí mučednické smrti Pavla Wonky v Hradci Králové dne 26.4.2018

… Politický kritik Pavel Wonka si prošel za československého husákovského režimu 80.let minulého století tím nejstrašnějším, co ho mohlo, tedy kromě trestu smrti, vůbec potkat. Totiž nelidským až bestiálním zacházením vedoucím k pomalé, trýznivé smrti, jakou umírá jen zapomenutá vystresovaná zvěř chycená v lese do železné pasti.

… Lágr byl zrušen hned po sametové revoluci z listopadu 1989, a to 28. 2. 1990. Otřesné podmínky v lágru představovaly nebezpečný důkaz, a proto byly následně staré přízemní a jednopatrové baráky ubytovny z roku 1958 srovnány se zemí. Zůstala pouze nově postavená čtyřpatrová ubytovna Korálek z roku 1988 a barák s bývalými trestními kobkami, kde byl mučen Pavel Wonka. Dnes je na místě ubikací prázdný travnatý pozemek jakoby nelogicky obehnaný vysokou betonovou zdí s ostnatými dráty a prázdné koridory se strážními věžemi. Již žádní psi a již žádní strážci se samopaly... Jen zdi, ploty, střílny a trávník a betonové nástupiště plné prožité bolesti a prožitého smutku. Památník dosud žádný...

Pojem Minkovice dodnes budí hrůzu a je stále synonymem zla. Bývalí političtí vězni mají i po 20, 30, 40 letech děsivé noční můry z prožitého teroru anebo vážně podlomené zdraví, posttraumatický syndrom, stresový syndrom, depresivní syndrom, únavový syndrom, nemocné plíce atd.

Vznik a zánik lágru Minkovice

Do provozu byl uveden 1. března v roce 1958 v malé, zaprášené, nevzhledné až odpudivé tovární obci Minkovice pod Jizerskými horami nedaleko města Liberec a rozhledny Ještěd v severních Čechách. Tedy v poválečných Sudetech, kde čeští komunisté z Revolučních gard obsazovali nemovitosti vyhnaných a vyvražděných původních obyvatel a kam se následně poměrně často stěhovaly různé sociální živly. I otec bachaře Vondrušky byl kriminální živel a agresivní násilník, recidivista.

Na tajné vybudování lágru dohlížel Ústřední výbor KSČ spolu se Státní bezpečností. Po srpnu 1968 se k dohledu nad lágrem připojila i okupační Rudá armáda z nedaleké posádky v Turnově. Ta měla s minkovickou věznicí podepsanou smlouvu o družbě a v případě potřeby byla připravena k zásahu. Stejně jako nacistická armáda německých okupantů vypomáhala s dohledem nad českými lágry. Sovětské státní symboly v metrové velikosti (rudá hvězda, srp a kladivo) „zdobily“ až do roku 1990 hlavní bránu věznice. Svědčí o tom i fotografie pořízené roku 1988.

Lágr byl zrušen hned po sametové revoluci z listopadu 1989, a to 28. 2. 1990. Otřesné podmínky v lágru představovaly nebezpečný důkaz, a proto byly následně staré přízemní a jednopatrové baráky ubytovny z roku 1958 srovnány se zemí. Zůstala pouze nově postavená čtyřpatrová ubytovna Korálek z roku 1988 a barák s bývalými trestními kobkami, kde byl mučen Pavel Wonka.

Dnes je na místě ubikací prázdný travnatý pozemek jakoby nelogicky obehnaný vysokou betonovou zdí s ostnatými dráty a prázdné koridory se strážními věžemi. Již žádní psi a již žádní strážci se samopaly... Jen zdi, ploty, střílny a trávník a betonové nástupiště plné prožité bolesti a prožitého smutku. Památník dosud žádný...

Pojem Minkovice dodnes budí hrůzu a je stále synonymem zla. Bývalí političtí vězni mají i po 20, 30, 40 letech děsivé noční můry z prožitého teroru anebo vážně podlomené zdraví, posttraumatický syndrom, stresový syndrom, depresivní syndrom, únavový syndrom, nemocné plíce atd. zproštěn.

Rudý koncentrák a jeho obyvatelé - novodobí otroci

Tato komunistická věznice se stala patrně nejobávanějším kriminálem v socialistickém Československu. Zde byli socialistickým režimem, tzn. Ústředním výborem Komunistické strany Československa a komunistickou vládou po vzoru sovětských a nevyhlazovacích nacistických koncentráků umísťováni vrazi a sexuální devianti, a mezi ně všichni do té doby neznámí političtí vězni považovaní režimem za osoby pro něj nejvíce nebezpečné. Od 50. let pro ně existoval v zákoně název "Bývalí lidé".

Během socialismu se v lágru vystřídaly desetitisíce vězňů komunistického Československa. Nebyli to pouze kriminální vězni, ale i vězni svědomí, tedy političtí vězni zavíraní za pouhé politické názory a projevy, které se nelíbily tehdejším mocným, a za kladení odporu nebo odboj proti totalitním praktikám komunistické vlády. KSČ 42 let tyranizovala český a slovenský národ pošlapáváním všech základních lidských práv. Do kategorie politických vězňů spadali podle tehdejšího chorobného bolševického vidění světa např. vytrvalí občanští aktivisté za lidská práva, nebojácní publicisté odsouzení za tzv. pobuřování a neúspěšní emigranti zadržení na hranicích. A také navrátivší se emigranti i se západoevropským občanstvím za tzv. „nedovolené opuštění republiky“, ve skutečnosti za opuštění východoevropského koncentráku. Dále tzv. vyzvědači, tedy osoby informující demokratický svět o zločinech socialismu nebo o fanatickém zbrojení armády připravované na válku, odpůrci povinné vojenské služby z náboženských důvodů a odbojáři kladoucí pasivní nebo aktivní odpor esenbákům a estébákům pronásledujícím čestné občany a páchajícím nejrůznější zločiny na vlastním obyvatelstvu. Mezi politické vězně patřili i kritici zločineckých komunistických prezidentů nebo totalitních a nelegitimních režimů v Sovětském svazu a v dalších socialistických státech.

Pracovní teror ve špinavé a páchnoucí a temné továrně byl doplňován psychickým terorem ve starých barácích v lágru. Ten vytvářeli kápové (vězeňští vůdci) a bachaři (příslušníci SNV). Zde vládl přísný vězeňský a vojenský režim, který kontrolovali vychovatelé jednotlivých oddílů, referenti tábora, referenti VO (Vnitřní ochrana neboli tajná vězeňská policie) a referenti OVKT (jakási věznice ve věznici - oddělení výkonu kázeňských trestů - jinak betonové kobky, lidově „díra“).

V táboře bývalo na malé ploše uvězněno až tisíc muklů (mukl - lidově „muž určený k likvidaci“, pojem z komunistických věznic 50. let). Dále zde bylo velitelství a hospodářské budovy.

Továrna na teror

Věznice byla začleněna do rozsáhlé továrny na skleněné výrobky, hlavně křišťálové ověsy, perly a šatony pro skleněné lustry vyvážející se tehdy do celého socialistického a rozvojového světa. Název: Preciosa, národní podnik, závod 3 Jablonec nad Nisou. Práce v ní byla tak těžká a pracovní normy tak vysilující, že zde docházelo k množství

pracovních úrazů, lidé trpěli nemocemi, padali vysílením, podléhali zraněním a psychickému zoufalství. Pracovní normy byly tak přemrštěné, že ani s vypětím všech sil je nebylo možné plnit. Komunistický režim tím tak pouze vystřídal fyzický teror ve věznicích 50. let za teror pracovní a teror psychický. Účinky měl v podstatě stejné, avšak režim se teď ve světě mohl chlubit, že po něm již nezůstávají mrtvoly zabitých a umučených vězňů, jako tomu bylo v 50. letech. Pouze vyhublé, fyzicky a psychicky podlomené trosky.

Jeden příběh za všechny

Zoufalý vězeň se pokusil z toho komunistického koncentráku uprchnout podzemní kanalizací. Na obou stranách ale byly mříže. Pepa, chudák, v tom kanále uvízl. Vězeňští psi tam nechtěli vlézt, dozorci SNV se báli. Pouštěli tam plyn, kyselinu, elektřinu do vody, stříleli tam samopalem, pistolemi... Dělali všechno možné, aby ho vyštvali ven. Nevyštvali.

Věděl, že by ho umlátili k smrti, a pak vystavili na buzeráku v lágru všem ostatním. Po třech dnech je to přestalo bavit, tak tam opět pustili podzemní potok a otvor zabetonovali. Pepa je v tom kanále možná dodnes…

Podle Jiřího Boháče, politického vězně z Minkovic u Liberce (leden 1990).

* * *

Ve zkratce lze Pavla Wonku charakterizovat jako nadprůměrně inteligentního a také vysoce sebevědomého pracovitého mladého muže s ambiciózními rysy, kterému nechyběla odvaha, nebo chcete-li, silná vůle tlumící instinkt sebezáchovy. Neodmyslitelně k němu patří i obdivuhodné úsilí po sebevzdělávání v právní oblasti. Právem žil, na právo spoléhal, od něj se nedokázal zcela odpoutat ani ve všedních situacích. Pavel Wonka viděl dál a hloub než většina z nás. Rozeznával metastáze zkaženosti v justici a vězeňství, ve společnosti, v administrativě státu a v komunistické státostraně a nemínil k tomu rozhodně mlčet. To by bylo zcela proti jeho přesvědčení idealisty. Idealisty, který věřil v právo a spravedlnost a také v úspěch perestrojky. Poslední to možnosti, jak tvrdil, kterak reformovat upadající socialistickou společnost. Bylo by chybou ho hodnotit jen podle jednoho či dvou kontroverzních počinů. Ostatně i jeho nesmlouvavý způsob rezistence proti komunistické moci završený tragickým koncem něco převelice důležitého vypovídá. Vypovídá o síle osobnosti a v posledku i o jasné trajektorii´disidenta, kde spolupráce se Státní bezpečností komunistického státu neměla místo.

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 Rating 1.00 (2 Votes)
Share

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v levém sloupci zcela dole)