Henlein po smrti Heydricha: "Toto je nejkrásnější den mého života." - Sudetská otázka vznikla až v roce 1919 na základě Saint-Germainské smlouvy. V roce 1928 byla podepsána čsl. vládou v ní dané sliby nesplnila. Koncept autonomie Konrada Henleina byl v roce 1933 přizpůsoben možnostem, které měla ČSR k dispozici - Henleinův projev v Chatham House umožnil i Christie. Henlein vyzařoval takovou důvěryhodnost, že se Britové ptali: "Proč nám Němci neposílají více takových mužů, jako je Henlein?" - Další veřejnosti neznámá fakta naleznete v článku Boj Konrada Henleina za autonomii. - Od roku 1936 byla britská veřejnost stále více přesvědčena, že Beneš je lhář a že Československo je falešný základ a nebezpečí pro světový mír.
P.S.
Je čestným občanem Liberce a Karlových Varů. Narodil se ve Vratislavicích, kde se narodil i Ferdinand Porsche. JŠ
***
Konrad Henlein z Egerlandu zastával nejvyšší funkci v Německém tělocvičném spolku v Československu. Zpočátku se nepovažoval za politika, ale za bojovníka za národní identitu a hnutí, které v roce 1933 založil, nazval Sudetoněmecká domovská fronta (SHF). Z hlediska světonázoru mu byl blízký myšlenkový svět vídeňského filozofa Othmara Spanna, který byl odpůrcem nacionálního socialismu. Spann nebyl rasista ani antisemita (viz "Glotz. Vyhnání"). Česká strana tlačila na Henleina, aby zveřejnil svůj stranický program. Ten tomu vyhověl svým programovým projevem v Böimisch Leipa (Česká Lípa) na podzim 1934. V něm prohlásil: "Nestojíme o to, abychom vyznávali, že nás od národního socialismu dělí zásadní rozdíl, nikdy se nezřekneme svobody jednotlivce". Česká policie se pokusila proti SHF vynést materiál, ale neuspěla. Také český historik Boris Čelovský připouští, že pro období do roku 1938 neexistují žádné důkazy o vysoce vlastizrádných vztazích henleinovského hnutí se zahraničím.
Sudetoněmecká domovská fronta se rychle stala národním shromaždištěm sudetských Němců. To se ukázalo již v květnových volbách v roce 1935. Angažovali se v nich především představitelé mladší sudetoněmecké generace. Dne 30. dubna 1935, několik týdnů před volbami, musel být název strany "Sudetendeutsche Heimatfront" (Sudetoněmecká domovská fronta) na nátlak české strany změněn na "Sudetendeutsche Partei" (Sudetoněmecká strana). Tento požadavek, který měl být "demokratický", měl opačný účinek, než bylo zamýšleno: Přejmenovaná strana tím získala zdání nároku na totalitu, jako by vedle ní neexistovaly žádné další sudetoněmecké strany. Tato strana sdružovala členy nejrůznějších politických směrů, včetně silných skupin z buržoazních stran a dokonce i četných bývalých sociálních demokratů a komunistů. Již v zakládající výzvě z 1. října 1933 se uvádělo:
"Sudetoněmecká domovská fronta usiluje o sjednocení všech Němců v tomto státě, kteří vědomě stojí na základech národního společenství a křesťanského světového názoru. Hlásí se k základním demokratickým požadavkům, především k rovnoprávnosti kulturních národů, a vidí v pokojném rozvoji těchto základů - při plném respektování osobností lidí - nejjistější záruku prosperujícího rozvoje národů a států středoevropského prostoru."
O sedm dní později, 8. října 1933, se Henlein na tiskové konferenci v Praze poprvé přihlásil k československému státu:
... Upřímně a rozhodně odmítáme jakékoli podezření z iredentistických snah. Osud nás postavil do tohoto prostoru, který se stal naší vlastí v průběhu tisícileté historie. ... Skutečnost, že jsme proto vždy připraveni k pozitivní spolupráci při utváření státu, a tím i při upevňování základů jeho existence, proto již nevyžaduje žádné zvláštní potvrzení..... "
Ještě v květnu 1936 SdP v zájmu zachování nezávislosti na Berlíně a ochrany své politické autonomie vyloučila ze strany všechny osoby obviněné z nacionálněsocialistických snah pod heslem 'Stávkujeme! Z řad starých sudetoněmeckých stran však došlo k poslednímu pokusu o všeobecné politické porozumění s Čechy a Slováky. Byla to skupina "mladých aktivistů", představitelů mladé generace aktivistických stran, jmenovitě: Wenzel Jaksch, který koncem března 1938 nahradil ve funkci předsedy DSAP ministra sociálních věcí Ludwiga Czecha, Gustav Hacker, v letech 1928-1935 předseda Bund der Deutschen Landjugend (mládežnické organizace Bund der Landwirte), a Hans Schütz, odborový předák Německé křesťansko-sociální lidové strany. Zpočátku bylo dosaženo značných úspěchů. Československá vláda slíbila reformu správní praxe: sudetští Němci měli být napříště přijímáni do státní služby podle paritního principu. Z tohoto slibu však zůstalo jen u slibu. V důsledku toho získala SdP ještě větší podporu starých německých stran a německý aktivismus se nakonec zcela zhroutil.
Dne 14. prosince 1935 rezignoval prezident Masaryk na funkci prezidenta republiky. Jeho nástupcem byl 18. prosince 1935 oběma komorami Národního shromáždění zvolen ministr zahraničí Edvard Beneš, a to hned v prvním kole volby 340 hlasy ze 440 možných. Podpořily ho v tom sudetoněmecké aktivistické strany (!) i KSČ, zatímco Sudetoněmecká strana odevzdala prázdné hlasovací lístky.
V březnu 1938, kdy bylo dokončeno připojení Rakouska k Německé říši a pro Československo v důsledku toho nastala nová situace. Henlein znovu vyzval ke vstupu do Sudetoněmecké strany. Nyní se k Sudetoněmecké straně připojily také Svaz zemědělců, Německá křesťansko-sociální lidová strana a Německá živnostenská strana spolu se svými dílčími organizacemi a odštěpenými skupinami, které tak do svých řad přijaly další statisíce Němců a jen posílily její charakter jako strany, která není národně socialistická. SdP se tak stala zdaleka nejsilnější stranou v Československu, neboť nyní disponovala 55 mandáty v Poslanecké sněmovně. Řečeno za celé německé Sudety. SdP, přestože měla více než 90 % všech německých hlasů, přesto neměla žádnou demokratickou legitimitu. Naopak čelila ostrým útokům, obviněním a podezřením ze strany německé sociálně demokratické dělnické strany.
Wenzel Jaksch, její předseda od března 1938, měl vizi svépomocné organizace sudetských Němců jako samostatné etnické skupiny, stojící nad veškerou stranickou politikou. K takové všeobecné nestranícké spolupráci však již nemělo dojít. Mezitím stála česká domácí politika před otázkou, zda by SdP nemohla být zahrnuta i do nové koalice. Takovému řešení dávali přednost čeští agrárníci. To by umožnilo sblížení s Německem. Beneš však vsadil na prosovětský zahraničněpolitický kurz. V těchto letech se snažil rozšířit svůj rozsáhlý systém spojenců, aby mohl obklíčit Německo. Československo a Francie uzavřely se Sovětským svazem spojenecké smlouvy. Prostřednictvím Malé Ententy se spojily s Balkánskou ligou. Francie byla spojencem Polska, Československo Francie. Efektivita těchto spojenectví však byla nízká, protože ve skutečnosti se smlouvy uzavřené ve Versailles a Saint Germain začaly rozvolňovat.
V té době vydal americký diplomat David Hunter-Miller svůj deník ze dnů mírové konference. Beneše to morálně velmi tížilo a jeho pověst v Anglii byla otřesena. Henleinovi se naopak podařilo navázat v Anglii kontakty. Promluvil před vybraným publikem v Londýně a setkal se s příznivým přijetím. Také Wenzel Jaksch našel v Anglii přístup do politických kruhů. Od roku 1936 byla britská veřejnost stále více přesvědčena, že Beneš je lhář a že Československo je falešný základ a nebezpečí pro světový mír. Toto nebezpečí mohlo být odstraněno pouze výraznými ústupky sudetským Němcům.
Walter Forst
(z: ,,Sudetoněmecký odsun v každodenním životě", 13. část)
***
Před 100 lety vznikl v Československu "Zákon na ochranu republiky", dozvuk ze 4. března 1919?
100. leté výročí narození našeho nejlepšího historika poválečné doby prof. Josefa Kalvody
P.S.
„Dodnes jsme se hospodářsky, kulturně a mravně, z násilného vyhnání českých Němců nevzpamatovali“, připomíná stále více odborníků. Máme 2 nositele Nobelovy ceny – z řad českých Němců jich pochází 10, včetně první ženy Berty Suttner Kinský. Jako první vůbec obdržela Nobelovu cenu míru. Na životopisný film o ní stále čekáme. Přednost dostala Božena Němcová, která svůj první román napsala v němčině. Otec „největšího Čecha“ Karla IV. byl francouzský Němec, matka měla už jen pár procent české krve. Žijeme v Bohémii, národu Bohemianů různého etnického původu, jako tomu bylo po dlouhá staletí. Československo byl omyl, resp. zločin, za který platíme a budeme platit ještě dlouho.
Mnoho zdaru 73. Sudetoněmeckému dnu v Regensburgu. Dnes začíná. Je dobrým znamením, že je navštěvován stále více českými krajany a hlavně mladými. Už jen 20% Čechů má čistě slovanské geny. Ve středu Evropy tomu nemůže být jinak.
JŠ
Read more...