Ztrátou Podkarpatské Rusi se stal z Československa jediný spojenecký stát, který byl územně ochuzen ve prospěch jiného velkého spojence.
* * *
Před 75 lety, 29. června 1945 byla Podkarpatská Rus odstoupena Sovětskému svazu. V květnu 1945 byly obnoveny hranice Československa ve stavu před mnichovskou konferencí. Už o pár dní později byla Podkarpatská Rus připojena k Sovětskému svazu.
V roce 1934 při své návštěvě Podkarpatské Rusi tehdejší ministr zahraničí Edvard Beneš, budoucí prezident, říkal, že o osudech tohoto území je rozhodnuto na tisíc let dopředu, a že v případě potřeby ho budou Češi bránit třeba krví a železem. To řekl doslova.
"On tedy říkal, my to bereme na vědomí, ale pojďme to sjednat až po válce, a takovým způsobem, aby bylo vidět, že se toho zříkáme tak nějak dobrovolně, že jsme ochotni na těch předmnichovských hranicích netrvat, ale není možné, aby to před světem působilo tak, že jsme si to území nechali uzmout jenom na základě toho, že jste ho obsadili. Beneš najednou trnul, protože viděl, že tohle se velmi neelegantně kříží s tím jeho programem obnovit předmnichovské Československo. Stalin tehdy v lednu 1945 vyslovoval jakýsi podiv a připomínal Benešovi, že to území sám iniciativně nabízel. Připomněl mu to, co Beneš možná vyslovil v jakého neopatrné euforii. Beneš podcenil paměť sovětských diplomatů."
Emanuel Moravec: "Řekl, že nyní Češi uvidí právě na příkladu Podkarpatské Rusi, co jsou jejich milovaní slovanští spojenci zač. To území bylo odevzdáno se značnou lehkostí. Rušivý tón do toho vnášeli účastníci zahraničního československého vojska generála Ludvíka Svobody rusínsko-ukrajinské národnosti. Těžce a se skrývanými obavami nesli to, že měli vlastně bojovat za sovětské zájmy. …“
"Ztrátou Podkarpatské Rusi se stal z Československa jediný spojenecký stát, který byl územně ochuzen ve prospěch jiného velkého spojence. Současně vidíme, že Stalin až do poslední chvíle nechával Prahu na pochybách, jestli se vůbec podaří stvrdit ty předmnichovské hranice i v případě těch čs.-polských hranic. I tady vlastně udržoval Beneše v nejistotě s tím, že byla otevřená možnost, že by se Poláci domohli svého. Nakonec se toho 29. června Češi sice svého domohli, a neztratili území nárokované Poláky, ale současně byla na základě té slavně vyhlášené smlouvy Podkarpatská Rus odevzdána Sovětskému svazu a ještě to na podzim toho roku stvrdilo tehdy ještě nevolené ale jmenované Národní shromáždění," dodal historik David Svoboda.
Představitelé Podkarpatské Rusi k jednání o odstoupení přizváni nebyli. Proto je tato událost občas označována jako „rusínský Mnichov". V Československu bylo v roce 1945 (podobně jako v případě názvu „Sudety") tiskovou normou Ministerstva vnitra zakázáno použít v tisku názvu „Podkarpatská Rus".
https://cesky.radio.cz/pred-75-roky-byla-podkarpatska-rus-odstoupena-sovetskemu-svazu-8684825
* * *
Sovětská diktatura uvrhla Podkarpatskou Rus do bídy. ČSR ji odevzdala Stalinovi před 75 lety
Jakmile Rudá armáda dobyla Užhorod, Stalinův diktátorský režim tam začal okamžitě upevňovat moc. Bez ohledu na to, že se Sověti nacházeli na území, které před válkou náleželo Československu. To s odstoupením Podkarpatské Rusi souhlasilo 29. června 1945.
„Po osvobození Podkarpatské Rusi Rudou armádou jsme prožívali čas nadějí, ale i strachu a úzkosti, co bude. Sovětští vojáci byli divocí, vykrádali domy a nevyhnuli se ani našemu,“ uvedla Agáta Pilátová.
„Začali zatýkat rusínskou inteligenci, vzdělané muže, právníky, učitele i studenty převáželi do táborů. Pak je posílali na Sibiř, a hlavně do Donbasu, kde obnovovali válkou zlikvidovaný průmysl. Někdo se vrátil k rodinám po deseti, patnácti letech, někdo vůbec.“
V předválečné době, kdy Podkarpatská Rus patřila Československu, tam žilo kolem 600 tisíc obyvatel.
Sovětské okupační úřady dokonce donutily zástupce československé vlády Podkarpatskou Rus opustit.
Stalin měl apelovat na Československo, aby vyhovělo žádosti zakarpatských Ukrajinců stát se součástí sovětské Ukrajiny. Podkarpatská Rus však nikdy předtím k Ukrajině nepatřila. Zjišťování přání lidu probíhalo v listopadu a prosinci 1944, kdy lidé podepisovali manifest, ve kterém se domáhali připojení k Ukrajině. Podpisy však byly získávány pod nátlakem, jak popsal ve svém deníku tlumočník sovětské vojenské kontrarozvědky SMERŠ Michail Mondič (SMERŠ – rok v táboře nepřítele). Nepodepsání se rovnalo deportaci na Sibiř.
V březnu 1945 obdržel sovětský diktátor Josef Stalin dopis od prezidenta Edvarda Beneše, že Československo považuje připojení Podkarpatské Rusi k Sovětskému svazu za samozřejmé. Dohodu potvrzující ztrátu tohoto území podepsali 29. června 1945 v Moskvě ministerský předseda Zdeněk Fierlinger, státní tajemník ministerstva zahraničí Vladimír Clementis a sovětský ministr zahraniční Vjačeslav Michajlovič Molotov.
O OSUDU JEJICH ZEMĚ SE ROZHODOVALO BEZ RUSÍNŮ
Československo-sovětské dohody se nezúčastnil žádný rusínský představitel, což vyvolalo vzpomínky na Mnichov 1938. O odtržení Sudet tehdy rozhodly Francie, Anglie, Německo a Itálie bez ČSR, jež svá pohraniční území ztratila. Rusíni už dobře věděli, co Stalinovi přisluhovači dovedou.
„Když Rusové na podzim 1944 přišli, měli seznamy lidí a okamžitě je zatýkali. Jednak čelné politiky, z nichž čtyři popravili, a jednak jádro rusínské inteligence, kterou se snažili zlikvidovat.“
Bezprostředně po svém vstupu na Podkarpatskou Rus zřídili Sověti šest koncentračních táborů pro odvlečené Rusíny.
„Za války jsme stále měli k jídlu náš dobrý rusínský chléb,“ upozornila Agáta Pilátová. „Když přišli Rusové, přišel s nimi i jejich špatný mazlavý hranatý chléb komisárek.“
Ještě dříve než opustily Podkarpatskou Rus, sovětský major Šadurov přemlouval Agátinu maminku, ať nikam nejezdí. Krásnou ženu miloval, ale nepřesvědčil ji, ať zůstane. Alespoň ji tedy vystrašil slovy: „My k vám do Československa stejně jednou přijdeme.“
„Československo se v padesátých letech dohodlo se Sovětských svazem na náhradách pro Rusíny, kteří zanechali na Podkarpatské Rusi svůj majetek. Ale většinu peněz si nechal stát, my jich dostali strašně málo. Koupili jsme si za ně stůl a čtyři židle.“
„Sovětské úřady přijaly přes dvacet pět tisíc rusínských žádostí o odchod do Československa, vyhověly ale asi jen jedné pětině. Nechtěly pouštět především rodiny s dětmi.“
„Hodně se toho tenkrát na Podkarpatské Rusi postavilo, rostla vzdělanost lidí. Těší mě, že tam je stále Jubilejní Masarykova škola, Masarykův most a také Masarykova busta z roka 2002 od českého výtvarníka.“
Pracovala v médiích, po roce 1968 jí ale komunisté vyhodili z Učitelských novin za články proti okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy. V 70. letech odmítla Agáta Pilátová spolupracovat se Státní bezpečností, na což doplatila nejen ona, ale i její rodina.
P.S.
Ztráta Podkarpatské Rusi začala ztrátou Sudet. Kdo se nepostaví proti zlu plnou silou na počátku, utrpí později škody mnohem vyšší, především morální! Materiální škody lze vždy nahradit, ale morální se u malého národa obnovují těžce. Mnohdy vedou jen k novému druhu otroctví či postupnému zániku země, národa či etnika. Do jaké míry se toto hanebné výročí stane tématem veřejných médií bude reálným obrazem mravního a morálního stavu společnosti.
J.Š. 29.6.2020
* * *
Komentáře
K.Mrzílek
Jak bylo správně napsáno Stalinova výmysl, že patřila odjakživa Ukrajině byla jako obvykle komunistická lež. Monsignor Šrámek byl jediný, kdo se postavil jako člen vlády proti postoupení našeho území cizí zemi. Protože tehdejší vláda na to neměla právo, protože nebyla volená, ale jmenovaná.
Doba je taková a znovu to opakuji, že část pravicových poslanců když volí anonymně levici tedy komunistu Filipa. Zařídili si to tak. Tito lidé tam nepatří. Je to jeden ze základních úkolů příštích voleb.
K.Mrzílek
děkuji Vám za informace. Pro upřesnění - autorem výroku nejsem, ale autorka článku paní Agáta Pilátová. Je překvapující, že takové závažné informace nepřipomenula - jak název Západoukrajinsk á lidová republika, tak informaci o osudu zlatých reserv? Můžeme jen spekulovat, zda nevěděla, nesměla, zapomněla, či neměla odvahu, či to vše bylo jinak? Mým příspěvkem k hledání pravdy jsou právě i takovéto články, kdy mohou reakce na ně mnohdy sdělit čtenářům i závažné, zapomenuté, resp. zamlčované události a fakta. Pokud se takové zločiny udály, je povinností každé vyspělé země se k nim postavit, omluvit a hledat reálné formy nápravy, tak jako to činí SRN ve vztahu k nacistickým zločinům.
Můžete napsat Paměti národa a požádat o rozhovor k tématu a podložit ho fakty. Za sebe požádám o zprostředkování Vaší reakce paní Pilátově a její vyjádření, které bych samozřejmě zveřejnil, stejně jako Váš případný článek k tomuto závažnému tématu.
S pozdravem
Jan Šinágl
"Podkarpatská Rus však nikdy předtím k Ukrajině nepatřila",- J. Šinágl?
Od 1918 existovala Západoukrajinsk á lidová republika, část které pod záminkou plné autonomie pro Ukrajince zabral a posléze zištně okupoval téměř 20 let již neexistující státní útvar bývalé Československo viz okupační název "podkarpatská rus".
Čekám na nápravu a omluvu diskriminujícím Ukrajincům, kterým ani po 100 letech Česko spolu se Slovenským státem na státní úrovní nejsou schopní symbolicky se omluvit a vrátit zlaté rezervy Ukrajinské Národní Republiky.
RSS informační kanál komentářů k tomuto článku.