Symbolicky v den 102. výročí VŘSR 7.listopadu, otiskly LN tři články: Sebrali nám Prahu. Nám, měšťákům (o zdevastované Praze) + Mlčení hradního prominenta (o poradci prezidenta Zemana Martinu Nejedlém) + Problém s kohezí (o rozdávání peněz EU).
Poslední článek doplňuje, byť s předchozími také souvisí - Problém Evropské unie: Jak pokračovat se společnou měnou euro (LN 9.11.2019). Žádná země se nestane bohatou tím, že jí dáme jen peníze. Vždy to bude o poctivé práci, bez které přijde, dříve či později krize, resp. bída. Peníze už dávno nejsou kryté prací a žít z natištěných peněz nelze věčně. Cituji z článku:
…Německo sleduje nelibě nárůst dluhu, a proto tlačí na dlužníky, aby více omezovali státní výdaje nebo provedli liberální reformy, a na to, aby se stát a podniky co nejvíce přiblížily německému prostředí. Jinak řečeno, aby se Itálie stala Německem. To lze uskutečnit z hlediska čísel, nikoliv však reálně. Italskou mentalitu nelze změnit.
…Němci by museli zaplatit sjednocení celé Evropy, proto je eurofederalizace pouze zbožné přání – ani Macron neví, kdo by toto sjednocení zaplatil. Odehrálo by se za cenu společných dluhopisů a ještě vyššího zadlužení. Pokud státy západní Evropy kromě Německa nejsou schopné snížit své dluhy, jen obtížně by to dokázaly na celoevropské úrovni.
…Rozpad eurozóny přichází odspodu, tedy od lidí – tendence proti euru se projevily u Hnutí žlutých vest ve Francii nebo u Hnutí pěti hvězd a Ligy v Itálii. Je proto třeba se zamyslet, jaký by byl měnový vývoj. Italská a španělská měna by značně oslabily, protože by narostly náklady na obsluhu dluhu – nemohly by si půjčovat za výhodných podmínek.
… Nejasné směřování Evropské komise ohledně eura by mělo tvrdé dopady. Budoucnost přeje připraveným, proto bychom neměli zavírat oči před mračny, jež se nad eurem stahují, a předjímat vývoj.
Nesouhlasím s tím, že EU je politický projekt. Je to především ekonomický projekt, tak jako kdysi EHS. Ta fungovala, protože ekonomiky a mentality zemí EHS byly podobné na rozdíl od EU, která začíná mít vážné potíže právě díky nezohlednění obrovských rozdílů v ekonomice a mentalitě členských zemí EU. Pokud nebude EU schopna tuto obrovskou výzvu co nejdříve začít efektivně řešit, pocítíme to všichni. Je těžké být optimistou, pokud atraktivní podmínky přilákaly do Brusselu nemalé množství lidí, jejichž schopnost mnohdy spočívá jen v tom toto lukrativní místo a výhody získat. To platí všeobecně o politice, kdy blahobyt postupně zlikvidoval její kvalitu a schopné politiky nahradili novodobí „politruci“ schopní jen mluvit „o všem a ničem“. To nezbavuje odpovědnosti občany-voliče. Nesou na současném stavu svůj díl spoluviny. Vhodit do volební urny kandidátku nadiktovanou politickými stranami už nestačí, chceme-li si udržet dnešní životní úroveň.
Jan Šinágl, 10.11.2019
* * *
Reportéři ČT o nesvobodných médiích, ale na ČT jaksi zapomněli…?!
Read more...