Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

   

Strojový překlad

Nejnovější komentáře

  • 15.05.2024 11:01
    Větší tragikomedii jsem fakticky nezažila co předvádí tento soud ...

    Read more...

     
  • 15.05.2024 10:58
    Státní zástupce Mgr. Petr Valíček 25.4.2024: K ohledání, u ...

    Read more...

     
  • 15.05.2024 10:05
    Až teď jsem si toho emailu všiml.. Advokáta, že nepotřebujeme?

    Read more...

     
  • 14.05.2024 11:21
    Pokud se někdo domnívá, že lživým zápisem v dokladech problém ...

    Read more...

     
  • 13.05.2024 16:04
    “Je velmi těžké najet na válečnou ekonomiku. Ještě těžší ...

    Read more...

     
  • 13.05.2024 15:47
    Policejní major měl v Brně uplácet, aby jeho dcera dostala ...

    Read more...


Portál sinagl.cz byl vybrán do projektu WebArchiv

logo2
Ctění čtenáři, rádi bychom vám oznámili, že váš oblíbený portál byl vyhodnocen jako kvalitní zdroj informací a stránky byly zařazeny Národní knihovnou ČR do archivu webových stránek v rámci projektu WebArchiv.

Citát dne

Karel Havlíček Borovský
26. června r. 1850

KOMUNISMUS znamená v pravém a úplném smyslu bludné učení, že nikdo nemá míti žádné jmění, nýbrž, aby všechno bylo společné, a každý dostával jenom část zaslouženou a potřebnou k jeho výživě. Bez všelikých důkazů a výkladů vidí tedy hned na první pohled každý, že takové učení jest nanejvýš bláznovské, a že se mohlo jen vyrojiti z hlav několika pomatených lidí, kteří by vždy z člověka chtěli učiniti něco buď lepšího neb horšího, ale vždy něco jiného než je člověk.

 


SVOBODA  NENÍ  ZADARMO

„Lepší je být zbytečně vyzbrojen než beze zbraní bezmocný.“

Díky za dosavadní finanční podporu mé činnosti.

Po založení SODALES SOLONIS o.s., uvítáme podporu na číslo konta:
Raiffeisen Bank - 68689/5500
IBAN CZ 6555 0000000000000 68689
SWIFT: RZBCCZPP
Jan Šinágl,
předseda SODALES SOLONIS o.s.

Login Form

Děčín (Tetschen)

  • So wurde in Děčín (Tetschen) nach dem Krieg geplündert

    SD VetreibungsverlusteTetschen DecinAm 2. August, vor dem Beginn des nächsten Prozesses, erinnerte ich mich an ing. Petr Vlčeks Prozess in der OS Děčín (Berichterstattung nach dem Urteil am 9. August) setzte ich mich zufällig mit einem älteren Herrn, einem Rentner, auf eine Bank. Er begann mir zu erzählen, wie er nach 1945 in ein von den Deutschen verlassenes Haus eingezogen war. Er suchte keinen Kontakt mit dem ehemaligen Besitzer des Hauses. Als ich ihn bat, über seine Erlebnisse zu schreiben, antwortete er freimütig: "Dazu bin ich zu faul." Er benutzt das Internet nicht. Im Folgenden finden Sie einige Beobachtungen aus seiner Geschichte:

    Interessant, dass wir die Ungarn nicht vertrieben haben? In Děčín trieben Goldgräber, Teppichknüpfer, Hausbezitzer und Händler ihr Unwesen. Nach 1989 tauchten nach und nach gestohlene Waren an den Börsen auf. Der erste Bürgermeister von Děčín nach dem Krieg war ein gewisser Josef Voráček (1945-1946 JŠ), sein Sohn arbeitete im Innenministerium, später emigrierte er aus. Mein Vater war Fotograf, und einmal, 1960, kam eine Touristin aus Deutschland zu ihm und sagte, sie habe ein Problem mit ihre Kamera. Dort hing eine Uhr der Firma Weissberger, nur das Schild war übermalt. "Wissen Sie, ich kenne diese Uhr". Sie war die Tochter des ursprünglichen Besitzers der Uhr. Es gab kilometerlange, wunderschöne Wanderwege mit Kopfsteinpflaster. Wandern war hier de facto deutsch. Es lebten nur sehr wenige Tschechen hier. Ich kannte zwei Leute aus Děčín, die während der Ersten Republik hier lebten. Der eine blieb hier, als die Deutschen kamen, arbeitete bei der Eisenbahn, blieb einfach hier. Kennen Sie einen Tschechen, der vor dem Krieg in Děčín geboren wurde? Wie wäre es gewesen, wenn die Kommunisten nicht gesiegt hätten? Ich kannte vier Deutsche, die hier geblieben sind. Einer war Strassenkehrer, schon im Ruhestand, eine andere war Buchhalterin, die bis zum ihren Tod nicht gut Tschechisch lernte und bis zu ihrer Pensionierung arbeitete...

  • Tak se rabovalo v Děčíně (Tetschen) po válce

    Tetschen DecinSD ztraty po vyhnaniDne 2.srpna jsem si, před začátkem dalšího soudu ing. Petra Vlčka u OS Děčín (zpravodajství následuje po rozsudku 9.srpna) náhodně sednul na lavičku k jednomu staršímu pánovi, důchodci. Začal mi vyprávět, jak se nastěhoval po roce 1945 do domku po Němcích. O kontakt s bývalým majitelem domku neusiloval. Na moji prosbu napsat mi o svých zážitcích upřímně odpověděl: „Jsem na to línej.“ Internet nepoužívá. Níže pár postřehů z jeho vyprávění:

    Zajímavé, že Maďary jsme nevyhnali? V Děčíně řádili zlatokopové, kobercáři, baráčníci a živnostníci. Ukradené věci se postupně objevovaly na burzách po roce 1989. První starosta Děčína po válce byl nějaký Josef Voráček (1945-1946 JŠ), jeho syn pracoval na ministerstvu vnitra, později emigroval. Můj táta byl fotograf, jednou k němu, v roce 1960, přišla turistka ze SRN s tím, že má problém s fotoaparátem. Visely tam firemní hodiny Weissberger, jen byl zamalován nápis. „Víte, tyto hodiny znám“. Byla to dcera původního majitele hodin. Byly tady kilometry nádherných dlážděných turistických stezek z kamenů. Turistika tady byla de facto německá. Čechů zde žilo minimum. Znal jsem dva děčíňáky, kteří tady žili za první republiky. Jeden tu zůstal, když přišli Němci, dělal na dráze, prostě tu zůstal. Znáte nějakého Čecha, který se narodil před válkou v Děčíně? Jak by se to vyvíjelo, kdyby komunisti nevyhráli? Věděl jsem o čtyřech Němcích, který tady zůstali. Jeden byl metař, už jako důchodce, další byla účetní, která se do smrti nenaučila dobře česky a pracovala až do důchodu…