Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

Česká republika se nepodřídila dřívějšímu obchodnímu nálezu z roku 2008, ač se k tomu vůči lucemburskému odvolacímu soudu písemně zavázala. Rozsudek byl s konečnou platností potvrzen Nejvyšším soudem v Lucemburku a nárok je vymahatelný v celé EU.

Je to právě rok, co mezinárodní arbitráž v Londýně rozhodla o tom, že Česká republika musí zaplatit firmě Diag Human 650 milionů dolarů, zhruba 15,5 miliardy korun, jako náhradu škody za to, že stát nedokázal ochránit původní investici firmy Josefa Šťávy do zpracování krevní plazmy. Drtivou většinu sumy, 12 miliard korun, činí úroky z prodlení. Ty za uplynulý rok narostly o nové stovky milionů korun.

Česko zneužívá svoji moc, napsali londýnští arbitři

Trojice rozhodců popsala mimo jiné nerovnosti obou stran sporu před zákonem a zneužívání státní moci: „Žalovaná strana (Česká republika, pozn. red.) zahájila několik trestních řízení a zřídila parlamentní vyšetřovací komisi v průhledné snaze získat přístup k důkazům všemi možnými prostředky a minimalizovat potenciální dopady obchodního rozhodčího řízení,“ konstatují arbitři a doslova píší, že „senát byl ohromen“ značným počtem paralelních řízení, ale také rozsahem jejich zásahů do obchodního rozhodčího řízení a „neúnavností, s jakou strana žalovaná používala všechny nástroje ve svém arzenálu ve snaze zvítězit“. Rozhodci v londýnské arbitráži došli k závěru, že Česká republika během rozhodčího řízení využívala vedle policejního vyšetřování či speciální parlamentní komise například i služeb českých tajných služeb, konkrétně BIS.

Celý článek>

P.S.

Kdo nese konkrétní osobní odpovědnost? Budou odpovědní, které si občané platí, potrestáni, nebo bude potrestán opět občan? Neuvěřitelné, co vše si český občan nechá od politiků líbit! Potom si svůj osud zaslouží. Jednou nemusí už být čas ani na to „probuzení“. JŠ

IN MEDIAS RES. Čeští novináři se bohužel až příliš často staví na stranu mocných – ať již státu či policie – a papouškují jejich tvrzení. Žádný div, že jim věří čím dál tím méně lidí.

Po čem myslíte, že skočí tuzemští novináři? Na co šéf redakce nasadí nejlepší investigativce a analytiky?

Nebudu napínat dlouho. Bohužel na kauzu Hlubuček. A to v nepoměru tak strašlivém, až to bije do očí. Monitoring Newton media zaznamenal od 15. června do 7. července v tuzemských médiích přesně 4854informací týkajících se Hlubučka a spol. A pouze 167 zmínek o fatální prohře českého státu v mezinárodní arbitráži. 30krát vyššípozornostitedy média věnovala případu, ve kterém je škoda více než 2350krát nižší!

„Připadal jsem si jako na nějaké schůzce mafiánů. Přímo přede mnou si premiér, ministryně a Šnajdr domlouvali jeden trestný čin za druhým. Měl jsem strach,“ vyprávěl Janota. Podle důvěrných informací mělo také několik set milionů zamířit do stranických fondů tehdejší ODS a ČSSD.

V červenci 2010 odešel Eduard Janota z vlády a po jistém váhání dodal přes prostředníka (autora tohoto textu) protikorupční policii šedesát dva stran kopií dokumentů, včetně oněch rukou psaných poznámek o jednání u premiéra Fischera.

Podle něj prokazovaly trestnou činnost přinejmenším Marka Šnajdra, ministerstva zdravotnictví a oněch rozhodců. Protikorupční policie kupodivu začala věc okamžitě šetřit a podpořil ji i Finančně analytický útvar Ministerstva financí. Ale ve chvíli, kdy byl pozván k výslechu Marek Šnajdr, zasáhlo Vrchní státní zastupitelství v Praze a donutilo policii věc odložit. Dokumenty se údajně ztratily. Eduard Janota, který doufal, že bude policií předvolán a všechno úředním postupem rozkryje, o pár měsíců později zemřel.

O dvacet let později odsoudila mezinárodní arbitráž Českou republiku k zaplacení více než šestnácti miliard. Nemají na tom vinu také pánové Pavel Blažek a Zdeněk Koudelka, pane premiére?

***

Premiér Petr Fiala byl těsně po svém pověření do funkce hostem pořadu České televize Otázky Václava Moravce. I přesto, že působil trochu unaveně, potvrdil pověst noblesního a slušného politika, který nelže a lhát nechce. Zaváhal tehdy jen ve chvíli, kdy měl odpovědět na otázku, zda trvá na jmenování Pavla Blažka na post ministra spravedlnosti.

Nakonec prohlásil, že ho zná skoro třicet let „z akademického prostředí“, a že, podle něj, jde o člověka, „za kterým není stín něčeho, proč by nemohl funkci vykonávat“. Řada informací, které se o Pavlu Blažkovi povídají, prý navíc „není pravdivá“. A že o tom mluvil i se zástupci ostatních stran v koalici, takže to bude v pořádku.

Už jenom trochu tvrdší novinář by ho na místě Václava Moravce okamžitě zarazil otázkou, které tedy konkrétní informace, které se povídají o Petru Blažkovi, „nejsou pravdivé“. A měl by problém…

Lež č. 6 – Pravomocný nález o oprávněnosti nároku padl již v roce 1998. 370 milionů korun náhrady škody rozhodci přiznali Diag Human až jiným nálezem v roce 2002 – a právě na základě nepravdivého znaleckého posudku, který zařídil Pavel Blažek. Závěr pro pana premiéra: těsně před tím, než se pánové Šlouf, Koudelka a Blažek rozhodli si na sporu s Diag Human přivydělat, byla na stole dohoda, která by, podle svědectví účastníků, dovolila státu spor ukončit za pouhé dvě miliardy korun. O dvacet let později odsoudila mezinárodní arbitráž Českou republiku k zaplacení více než šestnácti miliard. Nemají na tom vinu také pánové Pavel Blažek a Zdeněk Koudelka, pane premiére? Celý článek>

Farmaceutický průmysl je na celém světě považován za onu pověstnou slepici, snášející výhradně zlatá vejce. Když takovou slepici za komunistů léta kontrolujete, necháte si ji jen tak kvůli nějaké demokracii a „revoluci“ vzít? Odpověď je zjevná a z ní se odvíjí i následující příběh, který dosud nekončí.

Pouhých šest dní po zvolení Václava Havla prvním postkomunistickým prezidentem převedlo předsednictvo federální vlády v naprostém utajení kompletní vojenskou kontrarozvědku se vším vybavením, výzbrojí a, především, archívy, z takzvané III. správy Státní bezpečnosti pod armádu.

Z více než sedmi set důstojníků a pracovníků, zachráněných takto před prověrkami, údajně nejméně pětina prošla aspoň nějakým stupněm výcviku v Sovětském svazu. Měli co skrývat. Ještě v roce 2002 někteří z nich vydávali osvědčení o prověrkách Národního bezpečnostního úřadu. A teprve v roce 2004 musely opustit službu čtyři stovky jejich kolegů z ofenzívní vojenské rozvědky…

Nastoupilo období řízeného krachu farmaceutických provozů. Šéfové podniků rozprodávali budovy i zařízení, stavěli si luxusní domy a jezdili po celém světě na „studijní cesty“. V klíčovém období let 1995-1997 nad tím dohlížel šéf finančního odboru ministerstva zdravotnictví Karel Srba, sám agent vojenské rozvědky.