Čtu je denně a považuji za jedny z nejlepších deníků v zemi. Oceňuji jejich čtenářsky příjemný grafický styl, přehlednost, titulkovou „nepřesycenost“ a pluralitu názorů. Nicméně kvalit za doby šéfredaktora Ferdinanda Peroutky(1945-1948) nedosahují. Chybí jim výrazné novinářské osobnosti, skutečně svobodné. Dnešní svoboda tisku má daleko k té do roku 1948, kdy začala být ukrajována, až nebyla vůbec.
Literární historik Václav Černý o Peroutkovi napsal:
„Mně těch několik sporadických kontaktíků úplně stačilo, aby mi bylo zřejmé, že běží o člověka vysoké intelektuální úrovně, pronikavého politického i kulturního pohledu i rozhledu. Poctivého a mravného. Masaryk neměl schopnějšího stoupence a působivějšího publicistického mluvčího. A to tím spíš, že Peroutka nebyl vyznavačem slepým a duchem pouze repetičním. Byl muž přímý, nezáludný, bez podtrhů a kliček, obchůzek a kompromisů. Což ho nečinilo zvlášť schopným pro kariéru veřejného politického činitele, parlamentního mluvky a kandidáta na ministerské křeslo, on o ni ostatně nestál.“
Peroutka psal svobodně až do konce svých dnů. Je stále nedostižným příkladem. Dnes mají hlavní média své hranice, které si netroufají překročit.
Read more...