Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

… Okresní státní zástupkyně v Jindřichově Hradci JUDr. Yvetta Švecová dospěla 9. 4. 2021 k závěru, že dva příslušníci pohraniční stráže byli za zastřelení Faktora odsouzeni k nepodmíněným trestům odnětí svobody, a to „se za současné situace jeví jako dostatečné pro nápravu nezákonného postupu u Františka Faktora a poskytnutí morálního zadostiučinění“. Podle státní zástupkyně nejsou známy „žádné osoby..., které  by mohly žádat o odškodnění“. Vyslovení účasti na soudní rehabilitaci by tak podle ní bylo „rozhodnutím čistě formalistickým, které by nemohlo podat veřejnosti vyšší satisfakci než odsouzení osob, které se v minulosti přímo podílely na jeho smrti“. …

***

Východoněmeckého studenta Hartmuta Tautze (1968-1986) roztrhali pohraniční psi při pokusu o přechod československo-rakouské hranice. Na základě žádosti jeho maminky a sestry Caroly byl Hartmut rehabilitován 17. 3. 2017 Okresním soudem Bratislava I.

Dne 7. 8. 1951 udělil Okresní národní výbor v Prachaticích sedláku Janu Bromovi (1915-1990) z Mičovic pokutu 30.000 Kčs za to, že nesplněním předepsaných dodávek „ztížil a rušil výživu obyvatelstva“.

Dne 3. 1. 1952 následovala pokuta 18.000 Kčs za to, že stejným způsobem „porušil veřejné zásobování“.

Poté byla Bromovi dne 5. 9. 1952 vyměřena pokuta 30.000 Kčs za to, že „nedodržel plánovanou plochu při sadbě brambor“. V odůvodnění pak stála výtka: „Že tím... ochuzujete náš pracující lid Vám nevadí.“

Dne 21. 4. 1953 přišla další pokuta, tentokrát 10.000 Kčs, za to, že Brom „narušil výživu obyvatelstva“ tím, že „nedodal v roce 1952 554 kusů vajíček“. V odůvodnění stojí: „Kdybyste se... byl snažil, zajisté, že byste byl dodávku splnil a mohl se uvarovat trestního řízení.“ (Úvahou, že víc by se musely snažit příslušné slepice, se národní výbor nezabýval.) (1)

Odvolací soud ve Vídni Hilsnerovo odvolání zamítl.

Proces se značně antisemitskými prvky kritizoval už tehdy profesor Tomáš Garrigue Masaryk, pozdější československý prezident; vyvolal tím proti sobě značnou nevoli. Věc byla široce medializovaná; hovořilo se o tzv. hilsneriádě.

Snad to byly pochybnosti o spravedlnosti soudního rozhodnutí, které vedly císaře Františka Josefa I. k tomu, že Hilsnerovi udělil milost a změnil jeho trest na doživotí. V roce 1918 nový císař Karel I. Hilsnera propustil. Po dalších 10 letech, v roce 1928, Hilsner ve Vídni zemřel jako omilostněný dvojnásobný vrah. Rozsudek z roku 1900 je navzdory několika pokusům o jeho revizi stále pravomocný.

Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu dne 15. 2. 2022 shledal, že bývalý federální ministr vnitra Ing. František Kincl (nar. 1941) se nedopustil trestného činu, neboť nevěděl „o právu příslušníků Pohraniční stráže použít zbraň proti osobám, které se neoprávněně pokoušely státní hranice ČSSR překročit a zároveň nijak neohrožovaly příslušníky Pohraniční stráže či jiné osoby“.

Samozřejmě z toho vzniká otázka, co z hlediska své funkce vědět měl, a proč to nevěděl. Příslušné vyrozumění, včetně vyjádření k němu, viz v příloze.

Milí přátelé,

dovolte mně prosím, abych Vás informoval o nejnovějším vývoji v kauze Pavla Wonky (1953-1988) z roku 1984, včetně stručné rekapitulace:

Dne 5. 4. 1984 zahájil vyšetřovatel Okresní prokuratury v Trutnově JUDr. Miroslav Soukup trestní stíhání kvůli tomu, že Pavel  uzavřel provokativní závazek na počet 40. výročí Slovenského národního povstání a kvůli tomu, že nepravdivě obvinil dva členy KSČ, a to Karla Novotného a Jiřího Noska.

Dne 4. 6. 1984 rozšířil vyšetřovatel JUDr. Miroslav Soukup trestní stíhání kvůli pomluvě směřujícím proti Jiřímu Zadrobílkovi.

Dne 11. 6. 1984 toto rozšíření vyšetřování zrušil okresní prokurátor v Trutnově JUDr. Josef Doležal kvůli tomu, že pomluva nebyla dostatečně specifikována.

Dne 9. 7. 1984 vyšetřovatel Okresní prokuratury v Trutnově JUDr. Miroslav Soukup údajnou pomluvu vyspecifikoval.

Dne 17. 7. 1984 okresní prokurátor JUDr. Josef Doležal zamítl Pavlovu stížnost proti trestnímu stíhání i proti podjatosti JUDr. Miroslava Soukupa.

Věc se pak vyvinula tak, že Okresnímu soudu v Ústí nad Orlicí byla podána obžaloba kvůli tomu, že Pavel dne 12. 7. 1983 a 31. 8. 1983 nepravdivě obvinil Květoslavu Dvořákovou a Annu Lakatosovou a dne 14. 2. 1984 pomluvil Karla Novotného a Jiřího Noska.