Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

… Okresní státní zástupkyně v Jindřichově Hradci JUDr. Yvetta Švecová dospěla 9. 4. 2021 k závěru, že dva příslušníci pohraniční stráže byli za zastřelení Faktora odsouzeni k nepodmíněným trestům odnětí svobody, a to „se za současné situace jeví jako dostatečné pro nápravu nezákonného postupu u Františka Faktora a poskytnutí morálního zadostiučinění“. Podle státní zástupkyně nejsou známy „žádné osoby..., které  by mohly žádat o odškodnění“. Vyslovení účasti na soudní rehabilitaci by tak podle ní bylo „rozhodnutím čistě formalistickým, které by nemohlo podat veřejnosti vyšší satisfakci než odsouzení osob, které se v minulosti přímo podílely na jeho smrti“. …

***

Východoněmeckého studenta Hartmuta Tautze (1968-1986) roztrhali pohraniční psi při pokusu o přechod československo-rakouské hranice. Na základě žádosti jeho maminky a sestry Caroly byl Hartmut rehabilitován 17. 3. 2017 Okresním soudem Bratislava I.

Příslušníci Státní bezpečnosti (StB) zadrželi dne 7. 10. 1980 v Českých Budějovicích tehdy dvacetiletého Petra Pospíchala. (1) Donutili ho nastoupit do civilního osobního vozidla a odvezli ho k obci Boršov nad Vltavou, kde ho na okraji prudkého srázu vyslýchali, opakovaně ho bili, kopali do něj a vyhrožovali mu shozením ze srázu. (Důvodem bylo to, že podepsal Chartu 77, nechtěl spolupracovat se Státní bezpečnosti a odmítl i nabídku emigrace.) Pospíchal si na toto počínání stěžoval na Generální prokuratuře hned v roce 1980 a potom znovu v roce 1991. Bez jakéhokoli výsledku. Počátkem letošního roku věc pojal z jiného pohledu; požádal o soudní rehabilitaci. A dostavil se další neúspěch.

Okresní soud v Českých Budějovicích (2) jeho návrh v neveřejném zasedání dne 6. 2. 2024 zamítl s tím, že šlo jen o krátkodobé zadržení, které nemělo povahu „zbavení osobní svobody“. Navíc „o zásahu příslušníků StB proti navrhovateli neexistuje žádný písemný záznam, nejsou známy osoby příslušníků StB, nelze je vyslechnout“. (3)

Pospíchal s tím nesouhlasil a podal proti tomu stížnost, v níž mj. poukázal na brutalitu, s níž vůči němu příslušníci StB postupovali.

Skvělý pocit, když můžete opustit veřejné soudní jednání, kdy bylo vše až neskutečné, ve srovnání s průběhem většiny soudních jednání v České republice. Bylo to historicky první uskutečněné veřejné soudní jednání, přenášené přes Atlantik.

Připojuji zvukové záznamy z JEDNÁNÍ a vynesení ROZSUDKU výbornou soudkyní Mgr. Janou Miklovou. Příkladné byly odpovědi paní Heleny Beranové, provdané Cavanagh, z Kanady, vnučky bývalého předsedy vlády Československé republiky Rudolfa Berana, zlikvidovaného komunisty, stejně jako jím řízenou nejsilnější Agrární stranu. Skutečně platí doslova – spravedlnost nezná hranic, ani zemských, ani mořských:-)

Škoda, že ČT nevysílala přímým přenosem. V Událostech ČT informovala pouhými 126 vteřinamiaž na jejich  konci (od 44:33 min.) Níže si můžete poslechnout celý rozhovor ČT s obhájcem vnuků, skvělým JUDr. Lubomírem Müllerem. Odpovědi vnučky bývalého předsedy vlády byly v jeho duchu – stručné, jasné, přesvědčující. Nebyly to jen geny jejího dědečka, ale i ukázka prostředí, kde žila, žije a které ji i formovalo v myšlení a způsobech. Vskutku (o)světové soudní jednání. Jen tak dál, česká justice. Bohyně YUSTITIA se radovala:-) 

Jediná „vada“ bylo vskutku spontánní tlumočení, dané snahou tlumočnice ušetřit čas – i to patří k premiéře:-) JŠ

***

Praha 4. 4. 2024: LZE SE Z KANADY DOMOCI SPRAVEDLNOSTI U ČESKÉHO SOUDU, ANIŽ BY BYLO NUTNÉ LETĚT PŘES ATLANTICKÝ OCEÁN?

Dne 7. 8. 1951 udělil Okresní národní výbor v Prachaticích sedláku Janu Bromovi (1915-1990) z Mičovic pokutu 30.000 Kčs za to, že nesplněním předepsaných dodávek „ztížil a rušil výživu obyvatelstva“.

Dne 3. 1. 1952 následovala pokuta 18.000 Kčs za to, že stejným způsobem „porušil veřejné zásobování“.

Poté byla Bromovi dne 5. 9. 1952 vyměřena pokuta 30.000 Kčs za to, že „nedodržel plánovanou plochu při sadbě brambor“. V odůvodnění pak stála výtka: „Že tím... ochuzujete náš pracující lid Vám nevadí.“

Dne 21. 4. 1953 přišla další pokuta, tentokrát 10.000 Kčs, za to, že Brom „narušil výživu obyvatelstva“ tím, že „nedodal v roce 1952 554 kusů vajíček“. V odůvodnění stojí: „Kdybyste se... byl snažil, zajisté, že byste byl dodávku splnil a mohl se uvarovat trestního řízení.“ (Úvahou, že víc by se musely snažit příslušné slepice, se národní výbor nezabýval.) (1)

Ein großartiges Gefühl, wenn man eine öffentliche Gerichtsverhandlung verlassen kann, bei der im Vergleich zum Ablauf der meisten Gerichtsverhandlungen in der Tschechischen Republik alles surreal war. Es war die erste öffentliche Gerichtsverhandlung, die über den Atlantik übertragen wurde.

Ich füge die Tonaufnahmen der Anhörung und der Urteilsverkündung durch die ausgezeichnete Richterin Mgr. Jana Miklova. Beispielhaft waren die Antworten von Frau Helena Beran, geborene Cavanagh, aus Kanada, Enkelin des ehemaligen Ministerpräsidenten der Tschechoslowakischen Republik Rudolf Beran, der von den Kommunisten liquidiert wurde, sowie der von ihm fürenden  mächtigsten Agrarpartei. In der Tat, es ist buchstäblich wahr - die Gerechtigkeit kennt keine Grenzen.

Vollständiger Artikel in Tschechisch>

Aktualizováno 7.4.2024: MS Praha 4. 4. 2024: Spravedlnost pro vnuky Rudolfa Berana přes Atlantik

***

(Kauza Rudolfa Berana ml. a jeho rodiny)

Dne 21. 4. 1947 byl k dvacetiletému trestu žaláře a k propadnutí celého jmění odsouzen bývalý předseda československé vlády Rudolf Beran st. (1887-1954)

Jeho syn Rudolf ml. (1917-1999) pochopil, že ani jemu se v Československu nebude dobře dařit, zvláště když se počátkem roku 1948 chopili moci komunisté. A tak 24. 4. 1948 vzal manželku Jiřinu (1915-2006) a děti Rudolfa nejm. (1943) a Helenu (nar. 1946) a odešel s nimi do zahraničí. Rodina se usadila v Kanadě. Dne 8. 4. 1953 Lidový soud trestní v Praze rozhodl, že veškerý majetek manželů Rudolfa ml. a Jiřiny Beranových „připadá státu“, protože „uprchli do ciziny“. Když se Helena, které je nyní 78 let, dozvěděla, že její dědeček byl v roce 2022 právně očištěn, byla nadšená. A začala si dělat naděje, že by mohli být rehabilitováni i její rodiče. Jenže jak to prakticky realizovat, když bydlí v kanadském Torontu?

Odvolací soud ve Vídni Hilsnerovo odvolání zamítl.

Proces se značně antisemitskými prvky kritizoval už tehdy profesor Tomáš Garrigue Masaryk, pozdější československý prezident; vyvolal tím proti sobě značnou nevoli. Věc byla široce medializovaná; hovořilo se o tzv. hilsneriádě.

Snad to byly pochybnosti o spravedlnosti soudního rozhodnutí, které vedly císaře Františka Josefa I. k tomu, že Hilsnerovi udělil milost a změnil jeho trest na doživotí. V roce 1918 nový císař Karel I. Hilsnera propustil. Po dalších 10 letech, v roce 1928, Hilsner ve Vídni zemřel jako omilostněný dvojnásobný vrah. Rozsudek z roku 1900 je navzdory několika pokusům o jeho revizi stále pravomocný.

Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu dne 15. 2. 2022 shledal, že bývalý federální ministr vnitra Ing. František Kincl (nar. 1941) se nedopustil trestného činu, neboť nevěděl „o právu příslušníků Pohraniční stráže použít zbraň proti osobám, které se neoprávněně pokoušely státní hranice ČSSR překročit a zároveň nijak neohrožovaly příslušníky Pohraniční stráže či jiné osoby“.

Samozřejmě z toho vzniká otázka, co z hlediska své funkce vědět měl, a proč to nevěděl. Příslušné vyrozumění, včetně vyjádření k němu, viz v příloze.

Milí přátelé,

dovolte mně prosím, abych Vás informoval o nejnovějším vývoji v kauze Pavla Wonky (1953-1988) z roku 1984, včetně stručné rekapitulace:

Dne 5. 4. 1984 zahájil vyšetřovatel Okresní prokuratury v Trutnově JUDr. Miroslav Soukup trestní stíhání kvůli tomu, že Pavel  uzavřel provokativní závazek na počet 40. výročí Slovenského národního povstání a kvůli tomu, že nepravdivě obvinil dva členy KSČ, a to Karla Novotného a Jiřího Noska.

Dne 4. 6. 1984 rozšířil vyšetřovatel JUDr. Miroslav Soukup trestní stíhání kvůli pomluvě směřujícím proti Jiřímu Zadrobílkovi.

Dne 11. 6. 1984 toto rozšíření vyšetřování zrušil okresní prokurátor v Trutnově JUDr. Josef Doležal kvůli tomu, že pomluva nebyla dostatečně specifikována.

Dne 9. 7. 1984 vyšetřovatel Okresní prokuratury v Trutnově JUDr. Miroslav Soukup údajnou pomluvu vyspecifikoval.

Dne 17. 7. 1984 okresní prokurátor JUDr. Josef Doležal zamítl Pavlovu stížnost proti trestnímu stíhání i proti podjatosti JUDr. Miroslava Soukupa.

Věc se pak vyvinula tak, že Okresnímu soudu v Ústí nad Orlicí byla podána obžaloba kvůli tomu, že Pavel dne 12. 7. 1983 a 31. 8. 1983 nepravdivě obvinil Květoslavu Dvořákovou a Annu Lakatosovou a dne 14. 2. 1984 pomluvil Karla Novotného a Jiřího Noska.