Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

Této události se dnes sotva dostane pozornosti médií. Demonstrační průvod z Brna / Brünn na Moravě do Pohrlitz / Pohořelic u hranic je příliš neokázalý. Nikdo nebude přilepený na ulici, až si Češi a sudetští Němci budou společně připomínat 20 000 lidí, kteří byli v den Božího těla 1945 posláni na "brněnský pochod smrti" - čtvrtina z nich skutečně na smrt. Nicméně již v roce 1950se sudetští Němci ve své Chartě zapřísahali, že nebudou uvažovat o odvetě, a zavázali se ke sjednocené Evropě. Ještě dlouho po pádu komunismu se smířili s tím, že je v Praze nazývali nacisty. Jsou rádi, že čeští politici nyní navštěvují Sudetoněmecký den o svatodušních svátcích. Letos dokonce zahráli českou hymnu - s názvem "Kde domov můj?", což vyhnancům připadá jako výsměch. Co za to dostali? Ani zrušení Benešových dekretů (nespravedlivého základu vyhnání), ani zákona, který vyjímá vraždusudetských Němců z trestu. O restitucích ani nemluvě. V zájmu míru přešli sudetští Němci všechna vnucená opatření. Kdo, když ne oni, by si za to zasloužil Nobelovu cenu míru? Ale oni ji nedostanou. Prostě příliš neokázalé...

Manfred Maurer

Dieses Ereignis wird heute kaum mediale Beachtung finden. Zu unspektakulär ist der Demonstrationszug vom mährischen Brünn / Brno ins grenznahe Pohrlitz/ Pohořelice. Niemand wird sich auf der Straße festkleben, wenn Tschechen und Sudetendeutsche gemeinsam der 20.000 Menschen gedenken, die am Fronleichnamstag 1945 auf den „Brünner Todesmarsch“ geschickt wurden — ein Viertel von ihnen tatsächlich in den Tod. Trotzdem schworen die Sudetendeutschen schon 1950 in ihrer Charta jeglichem Vergeltungsdenken ab und sich selbst auf ein geeintes Europa ein. Sie nahmen es hin, in Prag auch noch lange nach dem Fall des Kommunismus Nazis geschimpft zu werden. Sie freuen sich, dass inzwischen tschechische Politiker zu Pfingsten den Sudetendeutschen Tag besuchen. Heuer haben sie dabei sogar die tschechische Nationalhymne — mit dem auf Vertriebene wie ein Hohn wirkenden Titel „Wo ist meine Heimat?“ — abgespielt. Was haben sie dafür bekommen? Weder die Aufhebung der Beneš-Dekrete (der Unrechtsgrundlage der Vertreibung), noch des Gesetzes, das Morde an Sudetendeutschen straffrei stellt. Ganz zu schweigen von Restitutionen. Um des lieben Friedens willen haben die Sudetendeutschen alle Zumutungen geschluckt. Wer wenn nicht sie verdienten dafür den Friedensnobelpreis? Sie werden ihn aber nicht bekommen. Einfach zu unspektakulär...

Manfred Maurer