V osmi turnusech se vystřídalo cca 700 dětí. Je malým zázrakem, že k žádnému vážnému úrazu či onemocnění nedošlo. Děti byly nadšené – měly kamarády, jejich tělu a duši bylo nabídnuto to, co životně, nutně potřebují – přirozený kontakt, zapojení normálního myšlení bez počítačů, tedy to, co jsme my v jejich věku měli denně k dispozici na ulici. Najezdil jsem při svých cestách do LTP na kole ze Žebráku cca 700 km, tedy 1 km/dítě:-)
Dnes už se věnuji dětem jen při rozcvičkách s hudbou, muzicírování a hrám u táboráku a hlavně večernímu čtení a vyprávění spojeným s Bobříkem odvahy. Ti nejmenší mne neustále překvapují – tím co neznají i tím jak nádherně, spontánně umí reagovat. Např. při vyprávění v Kostele sv. Mikuláše o poslední večeři Páně (před tradičním nedělním, poledním zvoněním, za účasti všech dětí ve zvonici), šestiletý klučina vykřikl: „Já mám radši řízek!“ Dobře věděl, co ho za hodinu očekává k nedělnímu obědu:-) O podobných zážitcích bych mohl psát knihy, za všechna ta léta – píše je život a žádný scenárista je nikdy nevymyslí:-)
***
Letní tábor Praskolesy 2017: potěšte se nádherným videem
Read more...