Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

Další zajímavý článek o nás (LN 30.4.2022) – bohužel jen v placené sekci na rozdíl od jiných?). J.Š.

***

Znovuobjevováním minulosti začala před dvaceti lety tvorba režiséra Miroslava Bambuška (46). Zločiny komunismu, odsun Němců, naposledy duchovní mohutnost filozofa Jana Patočky či teologa Josefa Zvěřiny. Co ho žene do osobního a sociálního pravěku?

„Nepřátelé jsou jako síto v Božích rukou, kde se odděluje, co je v člověku lidské, od toho, co je v něm božské,“ Josef Zvěřina. Se Zvěřinou přichází kněz, jenž nepotřebuje opulentní obřady, mši svatou světí u soustruhu, u kovadliny, na hromadě kamení. Někdo, kdo nalezl smysl v utrpení, které se rodí v zápasu o pravdu, proti strachu, násilí a lži, schovávající se za pohodlí. Se Zvěřinou ke mně přichází někdo, koho jsem asi hledal: zapomenutý otec, přítel, bratr, jehož říše není z tohoto světa.

Aktualizováno 13.6.2024: Qatargate, marocký disident Mohamed Dihani: "Tak mě Rabat požádal, abych špehoval v Itálii

***

Rozhovor Karla Hvížďaly s Karolem Sidonem o slově „lež“ v Bibli, v literatuře, v politice a v životě obou partnerů rozhovoru. Další hosté: Miroslav Petříček, Josef Chuchma a Lenka Bradáčová. Večerem provedl Petr Fischer. Na flétnu zahrál Jiří Stivín.

Bohužel jsem musel po půl hodině (kvůli dopravnímu spojení) debatu opustit. Zvukový záznam stojí za poslech. Doplňuji krátkým postřehem Karola Sidona a jeho výměnu názorů s Karlem Hvídalou. Žádné „žvanění“, ale myšlenky moudrých, nutící k zamyšlení každého, kdo si ještě dokázal zachovat zdravý rozum a úsudek. Video celé debaty by mělo být brzy ve Video archivu KVH. 

Média nám berou čas na život. Jsme jejich dobrovolnými otroky a sociálních sítí. Tato debata nám pomáhá se od nich odprostit. Pravda na zemi je nutně relativní, stejně jako lež, neustále se prolínají, kdy sílí a oslabují současně. Opravdovost snahy jít za pravdou nám ji přibližuje, pokud máme pevné mravní zásady a jsme schopni změnit názor, dozvíme-li se nové informace. Absolutní pravda je vysoko nad námi. Patříme k nejméně mediálně vzdělaným zemím EU. Dezinformace to proto mají u nás tak snadné, tedy i manipulovatelnost s veřejností proti jejím zájmům a země. Rozhoduje kvalita výchovy, vzdělání a osobní příklad. Že to lze, nám ukázal a svým životem prokázal, Tomáš Baťa. JŠ

***   

Ing. Stanislav Vrbík: O BATISMU NADČASOVEM, aneb zámožnost všem

Aktualizováno: Už za 3 dny (při lhůtě 15 dnů),  mi MZV ČR odpovědělo (13.9.2021).

***

Stalo se v Praze dne 24.8.2021. Dosud pro veřejnost renomovaní diplomaté a bývalí velvyslanci, byli přistiženi při řízení auta v podnapilém stavu. Jedná se o Janu Hybáškovou a Petra Hladíka.

Otřesné video můžete shlédnout na Aktu.news, doplněné článkem na PL, kde se vyjádřil i ministr zahraničí Jakub Kulhánek. Kupodivu tato zpráva nebyla hodna zpravodajství stejného dne v Událostech ČT? Ve věci jsem požádal dnešního dne státního tajemníka na MZV Miroslava Staška o informace - v kopii na vědomí ministru zahraničí Jakubu Kulhánkovi, předsedovi Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost Senátu Pavlu Fischerovi a předsedovi Výboru pro záležitosti Evropské unie, Senátu Mikuláši Bekovi.

Téma vhodně doplňuje článek Ondřeje Neffa „Dotaz Evropanům“ (LN, 12.4.2021).  Mimochodem český právní řád má nyní zhruba42 000 různých zákonů, předpisů a norem, které nám říkají co je správné, co ne, co se smí, co ne, jak se máme chovat a jak ne?! Chovali se snad lidé hůře před 100 lety i bez tolika zákonů? Chovali se a žili normálně, přirozeně. Měli zákony v sobě, kterými se řídili. Dnes nás ovládají zákony psané, nutí nás žít nepřirozeně a vedou nás do zkázy. Jak dlouho si to nechají občané líbit. Až budeme ovce, bude už pozdě! J.Š.

***

„Moderní technologie vedly ke koncentraci ekonomické a politické moci a k rozvoji společnosti kontrolované Velkým byznysem a Velkou vládou – bezohledně v totalitních státech, zdvořile a nenápadně v demokraciích.“

Huxley ve svém románu zachycuje spodní proudy této vytoužené „společnosti štěstí“, která ve snaze uspokojit všechny lidi nakonec lidské bytosti zbavuje jejich osobitosti a svobody, tedy lidského života vůbec. V knize se nevzdává naděje na demokratické koexistování, v němž může být většina lidí šťastná a svobodná, jak chce, šokuje ho však, co s tímto demokratickým nárokem na osobní štěstí dělá masová společnost.