Učil mne na ZŠ v Žebráku chemii, fyziku a matematiku. Naposledy jsem ho potkal letos v létě, kdy jel, tradičně, na kole do Žebráku a z dálky, stejně tradičně, mladicky volal „Nazdáár“, jel právě kolem hřbitova…
Pan učitel Jan Polák měl přezdívku „Šemík“. Ani nevím jak vznikla, ale zřejmě díky jeho světlé pleti, vlasům a sympatické, nezkrotné "divokosti":-) Na jeho hodiny jsme se vždy těšili – nuda nikdy nebyla a legrace byla vždy. Uměl se náhle rozčílit, až mu hlas přeskočil do fistule, celý zrudnul, aby stejně náhle skončil a přešel do úsměvu. To jsme na něm milovali. Stejně tak, když bylo jeho pravítko „aktivní“ na správném místě a hlavně jeho pověstný, cílenně létající svazek klíčů, kdy jsme se, zvláště někteří, instinktivně a důvodně, krčili v lavicích před vždy nečekaným, náhlým „leteckým útokem“. Dnes už by si to dovolit nemohl…
Měl dar učit, a taky naučil. Nikdy jsme se v jeho přítomnosti nenudili. Jménem spolužaček a spolužáků mu touto cestou děkuji za vše, co nám dal na naši začínající cestu životem. Pochopili jsme až později - a nebyly to jenom vědomosti z učebnic. Vychovával nás už jen tím, jak se choval. Byl vždy férový a když následoval "zásah", tak vždy zaslouženě.
Věřím, že i na nebi dál šlape na kole se svým kouzelným, lidským "Nazdááár". Šťastnou cestu, pane Učiteli - děkujeme za vše!
Na příštím srazu spolužáků položím na jeho pomyslné místo růži…
Jan Šinágl, 28.11.2022
(7a, 8a, 9a)
Read more...