JUDr. Jaroslav Anděl: „SRAVEDLNOST NENÍ MSTA“
Páteř národa sedláci a jejich kdysi nejsilnější Agrární strana se obracejí v hrobě a Blaničtí rytíři to už dávno vzdali něco udělat pro tento národ, který pro sebe nechce udělat nic. Kdysi jím byl, nyní se chová, jako by jím už nebyl, resp. nechtěl být. Stali jsme se z velké části národem, či spíše spolkem lidí, kteří myslí jen na sebe a dokáží se spojit jen při hokeji či fotbale… Mravní a demokratické hodnoty nám překážejí při prioritní snaze osobního profitu, zastiňující vše, ve jménu „pohody a klídku“. O demokratických hodnotách mluvíme, ale činy k jejich naplnění chybějí. Mnichovem a nebráněním se, byla národu nalomena mravní páteř. Lámání pokračovalo vyhnáním českých Němců a cílené likvidaci české elity ve všech vrstvách společnosti komunisty v 50-tých letech. Zlomena byla v roce 1968. Naučili jsme se a zvykli si postupně krást, podvádět, udávat, přetvařovat, zvykli jsme si na to jako na něco „normálního“. Hráli jsme si na švejky, jak jsme na komunisty „vyzráli“. Vůbec nám nedocházelo a mnohým ani dnes nedochází, jak nás dokonale ovládli a stále ovládají. Zlikvidovali píli, ducha, poctivost a um této země ve jménu jejich primitivní, zločinné ideologie. Proto si s národem snadno pohráli i v roce 1989, kdy s tím nemohlo nic udělat ani těch několik málo schopných ve vedení země. Byli si dobře vědomi situace, stavu společnosti a reálných možností.
Proto většina v roce 1968 ani v roce 1989 nepožadovala potrestání odpovědných komunistů za jejich zločiny. Prioritně ji zajímalo cestování na Západ a konzum. Čili výsledky svobody, ne její hodnoty! Současnou situací by dokázal účinně změnit pouze schopný diktátor, lhostejno jaký a lidé by to jen uvítali. Naše země potřebovala a stále potřebuje i dnes českého pana Li Kuang-jao. Dokázal ze země zločinu udělat za 50 let jednu z nejvyspělejších zemi – pomocí tvrdých opatření, protože nic jiného nemohlo být účinné. Demokracie bude vždy zneužita, když nejsou demokraté! Vyučenci totality a její dědici pokračují v krádežích dodnes. Jen rudé kabáty vyměnili za demokratické.
Je neuvěřitelné to množství médii oznamovaných zločinů a krádeží, ale ještě více to mizivé množství zpráv o nalezení a odsouzení pachatelů. Média informují o zločinech, ale většinou zůstávají u prvního oznámení – ta normálně zvyšují čtennost a sledovanost. Pokud je jich příliš, přestanou je lidé sledovat a brát vážně. Naopak by uvítali, kdyby média sledovala zejména velké kauzy se vší důsledností až do konce. Potom teprve budou skutečným tzv. hlídacím psem demokracie. Jen poštěkávajícího psa či pejska, se žádný zločinec nezalekne. I média tak svoji špatnou prací přispívají svým dílem, že jsme státem neřešených zločinu a nepotrestaných zločinců.
Neustále média referují o nacistických zločinech a zločincích – o komunistických, jen o těch, co zemřeli a jen sporadicky – o těch co stále žijí mezi námi se poslušně mlčí!
Je přirozené, že se střední a staré generaci stýská po pohodlnosti, klamné „jistotě“ a neodpovědnosti za totality – ovšem dnešní výhody by už ztratit nechtěli. To, že JUDr. Jaroslav Anděl nebyl úspěšný ve volbě do Senátu v roce 1996 jen potvrzuje platnost výše napsaného. V roce 1989 jsem zabránili mstě na komunistech, ale také aby byli spravedlivě odsouzeni za své zločiny! Spravedlnost není msta a msta není spravedlností! Co to má za následky vidíme dnes všude kam se podíváme. Nepotrestané zločiny nemohou plodit nic jiného než další zločiny. Komunisté v Parlamentu jsou urážkou všech jejich obětí, důkazem absence zdravého rozumu a pudu sebezáchovy obyvatelstva.
Není divu, že nechápeme význam Vánoc, kdy chrámy křesťanů plníme jen na Štědrý den, zato „chrámy“ konzumu dnes a denně. Hrajeme si na šťastné, ale vnitře cítíme, že je zde něco hodně špatně. Pocit skutečného štěstí se nedostavuje a jeho náhražka rychle po vánočním „pomatení“ rychle zmizí. I nevzdělaní sedláci by nám to vysvětlili… Už jich není. Na zemi a jejím duchu je to vidět stále více.
Sami už si pomoci nemůžeme a budeme-li hledat pomoc v Rusku a Číně, tak se dočkáme jen zaslouženého a co už zde bylo.
Mohli bychom konečně začít tím, že si přiznáme: „Na vině nejsou ti druzí, ale my sami!“ Potom získají smysl svátky Vánoc i naše životy. Štěstí bude štěstím a život životem, ne jen jejich klamavé, prázdné náhražky.
Na ulicích už nevidíte šťastné a spokojené děti jak si hrají a vystačí si sami se sebou. Jsou „šťastné“ jen s mobilem. Poslat je ven je pro ně dnes trestem, kdy si se světem bez mobilu a počítače neví rady. Děti nám tak ukazují, že je něco hodně špatně!
Jan Šinágl, 28.12.2015
* * *
Diskutujte: JUDr. Jaroslav Anděl: „Moje století“ - trvalé poselství nám i světu!
Jan Šinagl — 2015-12-24 18:35
Jednalo se o S.O.S. Svaz občanské sebeobrany. Scéna na Hradě je v knize také popsána. Dr. Anděl se dostavil na Hrad 3x, 2x marně. Při třetí návštěvě došlo k onomu výroku. Postupně budu všechny zajímavá, důležitá, veřejnosti neznámá či zapomenutá fakta zveřejňovat, tedy i tuto část. Ve dvou osobnostech se střetly dva různé pohledy na řešení. Dr. Anděl má pravdu - spravedlnost není msta. Nepotrestané zlo se vždycky vymstí. Byl by skvělý president, ale takový lidé neměli šanci jak ze strany podpory většiny veřejnosti, tak i ze strany podpory mocenských struktur. Žádné masové demonstrace za obžalování odpovědných komunistů se nekonaly. Honeckera Němci odsoudit nesměli. Nepochybně si toho Havel musel být vědom, že je součástí daleko větší hry a udělal jen co mohl a co odpovídalo jeho naturelu. Navíc znal dobře český národ. Kdyby byli tisíce Andělů, potom by to bylo o něčem jiném.
* * *
Ukázka z knihy JUDr. Jaroslava Anděla MOJE STOLETÍ (str. 169-173)
4) O komunismu a existenci komunistické strany v Sovětském svazu mi bylo známo téměř všechno, co bylo v té době možné vědět. Zdá se mi zajímavé a vlastně příznačné, že Komunistická strana Sovětského svazu, jako vzor pro všechny ostatní komunistické strany na světě, vznikla de facto v Praze.
Jak k tomu došlo? V Rusku existovala ilegální sociálně-demokratická strana, v níž se poměrně brzy utvořily dva směry. První směr - to byli radikální sociální demokraté, kteří byli ve většině a proto se jim říkalo bolševici. Druhý směr byl v menšině, byl umírněnější a nazýval se menševici. Někdy v roce 1911, nebo 1912 Bolševici svolali v sociálně-demokratickém lidovém domě v Praze valnou hromadu ilegální ruské sociálně-demokratické strany. Delegáti sjezdu odhlasovali, aby se ruská sociálně-demokratická strana stala v podstatě komunistickou. Pro tento návrh a tedy radikální změnu v ruské Sociální demokracii hlasovala většina - bolšoj - delegátů, a tak se strana rozpadla na dvě větve. Z tě radikálnější se ještě v Praze zformovala VKSB, tedy Všesvazová Komunistická Strana Bolševiků a tím byl de facto založen komunismus.
Tady je nutno se zmínit o politické charakteristice Stalina neboli Josipa Visarijonoviče Džugašviliho. Byl synem malého ševče, který se později přestěhoval do Tiflisu a tam hlavně spravoval boty pravoslavným kněžím z kláštera. Malý Džugašvili začal nejprve v klášteře chodit do školy, později se stal i studentem pravoslavného semináře a v něm setrval až do posledního ročníku.
V té době se seznámil s lidmi z vedení ruské sociálně-demokratické strany v Tiflisu a dokázal do ní přivést i všechny žáky posledního ročníku pravoslavného kněžského semináře. Když to ovšem prasklo, byli všichni včetně Stalina z tohoto semináře vyloučeni a jeho bývalí spolužáci si na něho proto stěžovali u vedení strany v Tiflisu. Funkcionáři tedy povolali Stalina k odpovědnosti a vysvětlení: „Za to bych přece měl být pochválen, že jsem pro sociální demokracii zachránil celý ročník poměrně vzdělaných lidí, kteří by normálně zůstali pravoslavnými knězi, anebo mnichy!“ A vedení sociálně-demokratické strany jeho argument uznalo jako logický.
Šéfem ilegální sociálně-demokratické strany v carském Rusku byl Lenin, neboli Uljanov, který tehdy žil v exilu ve Švýcarsku. Stalin mu společně se svými kolegy z Tiflisu pravidelně posílal peníze, aby ve Švýcarsku mohl Lenin vydávat časopis Izvestija. Ten v průběhu první světové války putoval do carského Ruska a šířil komunistické myšlenky mezi obyvatelstvem. Peníze pro Lenina s kterým se dosud osobně neznal, získával Stalin tak, že obchodníkum a živnostníkům v Tiflisu nabízel se svými kamarády placenou ochranu proti vydírání, nebo jinému nátlaku. Pokud některý z těchto obchodníků nebo živnostníků tuto nabídku odmítl, stalo se mu brzy to, před čímž jej měl Stalin s jeho skupinou údajně chránit. Jinými slovy, Stalin požadoval výpalné, které sloužilo Leninovi k prosazovaní jeho programu.
Po válce se říkalo, že Lenin se dostal z exilu do Moskvy díky německému vojenskému velení. To ho v zapečetěném vlaku a s jedním milionem zlatých marek dopravilo do tehdejšího carského Ruska, aby tam zorganizoval revoluci a tím vyřadil ruskou armádu z boje. Teprve po svém přesídlení do Švýcar jsem zjistil, že to nebyla žádná pověst, nýbrž historická skutečnost. Lenin tento úkol prvotřídně splnil, Rusko vyřadil z války tzv. Brest-litevským mírem, který byl uzavřen v březnu roku 1917.
Stalin byl Gruzínec a Gruzínci mu říkali Kobo, věděli, že všechny peníze n.i financování strany získává po svém způsobu. Jednou s jedním kolegou přepadl vlak, který přepravoval zlato do carské státní banky, a ukradl mnoho pytlů zlata. Jeden pytel se však ztratil, stejně jako Stalinův komplic. Když na to Stalin přišel, neváhal se pomstít, byť mezi tím uplynulo mnoho let. Když jako vysoký funkcionář VKSB navštívil město v Gruzii, které mělo novou školu a nemocnici, a když se dozvěděl, že to dal postavit právě jeho společník z někdejší loupeže, došlo mu, kam se poděl i ten ztracený pytel zlata. A tak se vypravil k jeho domu, zazvonil a když ten člověk otevřel dveře, Stalin ho zastřelil.
Stejně tvrdě se vypořádal s Ordžonikidzem, který byl později komisařem těžkého průmyslu v Sovětském svazu. Při jedné schůzi úzkého výboru VKSB, na které přirozeně byl a vedl ji Stalin, Ordžonikidze praštil pěstí do stolu a řekl: „Kobo, už mám těch tvých diktátorských manýrů opravdu dost“. Asi za čtrnáct dní po této schůzi tehdejší komisař těžkého průmyslu Sovětského svazu Ordžonikidze náhle onemocněl, musel být dopraven do nemocnice, kde zemřel. Deset komentátorů sovětských časopisů uveřejnilo chvalozpěv na jeho život a o rok později už nežil ani jediný; z deseti lékařů, kteří vydávali zprávu o jeho smrti, přežil deset následujících roků jen jeden a ten se neustále třásl o život. Neveselý byl i konec Stalinovy manželky, která si dovolila komentovat jedno z usnesení ústředního výboru Všesvazové komunistické strany bolševiků, kterému předsedal její manžel. Do čtrnácti dnů také zemřela.
Díky Leninovi, Stalinovi a všem jejich následovníkům dospělo Rusko až na pokraj zkázy a v 80. letech 20. století byl komunistický systém v tomto gigantickém státě před krachem. K tomuto přesvědčení dospěl nový sovětský státní prezident Gorbačov. Vyhlásil proto glasnosť a perestrojku, což znamenalo faktický zánik komunismu.
Tou dobou si už také vedoucí činitelé KSČ uvědomovali, že komunismu zvoní umíráček. Věděli, že jim zbývá posledních pár roků, přinejmenším do té doby, dokud bude Gorbačov nejvyšším činitelem Sovětského svazu. Ten se ještě pokoušel zachránit, co se dá, a protože potřeboval znát skutečný stav svého státu (chtěl-li něco měnit), potřeboval objektivní informace. Ty mu dodávali ekonomové z Prognostického ústavu, kteří konečně pracovali s pravdivými údaji.
Čeští komunisté zřídili po vzoru Gorbačova vlastní Prognostický ústav a pověřili ho úkolem, aby pro ústřední vedení komunistické strany pořídil objektivní zprávu o stavu celé společnosti a také vypracovat prognózy do dalších let. K takové práci potřeboval onen ústav nezkreslené, skutečně objektivní informace o stavu celé československé ekonomiky a jejich jednotlivých průmyslových sektorů, musel mít k dispozici pravdivé zprávy o poměrech ve zdravotnictví, v sociální sféře, ve školství i v kultuře. Je proto zcela přirozené, že pro tuto práci musel být Prognostický ústav vybaven osobami, které byly absolutně spolehlivé a požívaly plnou důvěru ÚV KSČ. Zaslouží jistě pozornosti, že po sametové revoluci mohl Václav Havel jmenovat předsedou vlády ČR bud jenom jasného komunistu dr. Mariána Čalfu, nebo po dalších deset roků pouze „kryptokomunisty“ z Prognostického ústavu.
Ve Světovém sdružení bývalých československých politických vězňů byl dlouhá léta výborným jednatelem dlouholetý politický vězeň ing. Sochor, který se ale rozhodl s manželkou se přestěhovat do Ameriky a na jeho místo se dostal politický vězeň Hoffmann. Jeho manželka, také kdysi vězněná z politických důvodů, se později stala členkou sdružení a posléze mou zástupkyní. Bohužel, přičiněním jejím a jejího manžela vystoupil svaz československých politických vězňů nejprve ze Svazu československých spolků ve Švýcarsku a posléze zanikl úplně.
Proč k tomu došlo, jsem se dozvěděl až později - po listopadové revoluci. Jednou mi zavolal v Praze nějaký pan Jíša, který byl manželem přítelkyně paní Hoffmannové a požádal mě o rozhovor. Při něm mi nejprve vyprávěl svůj příběh: asi jako dvacetiletý mladík byl zaměstnaný v Letovu, tj. v továrně na letadla, a pracoval tam současně s nějakým komunistou Novotným, který se stal později československým prezidentem. Když byl zvolen, vyzval svého bývalého kolegu zámečníka, ať vstoupí do komunistické strany a on mu za to pak nabídne skvělou kariéru. Dotyčný Jíša souhlasil, stal se komunistou a byl vyškolen na odborného kontrarozvědčíka. Ale vydržel to asi dva roky, jak tvrdil, a pak, když pochopil podstatu teroru KSČ, ze strany vystoupil. „Nicméně, chci vás dnes upozornit, že jako bývalý vyškolený kontrarozvědčík komunistické strany mám dost informací a s určitostí tedy vím, že současný jednatel Světového sdružení bývalých československých politických vězňů Hoffmann má za úkol toto sdružení rozbít a jeho činnost ukončit,“ řekl mi. Bohužel, jeho slova se ukázala být pravdivými. Světové sdružení bývalých československých politických vězňů zaniklo, když mě před tím připravilo o mé úspory ve výši okolo 13 000 švýcarských franků.
6) Prezident USA, světové velmoci, nám vždycky odpověděl, avšak po tzv. sánu tu nám prezident České a Slovenské federativní republiky a potom prezident České republiky Václav Havel na řadu dopisů, politických a velmi aktuálně informativních, nikdy neodpověděl. A to skutečně ani jednou.
8) První, již posametový, ale zase komunistický předseda vlády dr. Marián Čalfa měl jediný úkol: zajistit komunistům držbu protiprávně odejmutého a ukradeného majetku, který si výhodně koupili. Tento úkol splnila vláda Mariána Čalfy s pomocí jiného komunistického prominenta Alexandra Dubčeka tím, že vypracovala vládní návrhy zákonů č. 87/1991 Sb. o mimosoudních rehabilitacích a č. 229/1991 Sb. o vztahu k půdě a jinému zemědělskému majetku (schválil je parlament, kterému předsedal Dubček).
Protiprávně nevinným lidem odejmutý a tedy ukradený majetek, jehož zákonné vlastnictví tito nevinní lidé nikdy neztratili, se dodnes nachází v majetku jiných osob. A tato protiprávní a tedy nezákonná držba majetku, k níž jeho zákonní vlastníci nikdy souhlas nedali a kterou využívají především komunisté a jejich přátelé, je chráněna všemi vládami tohoto státu. Státu, který se mezinárodně prohlásil a zavázal být právním a demokratickým. Ochrana kupců prokazatelně ukradeného majetku nemá obdoby v žádném právním a demokratickém státě světa.
9) V tomto týdnu jsem podal žalobu na Českou republiku k Evropskému soudu. Česká republika je totiž zločinecký stát, protože drží ochrannou ruku nad zločinci, kteří poškodili přinejmenším 40 000 emigrantů. Přibližně tolik lidí ztratilo při opuštění republiky svůj majetek, ti ostatní z přibližně 200 000-270 000 potrestaných uprchlíků majetek žádný neměli.
Komunisté všechny tyto uprchlíky odsoudili pro neoprávněné opuštěni republiky, anebo pro neoprávněné zdržování se v zahraničí, vyměřili jim nějaký trest odnětí svobody a také ztrát majetku. Jakmile vynesli tyto konfiskačni rozsudky, majetek také ihned zabavili, prohlásili ho za majetek státu a ihned ho prodávali prostřednictvím okresních národních výborů jiným lidem a po koupi byla také změna majitele zaknihována v katastru nemovitostí.
Jenže - ihned po listopadu 1989 vyšel zákon číslo 119/1990 Sb. a vydal ustanovení § 2 odst. (2), že všechny tyto rozsudky se ruší. V každém demokratickém státě světa dochází občas k zrušení pravomocného rozsudku a to v případech, když se dodatečně zjistí, že nastaly dříve soudu neznámé skutečnosti, které mají takový význam, že by byly schopny změnit rozsudek. Tyto nové skutečnosti se právně nazývají „nova produkta“. A když takové novum produktum vznikne, tak se musí zrušit stávající rozsudek, musí být obnoveno řízení a započato nové projednávání.
Jenže zrušení rozsudků, který nastalo zákonem číslo 119 v jeho § 2, odst. 1, litera f a které ustanovuje, že tyto konfiskačni rozsudky se ruší k datu svého vydání, znamená, že konfiskačni rozsudky nikdy platnosti nenabyly. Nikdy ani jedinou minutu právně neexistovaly - jsou zrušeny až k datu jejich vydání. A jestliže konfiskačni rozsudky právně nikdy neexistovaly, nemohla právně vzniknout ani žádná konfiskace sama. A tak majetek nevinných byl jim odejmut protiprávně čili ukraden.
A tak nejsou platné také všechny kupní smlouvy. Zápisy vlastnického práva k údajně konfiskovaným nemovitostem jsou dnes katastrálními úřady vědomě a falešně udržovány v platnosti, přestože konfiskačni rozsudky byly zákonem č. 119/1990 Sb. zrušeny k datu jejich vydání a tedy ex tunc - čili „od tehdy“. Majetek tedy exulantům nikdo nezabavil oficiálně, ale normálně ho ukradl. A stát toho zloděje dodnes kryje, místo aby zjednal nápravu. Je to tedy zločinecký stát a proto jsem na něj podal žalobu.
P.S.
Mimochodem pod rozsudkem OS Praha 10 za nedovolené opuštění republiky dr. Andělem ze dne 19.2.1971 je podepsán za správnost Jan Fořt. Stejně se jmenuje dnešní mluvčí VS Praha. Náhodná shoda jmen, jeho otec, či už za mlada „sloužil“ komunistické justici?!
Uprchlý podnikatel Radovan Krejčíř podal ústavní stížnost v kauze daňového úniku za více než půl miliardy korun. Justice mu v roce 2013 za krácení daně, podvod a další trestné činy uložila souhrnný trest 10,5 roku vězení! V tomto ohledu jsou české soudy asi nejmírnější na světě! 1 rok za krádež 50.000.000,-Kč?! Kolik lidí by si to asi dobrovolně a rádo neodsedělo?! Ještě se někdo diví, jak mohl Krejčíř utéci ze svého domu v Řevnicích, který byl celý obklíčený policií?! J.Š.
* * *
„Demokracie je opravdu velmi špatný vládní systém. Ale bohužel lepší na světě není.“ Tato věta Winstona Churchilla, vyslovená téměř před půl stoletím, je jedna z největších lidských moudrostí, které jsem za celý svůj dlouhý život slyšel a četl.
Neznamená nic jiného než skutečnost, že všechny vládní systémy včetně demokracie jsou z hlediska absolutní lidské svobody špatné. Jsou špatné proto, že absolutní svobodu člověka, danou mu Bohem, nebo chcete-li přírodou, omezují a tedy ji porušují. A porušují ji proto, že z hlediska zájmů a soužití všech lidí ve státě žijících ji porušovat musí. S tím se opravdu nedá nic dělat a lidé během svého historického vývoje to vzali na vědomí.“
JUDr. Ing. Jaroslav Anděl
* * *
„Čí vláda, toho náboženství.“
* * *
Německý "Welt am Sonntag" před několika měsíci v Mezinárodní den svobody tisku, uveřejnil celostránkový inzerát s následnou, vystihují reklamou:
„Kdo nemůže říci co si myslí, nemůže druhé přivést k přemýšlení. Pokud člověk nemůže vyjádřit svůj názor, potom se stává obyčejný názor doktrínou. Kdo připustí pouze svůj názor, nemá žádný názor, ale ideologii.
Kdo říká jen to, co ostatní chtějí slyšet, nemluví pravdu. Kdo si myslí, že má absolutní pravdu, neví dost. Svoboda je vždy svoboda jinak myslícího".
* * *
JUDr. Jaroslav Anděl: „Moje století“ - trvalé poselství nám i světu!
Kdo skutečně vyhrál a stále je vítězem sametové revoluce?!
Příprava sametové revoluce dva a půl roku před jejím konáním
Tak zvaná sametová revoluce, která žádná revoluce nebyla
„Nepotop se, “ řekl mi táta....
Read more...