Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

Za § 2 odst. (2) zákona č. 198/1993 Sb. ze dne 9. čer­vence 1993 se vkládají nové odstavce. Odstavec (3) tohoto zákona a § 2 zní:

(3) Preambule výše uvedeného zákona stanoví, že každý občan České republiky, který byl v letech 1948-1989 čle­nem Komunistické strany Československa je spoluodpovědný za způsob vlády v naší zemi. O Komunistické straně Česko­slovenska § 2 odst. (2) téhož zákona pravomocně stanoví, že byla organizací zločinnou a zavrženíhodnou, a proto jako člen této zločinné a zavrženi hodné strany:

a)    Nemůže jako takový být úředníkem právního a demo­kratického státu ve funkci, která jeho vůlí a pod­pisem rozhoduje o zájmech občanů České republiky, i kdyby do takovéto funkce byl zvolen.

b)    Ustanovení odstavce (a) platí i pro úředníky krajů, okresů, obcí, katastrálních úřadů a všech ostatních orgánů státních i jiných veřejnopráv­ních organizací a ústavů.

c)     Ustanovení odstavce (a) platí i pro všechny soudce všech soudů a instancí České republiky, včetně nejvyššího a ústavního a všech stupňů státních zastupitelství.

d)    Ustanovení odstavce (a) platí i pro všechny dů­stojníky armády a policie České republiky v roz­sahu, který bude stanoven novelizací příslušných zákonů o policii a branné moci České republiky.

e)    Pro občany České republiky, kteří byli v uvedených letech členy komunistické strany bez funkcí, se toto zákonné omezení jejich občanských práv ruší za 3 roky po publikaci tohoto zákona.

f)      Pro okresní tajemníky, předsedy a funkcionáře všech závodních organizací Komunistické strany Československa toto omezení jejich občanských práv zaniká po 10 letech od publikace tohoto zá­kona.

g)    Pro všechny vyšší funkcionáře toto omezení jejich občanských práv je neodvolatelné.

h)    Všechna ostatní občanská práva bývalých členů Ko­munistické strany Československa zůstávají zacho­vána.

i)      Všichni členové Komunistické strany Českosloven­ska, kteří dodnes zůstali ve svých rozhodovacích funkcích s podpisovým právem budou z těchto funkcí odvoláni do 1 měsíce po publikaci tohoto zákona.

j) Po odvolání budou nahrazeni osobami, které nikdy nebyly členy komunistické strany ani čekateli členství v komunistické straně.

Všechna tato ustanovení vstupují v platnost publikacítohoto zákona.

předseda Národního shromáždění

V. Havel, prezident České republiky

Příloha:

Důvodová zpráva

Důvodová zpráva

k doplnění zákona č. 198/1993 Sb. o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu

A. Všeobecná část

Zločiny Komunistické strany Československa není nutno vymýšlet. Jsou velmi výstižně a téměř taxativně uvedeny v zákoně č. 198/1993 Sb. ze dne 9. července 1993o               protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu. Tento zákon i právně — protože je zákonem — definujei právní odpovědnost za tyto zločiny. Jsou tak hrůzné, ževystihnout je jediným slovem je nemožné. Bylo odsouzeno za zločinného teroru a právní zvůle komunistického režimu více než 250 tisíc nevinných lidí, kteří strávili dlouhá léta, mnozí i více než 10 let vpravdě v hrůzných žalá­řích komunistického režimu v Československé republice, v Praze — Na Pankráci, v Plzni — Na Borech, v Leopoldově na Slovensku a ve stovkách žalářů, vedených tehdy minis­terstvem vnitra pod názvem „Nápravná zařízení minister­stva vnitra".

Podle údajů známého amerického profesora Ulče bylo v padesátých letech celkem v Československu 422 táborů a věznic. Toto zjištění profesora Ulče, bylo publiková­no v „Politics in Czechoslovakia" (San Francisco 1974) a v „Listy" č. 5/1978, a citát je publikován v knize Vi­léma Hejla „Zpráva o organizovaném násilí" (str. 234).

Kromě odsouzených nevinných lidí byly postiženyi celé jejich rodiny. Manželky byly vyhazovány z práce, děti nesměly studovat a při výsleších bylo velmi často vyšetřovateli tvrzeno: „z vašich manželek uděláme kurvy a z dětí pomocné dělníky". Z oněch 245 tisíc odsouzených bylo více než 40 tisíc nešťastníků, kteří byli odsouze­ni k trestům vyšším než 10 roků a jenom tito strávili v nápravných zařízeních ministerstva vnitra dohromady více než milion roků. Znamená to tedy více než milion roků zničených lidských životů, protože pobyt v těchto zařízeních nebyl lidským životem, ale pouhou vegetací. Kromě toho to znamenalo přes milion roků životů zničených rodin těchto nešťastníků. Kde kromě odcizených často ži­vitelů rodiny byly postiženy manželky a děti, které vůbec nebyly souzeny.

Trest za takovéto hrůzné zločiny, kdy byly stov­ky z těchto nešťastníků popraveny, ale tisíce jich bylo ubito či postříleno přímo v těchto táborech pod nejrůznějšími záminkami, jako byl např. pokus o útěk. Podle některých pramenů bylo takto „zemřelých" více než 15 tisíc. Bývalý ředitel českého vysílání Svobodné Evropy tvrdil, že sám má evidenci více než o 8 tisících, z nichž je více než 7 tisíc prokázaných.

Ve všech rozsudcích těchto více než 245 tisíc lidí odsouzených komunistickým terorem, bylo vysloveno i pro­padnutí veškerého majetku. Je přirozené, že velká část těchto odsouzených, mladí studenti, dělníci či úředníci neměli žádný nemovitý majetek. Podle spolehlivých odhadůbylo však nejméně 40 tisíc odsouzených, kteří při ztrátě veškerého majetku ztratili zemědělské usedlosti, domy, rodinné domky se zahradami, malé živnostenské podniky atd. Z těchto nejméně 40 tisíc nešťastníků jimž byl je­jich majetek protiprávně odebrán čili konfiskován, jen asi pouhých pět procent dostalo majetek zpět do vlast­nictví a držby, a to jen v těch případech, že kon­fiskovaný majetek nebyl ještě prodán či nebyl v držbě právnických osob. Avšak nejméně 35 tisíc těchto nešťastníků, jimž konfiskace jejich majetku byla zrušena zákonem č. 119/1990 Sb. o soudní rehabilitaci, dodnes ani po dvanáctiletém trvání nového režimu držbu svého majetku nedosáhlo. Tito lidé vlastníky tohoto majetku nikdy být podle zákona nepřestali.

Bohužel po tzv. sametu v listopadu roku 1989 si tehdejší komunističtí držitelé státní moci udrželi svou moc v takovém rozsahu, že k potrestání těchto strašlivých zločinů dodnes nedošlo. Začali prosazovat vymyšlený nesmysl — který bohužel převzal a dokonce i publikoval nově zvolený prezident Československé republiky Václav Havel: Nebudeme se mstít, nejsme jako oni!

Toto tvrzení „nebudeme se mstít, nejsme jako oni" je však naprostým nesmyslem a úmyslným zaměňováním dvou pojmů: trest a msta. Toto zaměňování je však nesmyslem proto, že msta není trest. Podle bible msta náleží Hos­podinu, ale trest je naprosto nezbytná součást morální rovnováhy.

Obecně je známo, že celý gigantický vesmír je řízen a udržován v rovnováze zákonem o reakcích, tedy pravidlem, že pro rovnováhu je nutné, aby reakce byla stejně tak veliká jako akce, avšak opačného směru.

Tato nezbytná podmínka pro udržení a funkci celého gigantického vesmíru neplatí jen ve smyslu hmotném a materiálním, ale má obecnou platnost i z hlediska etického a morálního. Trest za spáchaný trestný čin není proto žádná msta, ale jen uvedení do morální rovnováhy, které je nezbytné. Tato naprosto nezbytná rovnováha morálních a etických poměrů v Československé a nyní v České repub­lice nebyla dosud provedena a za vpravdě hrůzné zločiny nebyli dodnes zločinci, kteří je spáchali, potrestáni, ba ani vyšetřováni, ani publikováni.

Český národ se dodnes nedozvěděl, kdo například soudil a odsoudil k smrti Dr. Miladu Horákovou, kteráse neprovinila ničím jiným, než že jako poslankyně par­lamentu Československé republiky neuznávala ideologickou a právní filozofii komunistické strany. Stejně tak např. i osud generála Heliodora Piky, jehož vojenské zásluhy jsou dostatečně známé, a jak výše uvedeno, i tisíců dal­ších nevinných lidí.

Dokud nedojde k potrestání dosud žijících členů zločinné a zavrženíhodné komunistické strany — jak ji definuje zákon — nedojde ani k nastolení morální rovno­váhy v českém národě a v České republice a nebude proto ani „klidu pod olivami" jak se obrazně říká.

Naopak došlo k paradoxu, kdy po roce 1990 členové zločinné a zavrženíhodné komunistické strany zůstali ve vysokých a nejvyšších funkcích a celá justice zůstala nejen komunistická, ale i prokomunistická, s osobami znalými sovětského práva, které v nedokonalé formě bylo v překladech přednášeno na československých právnických fakultách, jak tvrdí jistě osoba nejvýše znalá a zasvě­cená do této věci, pan dr. Motejl, kdysi předseda nejvyš­šího soudu, ministr spravedlnosti a v současné době před­seda úřadu pro ochranu lidských práv čili „ombudsman"

Trestné činy bývalého více než čtyřicetiletého komunistického teroru a právní zvůle byly dokonale pub­likovány parlamentem České republiky v zákoně č. 198/1993 Sb. — tudíž mu za to dík a sláva. Avšak tyto zákonem dokonale stanovené a popsané zločiny, jejichž pachatelé jsou buď známí nebo zjistitelní, nebyly dosud potrestány ba ani vyšetřovány, a proto nedošlo k nastolení morální rovnováhy v národě.

Došlo dokonce ke skutečnosti, kterou normální člo­věk skutečně nepochopí. Členové zločinné a zavrženíhodné komunistické strany jsou dodnes členy obou zákonodárných sborů a v mnoha funkcích a činnostech vládních úřadů. Je jistě každému normálnímu člověku nepochopitelné, že demokratický a právní stát, za jaký se Česká republika 1. ledna 1993 prohlásila, mohla tento stav do dnešního dne trpět.

Návrh na doplnění zákona č. 198/1993 Sb. ze dne 9. července 1993 předkládaný oběma komorám parlamentu České republiky se snaží po dvanácti letech o odstranění následků absolutismu Komunistické strany Československa alespoň z části.

B. K jednotlivým navrhovaným odstavcům změny zá­kona

Odstavec návrhu S 2 (3) a): je pochopitelné, že žádný soukromý podnik, kterému záleží na jeho prosperitě, by si za vedoucího zaměstnance nezvolil nikoho, kdo byl členem jakékoliv zločinné a zavrženíhodné organizace. Státní správa sice není soukromý podnik, ale přesto je to podnik nejvyššího významu ve státě, postihující všechny občany. Je proto logické, že ani stát, který musí mít zájem o dobrou prosperitu všech orgánů, nemůže ve své správě, má-li být dokonale a právně prosperující, zaměst­návat osoby, které mají osobní zájem, aby takový stav ve státní správě nenastal.

Odstavec návrhu S 2 (3) b): je přirozené a nevyža­dovalo by to zvláštního odstavce, že i státní zaměstnanci uvedení v odstavci b), jsou zaměstnanci státních orgánů, ale nikoliv nejvyšších. Odstavec b) proto zdůrazňuje jen, že i na tyto zaměstnance státních institucí se vztahuje ustanovení odstavce a).

Vypracoval JUDr. Ing. Jaroslav Anděl

* * *

Každý občan má možnost vyzvat svého občana zákonodárce i dnes, aby tento doplněk zákona č. 198/1993 Sb. o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu, podal k opětovnému projednání Parlamentem. Bylo by jistě zajímavé znát jména těch občanů zákonodárců, kteří doplněk zákona budou ochotni podat a podpořit. Stejně tak se dozvědět, jak by při veřejném hlasování, jednotlivě a jmenovitě, všichni hlasovali. Svého poslance a senátora oslovím a vyzvu ke konání. Jejich reakci zveřejním. Vyzývám ke stejnému všechny slušné občany České republiky i ve jménu odkazu a památky na JUDr. Ing. Jaroslava Anděla. I výsledky jejich občanské aktivity zveřejním - uvítám jejich zaslání. Schopný, nezávislý a mravně silný občan zákonodárce, tuto výzvu jistě uvítá. Jaký byl osud tohoto doplnění zákona ze dne 9.7.1993 zjistím, případně jak kdo hlasoval, pokud bylo vůbec projednáváno…?!

Jan Šinágl, 30.12.2015

* * *