Poslední rozloučení proběhlo v Hořovicích dne 19.ledna 2018 od 14:00 hod.. 
Rodina Krejčích byla duší žebráckého sportu po generace. Dlouho žila v bytě na fotbalovém hřišti, kde jeho otec žil doslova „duší a tělem“ pro žebrácký fotbal a hokej. Byl u postavení hokejového hřiště. Nezapomenu, jak ho poctivě kropil v mrazech, aby byl led co nejlepší. Na otevření kluziště vystoupili slavní sourozenci Romanovi, Hana Mašková, Karol Divín (dnes už je zavezeno několikametrovou vrstvou. Zlí jazykové tvrdí, že se pod ní nalézá i nezákonný odpad…?!). František se „potatil“. Byl předsedou hokejového oddílu doslova do posledního dechu. Dva hokejisté to nemohli vyjádřit a říci lépe. Položili čapku a šálu žebráckých hokejistů na rakev Františka. Hokejistovi se mluvilo těžce, řekl v pár větách vše. Nestihl jsem začátek jeho projevu, podstatné jsem zachytil na videu níže.
http://www.zebrak.cz/index.asp
Průmyslová zóna a fotofoltaiky už mají mít větší plochu než město Žebrák…
* * *
Pokud by vyšel či vyjde článek v Berounském Deníku, Podbrdských novinách, uvítám odkaz. Předpokládám, že v příštím vydání Zpravodaje města Žebráku vyjde vzpomínka na Františka Krejčího.
Jsou země, kde když zemře občan, který se významně zasloužil o život města, obce, zúčastní se vedení obce v čele se starostou, velký věnec je samozřejmostí, případně se vydá brožurka o jeho životě, je po něm pojmenovaná místo, či je jmenován čestným občanem. Škoda, že nebyl přistaven autobus. Jistě by se dostavilo více lidí, zejména těch starších. I pro ně píši tuto malou vzpomínku na Františka, kterého zná každý pod přezdívkou zděděnou po tátovi jako „Myšák“.
Jsou si vědomi, že na takové občany se nesmí zapomínat, jsou výjimeční a posouvají obec dopředu jako příkladní vůdci a lídři v tom nejlepším smyslu slova. František pokračoval v dědictví svého otce a předal je nesmazatelně do duší nové generace sportovců.
Františku, užívej si hokeje i v té nebeské Síni slávy hokeje. Za národní tým si nehrál, ale bez lidí jako ty by skvělých hokejistů nebylo. Dával si hokejistům něco, co žádný trénink nedokáže – týmového ducha, bojové srdce a kamarádství, bez kterých nikdy nejsou velká vítězství a kterých lze dosahovat i bez přítomnosti televizních kamer. Děkujeme Františku!
Jan Šinágl, 20.1.2018
* * *
P.S.
Chtěl jsem článek doplnit kvalitní fotografií Františka. Nejprve jsem oslovil jednoho s přátel hokejistů. Ochotně mi vyšel vstříc, že album mají hokejisté, vyberou pár fotografií a na druhý den mi je přinese. Ani po dvou týdnech fotografie nepřinesl…. Třikrát jsem ho navštívil, nikdy „nebyl“ doma. Jeho babička se podivovala proč chci fotografie, prý to není jejich starost a co je mi vůbec do toho... Oslovil jsem proto přímo i rodinu Františka, opět neochota, že si to nepřejí a podivné, mne tehdy nepochopitelné mlžení. Hledal jsem na internetu a našel pouze jedinou použitelnou z doby, kdy František nosil ještě plnovous. Obávám se, že to je jedna z ukázek nedobrého, nenormálního stavu naší občanské společnosti.
Můj táta mi kdysi varoval, abych se nevracel z exilu ve Švýcarsku. Znal lidí, společnost a prostředí dokonale, proto to neměl nikdy snadné. Boj za pravdu a spravedlnost nikdy nevzdal (mimochodem snad jako jediný občan Žebráku se nikdy nezúčastnil prvomájového průvodu za totality a naopak pochodoval vždy v čele průvodů demokratických stran před rokem 1948). Dnes jeho varování rozumím a chápu. Lidé rádi věří drbům, pomluvám a ještě raději je nezodpovědně šíří a rozvíjejí. Odvahu své „názory“ přímo konfrontovat nemají. Jakoby by jim dělalo radost, že někdo je „špatný“, místo aby byli rádi, že někdo je jiný než oni a dělá něco, co je i v jejich zájmu. Bohužel o českém charakteru psal varovně jak Mistr Jan Hus, tak J.Á.Komenský i TGM, Tomáš a Jan Baťové…
O to důležitější je práce těch, kteří jsou na veřejnosti viditelnými nositeli dobrých mravů a způsobů, „nesou je na trh“ a neschovávají se do anonymity. Důležitá a rozhodující je nezávislá práce médií, která podstatným způsobem ovlivňují naše chování a myšlení. I tato moje osobní zkušenost ukazuje, jak hluboce je současná postkomunistická společnost postižena obdobím totality, kdy západ rychle doháníme materiálně, ale myšlením a způsoby jsme východ neopustili. Pokud nenastane obrat, ztratíme i materiální výhody. Jejich trvalost je daná kvalitou občanské společnosti, tedy morálkou, dobrými mravy a charakteru každého z nás. J.Š.
* * *
Aktualizováno 8.2.2018: Podbrdské Noviny 3/2018 8. - 22.2.2018
Dobrý den pane Šinágle.
Komentář na Vaše stránky mi nejde vložit, proto využívám tuto cestu.
Na pohřbu pana Krejčího jste se projevil jako naprosto necitlivý a nemorální člověk, když jste fotil a pořizoval video, a to vše bez souhlasu pozůstalých. Každého by napadlo, že pokud mi pozůstalí nechtějí poskytnout fotografie, je to zřejmě pro to, že si nepřejí, abych zrovna já psal o člověku, o nějž zrovna přišli. Neustále se oháníte morálkou, ale kde jste ji zapomněl Vy?
Zároveň Vás žádám, abyste vymazal mou mailovou adresu z Vašeho adresáře. Jako zastupiteli mi neposíláte nic podnětného, jen mě „nutíte“ chodit na Vaše stránky, což nejsem
Šárka Krejčová, 8.2.2018
* * *
Vážená paní zastupitelko, předsedkyně Spartaku Žebrák,
Děkuji Vám za Vaši reakci. Váš komentář byl přiložen ke článku. Jednalo se o veřejnou událost. Veřejnost byla pouze upozorněna pracovnicí pohřebního ústavu, že si pozůstalí nepřejí projevit zúčastněnými osobní soustrast. Žádný zákaz fotografování a pořizování videa veřejnosti a médiím vysloven nebyl. Informoval jsem o mnoha pohřbech, nikdy jsem se s takovým zákazem nesetkal a jistě v demokratické společnosti ani nesetkám. Naopak mnoho lidí článek uvítalo i ti, kteří Františka znali a z různých důvodů se nemohli posledního rozloučení osobně zúčastnit, nemluvě o oslovení tisíců lidí, kteří Františka neznali a sledují mé webové stránky v ČR i ve světě. Příkladná činnost a její nositelé se nemají zapomínat. Samozřejmě mají možnost vyjádřit se i další jako Vy. Pokud nezvládnou sami vložit komentář, rád jim vyhovím jako Vám. Obávám se, že nebýt mé aktivity, žádný článek by zřejmě nikde nevyšel. Své články nabízím, nevnucuji. Je smutné, že Vy jako veřejná osoba, odmítáte informace od občana města i to, že na nich neshledáváte nic podnětného. Váš E-mail odstraňuji a přeji Spartaku Žebrák pod Vaším vedením mnoho zdaru. Přeji mu i novou halu na místě bývalého kluziště. Nepřeji mu, aby při její případné realizaci nebyly potvrzeny informace občanů, že na tomto kdysi slavném sportovišti se pod vrstvou hlíny nachází i nezákonný odpad. Bohužel jsem se na to Františka už nestačil zeptat... Člověka hodnotí odvedená práce. Ti kdo hodnotí druhé, buď nemají objektivní informace, nebo jednají ve zlém úmyslu. Od vynášení rozsudků máme soudce. Posuzovat druhé je vždy snadné, pokud o nich nemáme, či nechceme získat informace. Nikdy jich nemůžeme mít dost a čím více jich máme, tím jsme pokornější ve vynášení soudů nad jinými. Obyčejně tak činí ti, co nejsou schopni vidět své vlastní chyby. Nikdo není dokonalý. Moudrý člověk upozornění na své chyby vítá, protože mu umožňují být lepším ve všech ohledech. Kdo poctivě pracuje, dokáže ocenit také poctivou práci druhých. Kritizováním druhých obvykle nevědomě vypovídáme daleko více sami o sobě, své nevyspělosti a neschopnosti vidět své vlastní chyby a svoji nedokonalost. V tomto smyslu Vám přeji dostatek dobré vůle, zdraví a energie k překonávání nových výzev života, které jsou před námi všemi.
S pozdravem
Jan Šinágl, 8.2.2018
P.S.
Zastupitelka a předsedkyně Spartaku Žebrák. Je smutné, když pro některé lidi je důležitější autor, než obsah jeho článku. Naštěstí to většina čtenářů vnímá jinak. Doby, kdy se hodnotili autoři už jsou za námi, doufejme…
Read more...