Kniha „Kdo ví kde budu zítra“ se čte jedním dechem. 181 stránek je plných skutečného života, který mohl napsat jen bohatý, aktivní život. Obsahuje spoustu postřehů a překvapivých informací, zejména o Iráku, Afganistánu a Číně. Hong-Kong proti Číně nemá šanci. Čína už dnes vynakládá více financí na „špiclování“ vlastního obyvatelstva než na svoji armádu. Takový má komunistické vedení země strach před vlastním obyvatelstvem.
Co znamená být novinářem v 21. století. Jak to dopadne, když si uznávaný komentátor Jindřich Šídlo sedne s Tomášem Etzlerem, spolupracovníkem americké CNN, britské BBC a bývalým reportérem České televize v Číně, a povídají si o novinařině? Co tato profese obnáší dnes, v době Facebooku a YouTube? V čem je americká žurnalistika jiná než evropská, respektive česká? A proč vlastně lidé odcházejí do zahraničí? Dva novináři spolu diskutují o řadě vážných i méně vážných témat. Kmotrem knihy byl Erik Tabery. Večer moderovala Adéla Tošovská.
Také jsem se zúčastnil diskuse (43:50 min + 1:13:05 hod.). Mé postřehy níže.
Čínská Nová hedvábná stezka nás i svět ohrožuje daleko více než tušíme
Ve Francii už mobily na školách zakázali. Zjistilo se, že snižují inteligenci a způsobují nevratné změny na mozku. Ani naše veřejnoprávní média už nejsou co bývaly a podléhají mocenským tlakům. Složení Rady ČRo a ČT nemohou veřejnost naplňovat optimismem. Kdo ovládá média, ovládá veřejnost. Kvalitní zpravodajské stanice jako kdysi byla a stále ještě je CNN potřebujeme o to více, kdy nás zaplavují lži, hoaxy a fejky. Nedivím se, že Ted Turner považuje za svoji největší životní chybu prodej CNN, která tak ztratila částečně na své kvalitě.
Kniha „Kdo ví kde budu zítra“ se čte jedním dechem. 181 stránek je plných skutečného života, který mohl napsat jen bohatý, aktivní život. Obsahuje spoustu postřehů a překvapivých informací, zejména o Iráku, Afganistánu a Číně. Hong-Kong proti Číně nemá šanci. Čína už dnes vynakládá více financí na „špiclování“ vlastního obyvatelstva než na svoji armádu. Takový má komunistické vedení země strach před vlastním obyvatelstvem. Přináším dvě ukázky.
Prvně jsem zažil před KVH frontu před otevřením. Bylo „narváno“. Škoda, že kvůli poslednímu spojení jsem musel po skončení debaty hned odejít. Podobné debaty by měla ČT přenášet přímým přenosem. Pokud bude současný vývoj v ČT pokračovat, pravděpodobnost přenosu je nulová.
Neodpustím si poznámku na závěr. Sponzorem týdeníku RESPEKT a KVH je pan Bakala. Můžeme tak říci, že „sponzory“ jsou také tisíce bývalých vlastníků hornických bytů…
V takové době žijeme. Proto je poctivá novinařina a novináři jaké představuje i Tomaš Etzler tolik potřebná. Čím více budeme pravdivě informováni, tím méně budeme podléhat pokusům o manipulaci a k jednání, které jde proti našim zájmům a zájmům země.
Příjmení Etzler nepřipomíná české kořeny, spíše německé či židovské. Tomáš Etzler rozhodně není představitelem běžného Čecha a jeho charakteru, ale charakteru, které naše země potřebuje jako příklady a jako soli. Jiné země se nějakým způsobem formují , přetvářejí, někam směřují, jsou čitelné. My se neustále deformujeme, resp. formujeme do nečitelnosti a bez jasného cíle, který společnost spojuje a vede. To bez schopných a mravně silných osobností na odpovědných místech v zemi nepůjde. I to zůstává dosud nenaplněným odkazem listopadu 89.
Jan Šinágl, 14.11.2019
* * *
Reportéři ČT o nesvobodných médiích, ale na ČT jaksi zapomněli…?!
FOCUS VM na téma „Boj za pravdu“?
Tomáš Etzer natvrdo o Číně, Home Credit a srovnání politiky Švýcarska a ČR
Komentáře
V Česku máme svoboda slova, i když někdy jen mezi čtyřmi stěnami, když chybí zveřejnění televizí. Ale svoboda projevu prozatím je. Ale jaký vliv má naše svoboda projevu na veřejné dění a náš establishment? Řekl bych, že žádný.
Povídejte si svobodně co chcete a my, vaše představenstvo, váš establishment si budeme taky dělat co chceme.
Výsledek.
Jednak jsme názorově rozděleni na dva tábory. A navíc naše názory poslance nezajímají.
„Milion chvilek pro demokracii“, je poslední demokratický způsob jak dát poslancům vědět, že neuplatňováním demokratických zákonů vyvolávají nespokojenost a začínají působit jako vrchnost.
Nezbývá než, aby rozhodování převzali občané!
K.Mrzílek
K.Mrzílek
RSS informační kanál komentářů k tomuto článku.