Neoddělitelnou součástí vylhaného mýtu o demokratickém charakteru třetí republiky je i obraz prezidenta Edvarda Beneše jako ryzího demokrata, obelhaného a zrazeného komunisty až v únoru 1948. V nepřikrášlené skutečnosti byl přitom spolu s komunisty jedním z hlavních strůjců demontáže a porážky československé demokracie. V textu zveřejňujeme i unikátní a dosud nepublikovaný dokument.
Doma budovaný obraz Edvarda Beneše jako demokrata, respektovaného a obdivovaného na Západě i na Východě, nebyl pravdivý nikdy. Vždyť už v roce 1920 napsal první britský velvyslanec v Praze Sir George Clark o Benešovi, že jde o „bezohledného oportunistu“.
Jeden z nejzkušenějších amerických diplomatů třicátých let William Christian Bullit napsal o Benešovi v důvěrném memorandu pro prezidenta Roosevelta: „Každý, kdo něco znamená v politickém životě Francie a Anglie, považuje Beneše za naprosto sobeckou postavičku, která svou lacinou mazaností v drobných záležitostech a naprostým nedostatkem moudrosti ve věcech velkých, umožnila rozpad své země.“
A jeho legendární kolega Anthony J. Biddle, za války velvyslanec u několika exilových vlád v Londýně, včetně československé, popsal Beneše v osobní depeši prezidentu Rooseveltovi pohrdlivě jako „nástroj ruské propagandy“.
… Třetí republika byla nedemokratickým předstupněm totality, genocidním i autogenocidním projektem traumatizovaného šovinistického společenství, které raději utíkalo k chiliastickým snům o nadřazeném státu, slibující „budování štěstí pro všechny naše lidi“, než aby věřilo v zákony a demokracii.
Nenávist vůči všem, „kdo nejsou s námi“, se proto nevyhnutelně změnila ve čtyřicetiletou štvanici na jakýkoliv projev nezávislého myšlení.
***
Plným právem označil v debatě při prezidentských volbách Karel Schwarzenberg Edvarda Beneše válečným zločincem, který měl také stanout před mezinárodním Norimberským tribunálem. Není divu, že i KSČM podpořila zákon „Edvard Beneš se zasloužil o stát“ – a jeho zničení. Zločinné Benešovy dekrety jsou dodnes součástí českého právního řádu. V normálních zemích se po válce takovíto lidé popravovali za spáchání zločinů na vlastní zemi. S dědictvím Benešovy sebestředné politiky se potýkáme dodnes. Měli jsem hospodářské a intelektuální kapacity, abychom byli jako malá země na úrovni dnešního Švýcarska. Edvard Beneš nás nasměroval na východ a jeho „hodnoty“, kdy zemi zbavil 1/3 obyvatelstva, elit a tradic. Jako malá země tak můžeme za několik generací zaniknout, protože skutečné znaky národa už žádné neprokazujeme. Potvrzuje se, že kdykoliv si Češi vládnou sami, nedopadá to dobře. O to snadněji jsme ovládáni druhými. Dost možná se ve volbách ocitneme na pomyslné křižovatce dějin, která nás může už nevratně posunout na východ. Od neschopné a byrokracií paralyzované EU pomoc nečekejme. Skutečná svoboda a nezávislost patří jen tomu, kdo si ji sám vybojuje, hájí a je pro ni ochoten boje, rizika a oběti.
Jan Šinágl, 22.9.2021
Read more...