Aktualizováno 12.7.2023: To, co se od 19. století pokoušelo stát se českým národem, se stalo jen jazykem moci definovanou entitou bez potřeby kultury a pravdivých dějin. Když v roce 1991, tedy dlouho před nástupem sociálních sítí, francouzský filozof Bruno Latour publikoval svoji zásadní práci „Nikdy jsme nebyli moderní“, předběhl svoji dobu. O více než třicet let později můžeme dodat, že ve střední Evropě, a nejen tam, moderní už nejspíše nikdy nebudeme. Museli bychom se totiž vrátit o více než dvě století zpátky a najít cestu k hodnotě a rozvoji kulturnosti individua – ne abstraktního národa (Svaté zápaly vlastenectví a bída národního státu 21. století).
***
Češi by měli být kritičtější a konečně přestat adorovat tatíčka Masaryka tak, jak to
Češi by měli být kritičtější a konečně přestat adorovat tatíčka Masaryka tak, jak to například činí Zdeněk Čech ve svém posledním článku. Na pravdě si Tomáš Masaryk, soudě podle jeho verbálních a písemných projevů velmi zakládal, ve skutečnosti ji ale nectil, lhal, až se mu od úst prášilo. Češi, nemajíce dostatek vhodných vzorů, uctívají lháře.
Československá republika tedy vznikla ze lží a propagandy. Pod přísahou před československým soudem TGM pak své financování Beneše během války popřel. Aby své příjmy po válce vyúčtoval, ho ani nenapadlo, odmítl to učinit [Kalvoda].
Předseda sudetoněmecké sociální demokracie a nesmlouvavý antinacista Wenzel Jaksch později o TGM velmi výstižně shrnul: „Masarykova politická filozofie nebyla filozofií, protože filozofie je důsledné uplatňování řady principů, byla směsicí pravdy, lží a protikladů, doktrínou čisté účelnosti, která pod maskou demokratické etiky vyhovovala specifickým potřebám velkočeské mocenské politiky. Následkem bylo rozšíření směsice politických bludů, které morálně narušily myšlení dvou generací.“ [Jaksch] Což se promítlo i do dalších generací a je znatelné dodnes.
Jaksch, Wenzel: Europas Weg nach Potsdam. Schuld und Schicksal im Donauraum. Langen Müller, München 1990; česky: Cesta Evropy do Postupimi. Institut pro Středoevropskou kulturu a politiku, Praha 2000 (Pozor! České vydání je neúplné – do češtiny nebylo přeloženo 174 stran textu, z pěti dílů v jediném svazku chybí v českém překladu dva.)
***
Podotýkám, že Němci přicházeli do Čech na pozvání knížat a později českých králů, naučili nás práci, hudbě, řemeslům. Dodnes jsme se hospodářsky, kulturně a mravně z jejich vyhnání nevzpamatovali. Máme dva nositele Nobelovy ceny, z řad českých Němců jich pocházelo deset. Na území Čech se mluvilo po staletí převážně německy. Je smutné, že je TGM nazýval „cizáky“. Největší etnikum si tak pro sebe uzurpovalo celou zemi. Ve státním znaku ČR byl erb českých Němců nahrazen dvěma českými. Masarykovo Československo se tak v podstatě zachovalo jako SSSR, také vytvořilo stát s různými menšinami, jejichž právo na sebeurčení nerespektovalo. Ostatních etnik se na vznik státu také neptalo a jejich národnostní práva pošlapalo. Na českých Němcích se barbarským vyhnáním, podle platného mezinárodního práva, dopustilo Československo zločinu genocídia. Po staletí na území Čech, Moravy a Slovenska žila různá etnika. V Čechách tvořila národ Bohemianů, kdy o prvcích národa můžeme mluvit u Moravanů, ale ne u Čechů.
Máme tu další, národnostní menšinu, také kulturně, odborně a mravně vyspělou – Ukrajince. Zachováme se k nim v budoucnosti podobně, jako k sudetským Němcům? Budeme opět opakovat stejné chyby jako v minulosti, na úkor naší budoucnosti? JŠ
***
Komentáře
F.Volk
RSS informační kanál komentářů k tomuto článku.