Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

   

Strojový překlad

Nejnovější komentáře

  • 01.07.2024 10:19
    Chirurgický nůž na Sudety Na našem severu, v Sudetech, ale ...

    Read more...

     
  • 29.06.2024 13:14
    ČLK Seminář info: Moje vystoupení se obešlo s prezentací sotva ...

    Read more...

     
  • 26.06.2024 08:18
    Tragikomedie justice, kdy oceněné reportérky u soudu letos ...

    Read more...

     
  • 23.06.2024 15:13
    Dotaz na soudkyni Bochňákovou: Jelikož vim, že čte tyto články ...

    Read more...

     
  • 21.06.2024 17:45
    Česká společnost Dvakrát zažila totalitu. Šest let nacistickou ...

    Read more...

     
  • 21.06.2024 11:13
    Od dob působení Otakara Motejla se mnoho na tomto úřadu změnilo ...

    Read more...


Portál sinagl.cz byl vybrán do projektu WebArchiv

logo2
Ctění čtenáři, rádi bychom vám oznámili, že váš oblíbený portál byl vyhodnocen jako kvalitní zdroj informací a stránky byly zařazeny Národní knihovnou ČR do archivu webových stránek v rámci projektu WebArchiv.

Citát dne

Karel Havlíček Borovský
26. června r. 1850

KOMUNISMUS znamená v pravém a úplném smyslu bludné učení, že nikdo nemá míti žádné jmění, nýbrž, aby všechno bylo společné, a každý dostával jenom část zaslouženou a potřebnou k jeho výživě. Bez všelikých důkazů a výkladů vidí tedy hned na první pohled každý, že takové učení jest nanejvýš bláznovské, a že se mohlo jen vyrojiti z hlav několika pomatených lidí, kteří by vždy z člověka chtěli učiniti něco buď lepšího neb horšího, ale vždy něco jiného než je člověk.

 


SVOBODA  NENÍ  ZADARMO

„Lepší je být zbytečně vyzbrojen než beze zbraní bezmocný.“

Díky za dosavadní finanční podporu mé činnosti.

Po založení SODALES SOLONIS o.s., uvítáme podporu na číslo konta:
Raiffeisen Bank - 68689/5500
IBAN CZ 6555 0000000000000 68689
SWIFT: RZBCCZPP
Jan Šinágl,
předseda SODALES SOLONIS o.s.

Login Form

Honzak RadkinAktualizováno 8.7.2023: BYLO BY ZÁHODNO PŘESTAT MASARYKA UCTÍVAT

***

Psychiatrie přetéká podivuhodnými příběhy. Jsme hédoničtí, jdeme za tím radostnějším v životě. A to neradostné, nějaký diskomfort, neumíme v téhle době naprostého přepychu a nadbytku, který tady nikdy dřív nebyl, dost dobře řešit. A pochopitelně medicína kromě toho, že je to ušlechtilé povolání, je taky zatraceně mocenská struktura, která je někdy jako Rusko, protože taky neví, kde má hranice. No a když máte takovouhle instituci, potřebujete zákaznictvo. A tak ty nemoci začnete vyrábět. Bohatá společnost není ta, kde všichni jezdí autem, i ti chudí. Bohatá společnost je ta, kde i ti bohatí jezdí městskou hromadnou dopravou.

***

Lidovky.cz: Díváte-li se očima psychiatra na českou společnost, vidíte něco, co vás zneklidňuje?
Nelíbí se mi rozdrobení té společnosti. A polarizace, vyvolaná v zájmu různých mocenských struktur a osobností. Ačkoli žijeme už víc než třicet let ve svobodném světě, myslím, že teprve generace mé vnučky už vůbec nebude zatížená celou řadou pitomostí jako my. Protože ještě pořád jsou tu lidi, na nichž se podepsalo to, co řekl Patočka o Benešovi, totiž že zlomil páteř národa na několik generací. Navíc se tu systematicky likvidovaly elity: dělali to Němci i komunisti, skoro 300 000 lidí odešlo do zahraničí po ‚68. roce – a to nebyli žádní blbečci.

Lidovky.cz: Takže u generace vyrostlé na počítačích čekáte víc psychických problémů?
Ano. Psychické problémy přibývají mimochodem taky proto, že v podstatě skoro všechno, čemu se dřív říkalo sedmero hlavních hříchů, už jsou dneska nemoci.

Lidovky.cz: Jak to myslíte?

Pýcha, lakomství, závist, hněv, smilstvo, nestřídmost a lenost se postupně staly novými nemocemi. Ze smilstva je závislost na sexu, pýcha je teď zdravé sebevědomí, oprávněná asertivita. Z obžerství je obezita – a v rámci „korektnosti“ se už ani nesmí říkat, že je někdo obézní, nýbrž že má metabolický syndrom. Z lenosti se stala prokrastinace. A z hněvu je ADHD, čili hyperaktivní porucha pozornosti.

Mimochodem, víte, že například Edison byl tak roztěkaný, že ho matka musela vzít ze školy a první dva roky učit doma? Dneska by na to dostal prášky, a zvídavost by ho přešla. A my bychom dodnes svítili petrolejkou. Momentálně čeká na své požehnání nová nemoc – gelotofobie. Má to být chorobný strach z posměchu. Ale abychom nebyli tak vážní: Znáte to, jak jde prorok Mojžíš s těmi kamennými deskami Desatera ze Sinaje? Sejde a říká lidem: „Mám dvě zprávy – dobrou a špatnou. Tak napřed tu dobrou: Podařilo se mi to s Ním ukecat na deset. A teď tu špatnou: Zůstalo tam Nesesmilníš...“

Lidovky.cz: Jestliže některé poruchy pramení z nudy, znamená to, že za války je psychických nemocí méně?

Když je válka, v první řadě klesne sebevražednost. Okamžitě. Česká republika bývala co do počtu sebevražd tak uprostřed Evropy, teď to trochu leze nahoru. A bude ještě zajímavo, až ekonomická úroveň klesne a začnou být vyloženě chudí lidé.

Lidovky.cz: Zmínil jste náš blahobyt. Každý si dnes dělá nárok na šťastný život – a o to se má postarat stát. Nenaplňuje se tím paradoxně sen komunistů, totiž „každému podle jeho potřeb“?
Člověk je tvor chamtivej. A i když má nejvíc, tak nikdy nemá dost. Vy máte tady (ukazuje si na hlavu) v mozku systém odměn, který zajišťuje neuropřenašeč dopamin. Takže když spácháte dobrý skutek, zatetelí se vám srdce, dopamin brnkne o nucleus accumbens (párové jádro tvořené shlukem neuronů) – a máte radost. Darující má vždycky větší radost než obdarovaný.

Zajímavé je, že dobré skutky se neokoukají, ale ta spotřeba, konzum, se okouká. Takže druhá zmrzlina už nikdy není to, co první. A u všech spotřebních věcí taky platí, že časem musíte navyšovat dávku, abyste dosáhla stejné odměny. Čili ty požadavky budou čím dál větší. Už nevím, kdo to řekl, že bohatá společnost není ta, kde všichni jezdí autem, i ti chudí. Bohatá společnost je ta, kde i ti bohatí jezdí městskou hromadnou dopravou.

Lidovky.cz: To vidíte třeba ve Švýcarsku, jak bundesrati, ministři, jezdí tramvají...
Ano, tak vypadá svět. Nejblbější je, když se lidi začnou s někým srovnávat. Protože vždycky bude někdo hierarchicky a majetkově výš. To je taky jeden z těch hlavních hříchů – závist.

Lidovky.cz: Je pravda, že ve vysoké politice, ve vysokých manažerských funkcích se psychopatů vyskytuje hodně?

Samozřejmě. Protože jsou velice sociálně zdatní. A navíc psychopati, to je sorta lidí s určitou odchylkou: oni zkrátka vůbec nemají strach.

Lidovky.cz: Je psychopatie vrozená?

Je to vrozené. Těm lidem chybí v mozku jeden spoj. My ostatní máme strach v amygdale zděděný po dinosaurech. Psychopatie je mimochodem snadno diagnostikovatelná. Protože když dáte metr široké prkno na podlahu, všichni po něm přejdou bez problému. Ale když to prkno vytáhnete do čtyř metrů, tak my všichni polezeme po čtyřech, ale psychopati ho přejdou zase bez problému. A právě proto, že vůbec nemají strach, odvádějí bezchybné výkony.

Vy se leknete, když na vás někdo udělá baf a zezadu vám sáhne na krk – psychopat ne. Vy máte potěšení z toho, že dostanete novou knížku – on ne. On potřebuje o tři patra výš než vy, miluje riziko, vyhovuje mu styl na hraně. My dva kdybychom šli vykrást banku, budeme u toho zpocení jak vrata od chlíva, budou se nám třást ruce a bude se nám chtít čurat – nic z toho se psychopatovi nestane. Protože víc než ty peníze ho zajímá právě to vzrušení, jestli ho chytnou, nebo ne.

Lidovky.cz: Když se psychopat ocitne ve vysoké politice, je to pro společnost nebezpečné?

Jak kdy. Vždycky, odjakživa lidem vládli psychopati. Kdybychom hlasovali o největším psychopatovi v dějinách, vyhrál by to patrně Jindřich VIII. Nebo si přečtěte vlastní životopis Vita Caroli Karla IV.

Lidovky.cz: Chcete říct, že Karel IV. byl ten hodný, užitečný psychopat?
Velmi pravděpodobně. Taky kdo jiný by postavil něco takového, jako je Nové Město pražské, které funguje dodnes?

Lidovky.cz: A co Hitler? Nebo Stalin? A Putin?

Stalin zřejmě psychopat byl, ale Hitler v celé té své kariéře vykazuje víc rysů neurotika než psychopata. Měl spoustu psychosomatických příznaků, hlavně od střev. Víte, že on na ta svá střeva užíval jakési činidlo původně určené k pucování kvérů? A je taky známo, že byl pořád na pervitinu, což tenkrát byla látka normálně lege artis k sehnání v lékárně. A Putin? Putin je typickým psychopatickým představitelem ruské imperiální politiky.

Lidovky.cz: Za svůj život jste zažil jedenáct prezidentů. Považoval jste někoho z nich za psychopata?
Gottwald byl psychopat a taky alkoholik. Velice zajímavá osobnost byl Husák. Můj strýc, bývalý ministr spravedlnosti Prokop Drtina, s Husákem jednu dobu dokonce seděl v kriminále. A představte si, že Husák se tam prý dožadoval, protože nebyl vyloučen z KSČ, že by ho měli brát na stranické schůze! Copak to, ale on tam taky vězně ponoukal, aby víc pracovali, k větším výkonům.

Lidovky.cz: Zajímalo by mě, co si myslíte o T. G. Masarykovi? On přece musel mít pro strach uděláno...

Podle mě byl Masaryk určitě psychopat. Od začátku. Když si vezmete, že takový nějaký profesůrek se postaví proti pravosti Rukopisů... Nebo se angažuje v hilsneriádě. Vytloukali mu okna a křičeli: „Masaryčku, Masaryčku, mám pro tebe šibeničku!“ Já jsem teď četl Peroutkovo Budování státu. A on Masaryk, v podstatě jako osvícený monarcha, v té slabé Tusarově vládě diktoval ministrům, co mají říkat, co mají psát. Byl skutečně „ředitelem zeměkoule“, když to trošku přeženu.

Lidovky.cz: A vypadá to, že dobře věděl, jak mu to na koni sluší.

To je taky příznačné. Věděl, že je na koni sošný.

Lidovky.cz: Je pravda, že moc je nejsilnější afrodiziakum?

Zcela jistě. Mně se moc líbí jedna česká pohádka, kde dobré víly nabízely třem bratrům své dary. Dva bratři chtěli jánevímco, ale ten třetí chtěl, aby „nikdo neodolal jeho přání“, což se mu pak strašně vyplatilo. Protože v tom je právě ta síla, v tu chvíli já mám vše. Když mám moc, jsem strašně přitažlivý pro všechen póvl, ale i pro dobrý lid, který chce páchat dobro pod záštitou té mé moci. Jsem tím pádem přitažlivý i pro holky, kterým instinkt řekne, že kdo má moc, má i dobré geny.

Lidovky.cz: Je závislost na moci horší než na alkoholu?

Starej Skála (Jaroslav Skála, psychiatr specializovaný na léčbu alkoholismu, zakladatel první záchytné stanice u nás) říkával svým pacientům: „Chlapci, buďte rádi, že jste závislí jenom na alkoholu. Z toho se dá vycouvat. Daleko horší je závislost na moci. Z toho se vycouvat nedá.“ Půjčte mi ten váš domácí úkol. (vezme papír s mými otázkami a na rub začne kreslit) Takhle vypadá tlupa u šimpanzů: Tady nahoře je to, čemu říkám antropomorfně král. Vede tlupu, rozhoduje, ale taky první žere a má právo první noci, kdykoli si vzpomene. Nikdo mu nezkříží cestu. Tady pod ním je „šlechta“. Z ní to občas někdo zkusí a vyzve krále na souboj. A tady dole je proletariát, který tu tlupu brání. Je nejzranitelnější, má nejmíň žrádla, nejmíň reprodukce.

A ještě tady vedle stojí nějaký opičák, jakýsi „filozof“, stranou toho žebříku, kde agrese padá dolů podle zákona padajícího výkalu. Čili je žádoucí dostat se na tom sociálním žebříku co nejvýš. To je dokonce dirigováno biologicky.

Lidovky.cz: Chcete říct, že u lidské „tlupy“ je to stejné?

Naprosto. Každý sociální druh musí mít nějakou organizaci, jinak by se to rozsypalo. Postrádáme sice komunikační dokonalost mraveniště nebo včelího úlu, něco se však přece zachovalo. Ovlivňujeme se navzájem způsoby, které ani neregistrujeme. Například společný smích svědčí o přátelsky sladěné partě, nakažlivým sociálním signálem je taky zívání. Ale ví se, že i deprese je nakažlivá.

Lidovky.cz: Zblbne člověk ve vysoké politice? Začne žít v papalášském sebeklamu? Mít pocit, že mu všechno projde, včetně třeba kouření v letadle?

Samozřejmě že to tak je. O kouření v letadle nic nevím, ale osobně mám zkušenost s ministerstvem zdravotnictví. Když jsme tam chodili pucovat kliky například kvůli psychoterapeutické společnosti, viděli jsme lidi, které jsme znávali z terénu jako velmi schopné. A vlezli na ministerstvo – a tam zblbli. Možná je to v těch zdech. Nebo tím, že ministerstvo zdravotnictví stojí Na Moráni, čili v místě zasvěceném Moraně, Smrtce.

Lidovky.cz: Mohou být psychopatky ženy?

No jéje! Dokonce jedna ku jedné. U žen se to ale projevuje trochu jinak: ženy pletichaří. Pletichářka má potěšení z té pozornosti, které se jí dostává. Nicméně hrdinek, které předvádějí velké kousky, je opravdu málo.

Lidovky.cz: Vidíte jako psychiatr naši budoucnost optimisticky?

Podívejte se, já jsem dlouho hledal, jaký má vlastně život smysl. A nakonec myslím, že smyslem života je zkrátka život. Když si uvědomíte, že jsme začali s pouhou buňkou bez jádra teprve před pár roky, vesmírně vzato... Taky jsem přesvědčen, že navzdory takovým filmům, jako je třeba Den poté (americké sci-fi drama o světě po 3. světové válce vedené jadernými zbraněmi), život nakonec vždycky zvítězí nad nekromanií.

Lidovky.cz: Ale jak si máme zachovat zdravé duševno?

Vypnout televizi, vyházet noviny, nechodit na sociální sítě. Jak říkal Komenský: „Nic není než matení a motání, kolotání a lopotování, mámení a šalba, bída a tesknost a naposledy omrzení všeho a zoufání. Ale kdož doma v srdci svém sedě s jediným Pánem Bohem se uzavírá, ten sám k pravému a plnému mysli uspokojení a radosti přichází.“

Lidovky.cz: Mnoho lidí, kteří „v srdci svém sedě s jediným Pánem Bohem“, ale asi mezi Čechy nebude...

No protože naším duchovním centrem se stal konzum. Ale, jak známo, rubáš nemá kapsy. Já nevím, co s námi udělá krize, která teď přijde. Hlavně aby se neobjevil nějaký zběsilý mesiáš, už jsou tady různé nabídky. A jak dokázal Milgramův pokus (americký sociální psycholog Stanley Milgram v roce 1963 ověřoval, jak daleko jsou lidé schopní zajít ve své poslušnosti k autoritě), 66 procent lidí je ochotných poslechnout sebeblbější autoritu. Vždyť taky Hitler se dostal k moci úplně regulérně. A nacistická partaj byla na počátku něco jako spolek králíkářů, pár lidí. Jenže dav je něco úplně jiného. Dav absolutně nemyslí, jede jen na ten dinosauří mozek, lze ho lehce nabudit.

Lidovky.cz: A temné stránky jsou v každém z nás, viz třeba stanfordský vězeňský experiment. (Spočíval v uzavření dobrovolníků do uměle vytvořeného vězení v rolích vězňů a dozorců. Pokus musel být předčasně ukončen kvůli neočekávané krutosti „dozorců“.) Jak se člověk zlu v sobě může bránit?

No zaprvé si ho má přiznat. Víte, my lidi potřebujeme být zavěšení v určité mezilidské síti. A v tom je ten kumšt: vyjít spolu ve společnosti, protože vy máte jinou temnou stránku, já mám jinou temnou stránku, ale nemusíme na sebe hned vytahovat nože. A vždycky je lepší se domluvit než postřílet.

Lidovky.cz: Myslela jsem si, že třeba to, co se dělo v koncentrácích, se už nikdy nemůže opakovat. Jenže v lidech je zlo evidentně pořád.

V tom ale nejsou lidi nijak jedineční, ono je třeba i v šimpanzích. Říká se tomu vnitrodruhová agresivita. Elie Wiesel napsal moc hezkou novelu Pátý syn. Příběh syna z poválečné židovské generace, který vyrůstá v Americe, postupně se dozvídá o osudu svého otce a pídí se po tom, kdo může za ta utrpení, protože v židovských rodinách se o tom absolutně nemluvilo. Přijde v New Yorku k rabínovi a ptá se ho: „Jak je možné, že lidi něco takového dovolili?“ A rabín říká: „To je moc dobrá otázka.“ – „No a odpověď?“ – „Nevím,“ říká rabín. „Ale otázka je to dobrá.“

Celý rozhovor>

***

Rodičům pro výstrahu – článek z novin z roku 1886

Nebojujme na frontě, kde není s čím bojovat

Původně cenzurovaný film „Co je to žena“ se stal online hitem, na Twitteru láme rekordy

Knihovna Václava Havla pronajala své prostory novodobé totalitě: „No snad aby jste už odešel“

Praha 13.6.2023: Školství, školení, Sodoma Gomora varuje…

Svatá pouť v Aachenu 2023

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 Rating 3.00 (2 Votes)
Share

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v levém sloupci zcela dole)