Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

… Češi jako politic­ký národ mají najednou poprvé v historii etnicky čistý stát pro sebe, ale zatím je to - s prominutím - spíše hanbinec. Nepo­dařilo se postavit jasný národní program a stanovit priority. Nepodařilo se ani ote­vřít diskusi o našich historických lžích a mýtech. Myslím tím například úlohu Edvarda Beneše, Mnichov, odsun, komu­nistickou diktaturu a zločiny nebo „osvo­bození“ Rudou armádou v roce 1945. Nepovedla se ekonomická transformace, která jen zkopírovala model poválečného vydrancování pohraničí rukama komuni­stických loajalistů. Klaus si zajistil dva­cet let podpory stovkami miliard, které se v privatizaci „ztratily“ k jeho loajalistům bez minulosti. …

Nakolik se splnila Vaše očekávání, která jste spojoval s pádem minulého režimu?

Nikdy jsem nevěřil, že se dožiju konce ko­munistického režimu. Kvůli tomu jsem neměl žádné iluze - nebo jen malé. A už 10. prosince 1989 jsem proto veřej­ně sdělil, že sice pomo­hu komunisty porazit ve volbách, ale od toho dne už nechci mít s politikou nic společného. Ono už v té době bylo vidět, že ta změna nemá koncepci a dostatek étosu, který by Československo mohl na­směrovat ke klidu a skutečné demokra­cii respektující pravdu a prosazující dů­stojnost. A že při tom běhu na dlouhou trať bude prospěšnější mít aspoň někoho, kdo si uchová nezávislost a nepropadne české náchylnosti k vytváření model.

Co se podle Vás podařilo?

Vybojovat šanci na samostatný roz­voj. Poprvé v národní historii nemáme nikoho, na koho bychom se mohli vymlou­vat. Je to jen naše vlastní zodpovědnost. Za všechno dobré i špatné si můžeme je­nom my sami. Ale jestli se to povede, ješ­tě nevíme. A my teď máme historickou šanci dokázat jednou provždy, kdo jsme. Je nádherné být u toho, když se rozho­duje o charakteru národa. Ono to ještě může dopadnout hodně špatně, ale taky dobře... Záleží to pouze na nás.

Co se naopak nepodařilo?

Pochopit a ctít cenu svobody a cenu svobodné země. Rozdělení Českosloven­ska byla nesmyslná chyba, za kterou jed­nou hodně zaplatíme. Češi jako politic­ký národ mají najednou poprvé v historii etnicky čistý stát pro sebe, ale zatím je to - s prominutím - spíše hanbinec. Nepo­dařilo se postavit jasný národní program a stanovit priority. Nepodařilo se ani ote­vřít diskusi o našich historických lžích a mýtech. Myslím tím například úlohu Edvarda Beneše, Mnichov, odsun, komu­nistickou diktaturu a zločiny nebo „osvo­bození“ Rudou armádou v roce 1945. Nepovedla se ekonomická transformace, která jen zkopírovala model poválečného vydrancování pohraničí rukama komuni­stických loajalistů. Klaus si zajistil dva­cet let podpory stovkami miliard, které se v privatizaci „ztratily“ k jeho loajalistům bez minulosti.

Autor (nar. 1951) je signatář Charty 77, v listopadu 1989 spoluzakladatel, lídr a mluvčí Občanského fóra; historik a publicista - mimo jiné reportér bě­hem bojů v Bosně a Hercegovině, v sou­časnosti přednáší na University of New York v Praze.

Katolický týdeník 45/ 4-10.listopadu 2014

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v levém sloupci zcela dole)