Aktualizováno: V Kanadě podána žaloba za zločiny proti lidskosti – „Norimberk 2“!
***
25.08.2021Filipp Bagus
Tlak na neočkované roste. Zatímco očkovaným se v některých zemích vrací část svobod, o které je připravily covidové zásahy, neočkovaní na tom tak dobře nejsou. Stávají se terčem diskriminace. Je jim ztěžován přístup na veřejná prostranství a cestování. V některých zemích dokonce existuje povinné očkování pro některé profese.
Proč je ale očkovací kampaň pro vlády tak důležitá, že zvyšují tlak v takové míře? A kdo má na celosvětové očkovací kampani zájem?
Abychom mohli odpovědět na tyto otázky, je třeba analyzovat převládající narativ o očkování a ptát se, kdo z něj má prospěch. Přitom je třeba se zabývat spojenectvím zájmů mezi státem, médii, farmaceutickým průmyslem a nadnárodními institucemi.
Začněme farmaceutickým průmyslem. Ten má na očkovací kampani zjevný ekonomický zájem. Z plošného očkování má obrovské zisky.
A co stát?
V krizi kolem vakcíny covid-19 politici systematicky posilovali strach a hysterii. Nebyla to náhoda a není to překvapivé, protože stát staví svůj raison d'être na argumentu, že chrání obyvatelstvo před vnitřními i vnějšími nebezpečími. Stát je postaven na strachu. Narativ zní, že bez pomoci státu by byl občan bezbranný vůči hladu, chudobě, nehodám, válkám, terorismu, nemocem, přírodním katastrofám a pandemiím. Je tedy v zájmu státu vzbuzovat strach z možných nebezpečí, která pak předstírá, že řeší, a rozšiřuje tak svou moc. Poměrně nedávným příkladem je omezování občanských svobod v USA v reakci na hrozbu terorismu po útocích z 11. září a druhé válce v Iráku. Podobně bylo v zájmu vlád cíleně vyvolávat strach a vykreslovat covid-19 jako jedinečný zabijácký virus, aby se státní moc rozšířila v mírové době do neznámé míry na úkor základních práv občanů.
Když začala krize s koronou a o potenciální nebezpečnosti viru se toho moc nevědělo, politici čelili asymetrické výhře. Pokud politici nebezpečí podcení a nereagují, jsou za toto podcenění činěni odpovědnými. Přicházejí o volby a o moc. Zvláště pokud mohou být obviněni z úmrtí. Pomineme-li fotografie hromadných pohřbů, jsou důsledky podcenění nebezpečí a nečinnosti politicky fatální. Naopak přeceňování nebezpečí a rozhodné jednání jsou politicky mnohem atraktivnější.
Pokud se skutečně jedná o bezprecedentní hrozbu, jsou politici oslavováni za svá tvrdá opatření, jako jsou výluky.
Politici mohou vždy argumentovat tím, že bez jejich rozhodných opatření by skutečně došlo ke katastrofě. Pokud se nakonec ukáže, že opatření byla přehnaná, protože nebezpečí nakonec nebylo tak velké, nejsou možné negativní důsledky opatření spojovány s politiky tak přímo jako fotografie hromadných pohřbů, protože tyto důsledky jsou nepřímější a dlouhodobější. Mezi nepřímé a dlouhodobé zdravotní náklady výluk patří sebevraždy, deprese, alkoholismus, nemoci spojené se stresem, dřívější úmrtí v důsledku zrušených operací a vyšetření a obecně nižší životní úroveň. Tyto náklady však nejsou přímo spojeny s drastickými zásahy a jsou dávány za vinu politice. Mnohé z těchto důsledků se projeví až po příštích volbách nebo ještě později a nejsou viditelné. Například nemůžeme pozorovat, do jaké míry by vyšší životní úroveň zvýšila průměrnou délku života. A pokud někdo za šest let zemře na alkoholismus nebo deprese vzniklé v důsledku výluk, většina lidí pravděpodobně nebude činit odpovědnými politiky za výluky, a pokud ano, tito politici už možná nebudou ve funkcích. Je tedy v zájmu politiků, aby hrozbu přecenili a přehnaně reagovali.
Aby bylo možné ospravedlnit a obhájit tvrdá opatření, jako jsou výluky, které jsou pro politiky tak přitažlivé, je nutné vyvolat strach.
Když politici během krize covid-19 vyvolávali strach a hysterii a zaváděli vysoce restriktivní opatření, jako jsou výluky, škody na ekonomice a sociální struktuře byly obrovské. Společnost však nelze uzavírat donekonečna, protože náklady neustále rostou. V určitém okamžiku musí opustit výluku a vrátit se k určité normálnosti.
Jak však zároveň vzbudit strach z hrozby smrtícího viru a vrátit se k normálu?
Východiskem je očkování. Díky očkovací kampani se stát může stavět do role zachránce před velkým nebezpečím. Stát organizuje očkování pro své občany a dává očkování občanům "zdarma". Bez této "očkovací záchrany" a v permanentní výluce by negativní ekonomické a sociální důsledky omezení občanských práv byly tak velké, že by nespokojenost obyvatelstva stále rostla a nakonec by hrozily nepokoje. Uzamčení tedy musí být dříve či později ukončeno. Pokud by však státní orgány od výluk a omezení bez dalšího vysvětlení ustoupily a naznačily, že nebezpečí přece jen není tak velké a že omezení byla přehnaná a chybná, ztratily by mezi obyvatelstvem velkou podporu a důvěru. Z vládního hlediska je tedy zapotřebí dobrý a tvář zachraňující "scénář úniku" z nejpřísnějších omezení, a ten očkovací kampaň poskytuje.
Prostřednictvím státem zajišťovaného očkování může stát nadále držet narativ o velké hrozbě a přitom se z výluky dostat.
Zároveň se může vydávat za zachránce, který díky očkování možná poněkud normalizuje situaci. K tomu je nutné, aby se nechala očkovat také co největší část populace, protože pokud se nechá očkovat jen zlomek populace, nelze očkovací kampaň prodat jako nezbytný krok k otevření.
Je tedy v zájmu státu, aby byla očkována větší část populace.
Pokud tato strategie vyjde, stát vytvoří precedens, rozšíří svou moc a také zvýší závislost občanů. Občané budou věřit, že je stát zachránil ze smrtelné nouze a že jeho pomoc budou potřebovat i v budoucnu. Na oplátku budou ochotni se trvale vzdát některých svých svobod. Oznámení, že je třeba každoroční státem organizované doočkování, bude závislost občanů udržovat.
Masmédia se zařadila do řady a aktivně podporují narativ o očkování.
Stát a masmédia jsou úzce propojeny. Rámcování ze strany předních médií a cílení na obyvatelstvo má dlouhou tradici. Již v roce 1928 obhajoval Edward Bernays ve své klasické knize Propaganda inteligentní manipulaci mas. V moderních státech pomáhají masmédia konstruovat lidový souhlas s politickými opatřeními, jako je tomu v případě covidu-19.
Podpora státu ze strany masmédií má několik důvodů. Některá média jsou přímo vlastněna státem, jiná jsou silně regulována nebo vyžadují státní licence. V mediálních domech navíc pracují absolventi státních vzdělávacích institucí. Dobré spojení s vládou navíc zejména v době krize přináší výhody a privilegovaný přístup k informacím. Ochota nést státní narativ strachu vychází také z toho, že negativní zprávy a zveličování nebezpečí přinášejí pozornost.
V coronové krizi přispělo jednostranné mediální zpravodajství, které se šířilo prostřednictvím sociálních médií a tlumilo kritické hlasy, ke strachu a panice a vyvolalo mezi obyvatelstvem velký psychický stres. Pro média však nejsou atraktivní pouze negativní zprávy; dobře se prodává i narativ o tom, jak stát zachraňuje obyvatelstvo před velkou krizí. Narativ o očkování tak masmédiím hraje do karet.
Kromě národních států, médií a farmaceutických společností mají na zajištění očkování světové populace zájem také nadnárodní organizace.
Nadnárodní organizace aktivně prosazují agendu, v níž hrají globální očkovací kampaně důležitou roli. Mezi tyto organizace patří Světové ekonomické fórum (WEF), Organizace spojených národů (OSN), EU, Mezinárodní měnový fond (MMF) a Světová zdravotnická organizace (WHO), které jsou vzájemně úzce propojeny.
Některé z těchto organizací si stanovily za cíl velký reset nebo velkou transformaci. V oblastech ochrany před pandemiemi a klimatem, genderu, migrace a finančního systému chtějí tyto organizace najít koordinované odpovědi ve prospěch všech lidí na světě. Kladou důraz na společnou odpovědnost a globální solidaritu. Centrální řízení očkování, změny klimatu a finančních a migračních toků nese znaky nového světového řádu. Například téma výročního zasedání WEF v roce 2019 znělo "Globalizace 4.0": Tvorba nové globální architektury ve věku čtvrté průmyslové revoluce". Dalším příkladem nadnárodního plánování je "Globální pakt OSN o migraci". Na národní úrovni jsou tyto radikální myšlenky podporovány, jak ukazuje politický dokument německého Poradního sboru pro globální změny "Welt im Wandel - Gesellschaftsvertrag für eine Große Transformation" (Svět v přechodu: Společenská smlouva pro velkou transformaci).
Raymond Unger (2021, s. 84-89) považuje tuto snahu o nadnárodní plánování za součást kulturní války, kterou si představovali Antonio Gramsci a Herbert Marcuse. Globální řízení veřejného mínění a rozhořčení se spojuje se scénami strachu a hrůzy, zejména v oblasti klimatických změn a koróny, s cílem nastolit nový socialistický světový řád. Ve skutečnosti WHO, MMF a OSN vedou bývalí komunisté. WEF financují globální společnosti, včetně farmaceutického průmyslu a velkých technologických firem. WEF zase významně financuje Agendu OSN 2030. WHO je rovněž významně financována farmaceutickými společnostmi a Nadací Billa a Melindy Gatesových, která stojí v čele globálních očkovacích kampaní. Během krize s vakcínou covid-19 uplatnil farmaceutický průmysl svůj vliv i na WHO. A MMF pomáhal národním státům pouze v případě, že dodržovaly doporučení WHO.
Tyto vzájemně propojené nadnárodní organizace vidí v krizi s covidem-19 příležitost k prosazení svých záměrů.
Politický dokument OSN Sdílená odpovědnost, globální solidarita: Reakce na sociálně-ekonomické dopady COVID-19 považuje covid-19 za bod obratu pro moderní společnost. Záměrem je využít této příležitosti a jednat globálně koordinovaně. Významné technologické společnosti tyto plány podporují. Jsou také členy WEF a na svých platformách (Twitter, YouTube a Facebook) cenzurují nesouhlasné informace týkající se covid-19, stejně jako masmédia. Videa kritická k očkování jsou na YouTube obzvláště rychle mazána.
Název hlavního projevu ředitelky MMF Kristaliny Georgievové "Od velkého uzamčení k velké transformaci" rovněž podtrhuje myšlenku, že nadnárodní organizace chtějí využít coronovou krizi pro své programy. Klaus Schwab, zakladatel WEF, tvrdí, že krize covid-19 představuje "vzácnou příležitost" k "položení nových základů našich ekonomických a sociálních systémů". V knize COVID-19: Schwab v knize The Great Reset, kterou napsal společně s Thierrym Malleretem, hovoří o rozhodujícím okamžiku a tvrdí, že vznikne nový svět. Podle Schwaba je čas na zásadní reformu kapitalismu.
Globálně koordinovaný program očkování tak lze interpretovat jako stavební kámen nadnárodní strategie velkého resetu.
Vznikají globální očkovací struktury, které mohou být využity pro následné globální očkovací kampaně. Z pohledu zastánců velkého resetu podtrhuje globálně koordinované očkování proti kovidu-19 potřebu globálních struktur a organizací, které lze následně využít pro další globální účely, jako je účinný boj proti "změně klimatu" a prosazování velkého resetu. Stručně řečeno, stát, média, farmaceutický průmysl a nadnárodní organizace jsou úzce propojeny a mají společný zájem na narativu o očkování. Z tohoto pohledu není sílící tlak na neočkující překvapivý.
Autor: Philipp Bagus
Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Philipp Bagus je profesorem na Universidad Rey Juan Carlos. Je členem Misesova institutu, stipendistou IREF a autorem řady knih, mimo jiné In Defense of Deflation (Na obranu deflace) a The Tragedy of the Euro (Tragédie eura), a spoluautorem knih Blind Robbery!, Small States (Slepá loupež!). Big Possibilities.: a Hluboké zmrazení: Islandský hospodářský kolaps.
https://mises.org/wire/vaccine-mandates-and-great-reset
***
J.Š.
Read more...