P.S. Dnes si připomínáme 85. výročí okupace ČSR nacistickými vojsky. Byli jsme vyzbrojeni a zbraně bez boje odevzdali nepříteli. Vrchní velitel armády Edvard Beneš zbaběle utekl do zahraničí. České zbrojovky začaly zbraně vyrábět pro nepřítele, obyvatelstvo masově kolaborovat a udávat. Čest statečné posádce ve Frýdku-Místku z Czajankových kasáren, která se statečně, jako jediná jednotka armády postavila nepříteli, stejně tak jako skupině Tří Králů a dalším, kteří neztratili čest a bojovali. Kdo nebojuje a nebrání rodnou zemi, stává se poslušným otrokem se všemi následky. Ukrajinci jsou si toho dobře vědomi.
V nevadském městem Virginia City stojí vůz s vysokou plachtou. Kdysi patřil dobyvatelům Západu. Svým potomkům zanechali toto krédo: “Zbabělci zůstali doma, slabí zemřeli cestou, jen silní a odvážní došli do cíle.“ Svoboda ve všech formách měla, má a vždy bude mít svoji cenu. JŠ
***
Generál Ludvík Svoboda má pověst hrdiny boje proti nacismu v řadách Rudé armády. Zapomíná se však na jeho neslavné aspekty. Ve skutečnosti totiž jde o velmi kontroverzní osobu. Zejména po komunistické revoluci ukázal svou bezpáteřnost.
Poválečné šíření nenávisti vůči Němcům
Náznaky, že Ludvík Svoboda není žádný morální etalon přišly také hned na konci druhé světové války. Neváhal rozdmychávat všeobecnou nenávist k sudetským Němcům. Jako ministr obrany nese spoluzodpovědnost za ohavné masakry Němců v rámci divokého odsunu, na kterých se často 1. československý armádní sbor podílel.
Údajný podíl na masakru u Přerova
Historik František Hýbl je navíc přesvědčen, že právě Ludvík Svoboda spolu s Bedřichem Reicinem dali rozkaz zlikvidovat karpatské Němce na Moravě. To mělo vyústit v ohavný masakr na Švédských šancích u Přerova, který spáchali příslušníci 1. československého armádního sboru. Jednotka vedená poručíkem Karolem Pazúrem a Bedřichem Smetanou zde zmasakrovala 265 karpatských Němců, Maďarů a také několik Slováků. Naprostou většinu zavražděných tvořily ženy a děti. Nepotvrdilo se navíc tvrzení, že mezi povražděnými byli zrádci a nacističtí aktivisté. Oběťmi se tedy stali jen zcela nevinní lidé, a to kvůli své národnosti.
Po sérii výbuchů v muničním skladě v Krásném Březně u Ústí nad Labem, které si vyžádaly 27 mrtvých a desítky raněných se rozjel nekontrolovaný lynč všech Němců. Ti byli totiž za výbuch obviněni. V té době také museli nosit na ruce bílou pásku s písmenem „N“ jako Němec, takže byli pro agresory lehce rozpoznatelní. Oběti byly tlučeny, stříleny, topeny v požární nádrži, nebo shozeny z mostu Edvarda Beneše do Labe a stříleny ve vodě. Počet mrtvých se odhaduje až na 2700 osob.
Dne 1. srpna 1945 přijela do Ústí vyšetřovací komise v čele s generálem Ludvíkem Svobodou. Objasnit příčinu výbuchu se nepodařilo, ale Svoboda z něj obvinil organizaci Werwolf a zároveň to použil jako záminku k urychlenému odsunu Němců, které označil za pátou kolonu. Jeho výroků využila i dobová protiněmecká propaganda.
Je nutno jednou pro vždy se vypořádat s pátou kolonou a můžeme si přitom za vzor dát Sovětský svaz, který byl jediný, kdo to v této válce bezpečně dokázal. Jako příklad uvádím případ povolžské německé republiky, kam jedné noci bylo shozeno několik desítek německých parašutistů. Když všichni byli tamějšími Němci uschováni a nebyli vydáni ani na naléhavé výzvy Rudé armády, došlo k tomu, že tato povolžská německá republika 48 hodin po poslední výzvě přestala existovat a nikdy víc už existovat nebude.
Toto obvinění povolžských Němců je však smyšlené a Svoboda jen reprodukoval sovětskou propagandu. Stalin se po napadení SSSR Německem obával, že by Povolžští Němci mohli začít spolupracovat s rychle postupujícím Wehrmachtem. Proto dal příkaz, aby byli všichni etničtí Němci kolektivně obviněni z kolaborace a deportováni do pracovních táborů na Sibiři a ve středoasijských svazových republikách. Vyhnáno bylo okolo 400 000 Němců. Třetina se jich už nikdy nevrátila a zaplatila životem za Stalinovu podezřívavost. Roku 1964 byli v Sovětském svazu oficiálně zproštěni viny.
Spolupráce se sovětskou tajnou službou
V době formování československého vojska byl postaven před soud agenty NKVD za údajné vyzvědačství a chystali se ho popravit. Svoboda pak údajně v rámci posledního přání přesvědčil své soudce, aby zavolali do Kremlu, kde mu měli potvrdit nevinu. Právě z toho historici odvozují, že se tehdy Svoboda stal agentem Sovětů.
Účast na čistkách v armádě
Po únorovém převratu roku 1948 Ludvík Svoboda vstoupil do KSČ. Jako člen armádního poradního sboru se pak podílel na komunistických čistkách v armádě. Postupně tak bylo z armády propuštěno 2 965 důstojníků z celkového počtu 13 366 vojáků s důstojnickou hodností. Historici navíc Svobodovi vyčítají, že se nezastal ani svých spolubojovníků. Nepostavil se proti čistkám ve velitelském sboru armády ani v případech, kdy se jednalo o jeho dlouholeté bojové druhy a přátele. Nezastal se dokonce svého spolubojovníka z východní fronty, generála Heliodora Píky, který byl ve vykonstruovaném procesu odsouzen k trestu smrti. Jako ministr obrany přitom mohl podat návrh na milost.
Sovětský trojský kůň
Brzy poté, v srpnu 1968, přišla invaze vojsk Varšavské smlouvy. Tu sice odsoudil a při jednáních v Moskvě zabránil dosazení loutkové dělnicko-rolnické vlády. K čemu to však bylo, když její úkoly dobrovolně vykonali sami reformátoři, třesoucí se o své funkce? Svoboda navíc na unesené komunistické politiky tvrdě tlačil, aby přijali Brežněvovy podmínky. Při prvním výročí invaze v srpnu 1969 pak sami reformátoři nechali rozehnat demonstrace lidu na svou vlastní podporu. Svoboda tedy ve výsledku sovětům s potlačením pražského jara spíše pomohl.
Na pražském jaru vydělal
Později Svoboda také podpořil odvolání Alexandera Dubčeka z funkce 1. tajemníka ÚV KSČ. Uvítal jeho náhradu Gustavem Husákem, kterého považoval za „energického člověka, racionálně uvažujícího, zapáleného stoupence nezbytných opatření.“ Na servilních postojích po sovětské okupaci vydělal a zůstal i prezidentem. V roce 1973 byl dokonce znovu zvolen. Po většinu svého prezidentského mandátu působil jako sentimentální symbol pro ty, kteří v normalizačním zoufalství potřebovali věřit falešným legendám.
S normalizací se tedy brzy smířil, neprojevil žádný odpor a beze zbytku přijal nové pořádky ve znásilněném státu. Tím se rozplynul i zbytek naděje, že by měl generál Svoboda páteř. Místo toho opět ochotně posloužil komunismu, tak jako byl zvyklý celý život.
Rozporuplná osobnost
Generál Ludvík Svoboda byl velmi rozporuplnou osobou. Na jednu stranu hájil národní zájmy v boji proti nacismu, ale měl problém se postavit rudému zlu. Pro komunisty byl vesměs ochotným a poslušným přisluhovačem, čímž si vysloužil pověst bezpáteřního člověka. Jako oblíbenec národa plnil funkci zástěrky pro události po letech 1948 i 1968. Mluví se také o možné spolupráci se sovětskými tajnými službami. Je tedy otázkou, zda by se po něm mělo jmenovat například nábřeží Vltavy v Praze nebo jakékoliv další ulice či instituce. Je však jisté, že ikonický obraz hrdiny, který si generál Svoboda u lidí vybudoval, není příliš opodstatnitelný. Voják to byl možná dobrý, člověk už podstatně horší.
Read more...