V pondělí odpoledne 11. března 2019 se konalo veřejné zasedání u Okresního soudu v Lounech, při němž soudci po 65 letech znovu řešili násilné vysídlení „rodinného celku provinilého vesnického boháče“ Josefa Nimse z Radonic nad Ohří.
(O vystěhování rozhodlo dne 28. května 1953 Ministerstvo národní bezpečnosti s tím, že „rodinný celek“ je určen “k okamžitému přesídlení“. To se uskutečnilo 16. července téhož roku do 280 km vzdálených Vikantic na Šumpersku. Josefu Nimsovi byl na tuto akci přerušen výkon trestu.)
Soud vyslechl dceru Alenu (nyní provdanou Šustkovou), které bylo tehdy 12 let. Se slzami v očích vyprávěla, že mohli naložit jen „nejzákladnější vybavení domácnosti… 2 postele, peřiny, skříň a základní oblečení a jeli…“ Způsob dopravy ani nové bydlení nebyly nijak pohodlné. „Já s rodiči a s bratrem jsme seděli na korbě, cesta byla velmi dlouhá… Ve Vikanticích jsme bydleli v domečku, který měl jen jednu místnost přepaženou na půl, nebyla tam záchod ani voda… Otec se potom musel vrátit do věznice.“
Senát pod vedením Mgr. Hany Bachové provedl dokazování i pomocí zachovaných listin, načež po poradě vyhlásil usnesení, podle něhož je „rodinný celek“ Nimsových, tj. otec Josef (1910-1991), matka Marie (1917-2005), syn Josef ml. (1940) a dcera Alena (1941), účasten soudní rehabilitace.
Soud prohlásil celou akci proti Nimsovým za nezákonnou. Rodině se tak dostalo po 65 letech morálního zadostiučinění.
11.3.2019 zapsal: L. Müller
P.S.
Jeden tragický lidský osud vypoví často o nelidskosti a zločinnosti systému nejvíce!
J.Š.12.3.2019
Read more...