Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

   

Strojový překlad

Nejnovější komentáře

  • 22.07.2024 08:14
    Ve volbách do europarlamentu ale v poměru 12:9 uspěli ...

    Read more...

     
  • 16.07.2024 05:37
    Co jsou konspirace? Referáty soudců, usnesení, které vyloží věc ...

    Read more...

     
  • 14.07.2024 17:09
    Karma vzkazuje poškozeným: Není třeba se mstít. Jen se posaďte ...

    Read more...

     
  • 14.07.2024 09:31
    Honzo, k Tvému článku "Všesokolské slety......" nesouhlasím s ...

    Read more...

     
  • 14.07.2024 09:26
    Bravo Barboře - presentovala naši zemi lépe, než všichni ...

    Read more...

     
  • 01.07.2024 10:19
    Chirurgický nůž na Sudety Na našem severu, v Sudetech, ale ...

    Read more...


Portál sinagl.cz byl vybrán do projektu WebArchiv

logo2
Ctění čtenáři, rádi bychom vám oznámili, že váš oblíbený portál byl vyhodnocen jako kvalitní zdroj informací a stránky byly zařazeny Národní knihovnou ČR do archivu webových stránek v rámci projektu WebArchiv.

Citát dne

Karel Havlíček Borovský
26. června r. 1850

KOMUNISMUS znamená v pravém a úplném smyslu bludné učení, že nikdo nemá míti žádné jmění, nýbrž, aby všechno bylo společné, a každý dostával jenom část zaslouženou a potřebnou k jeho výživě. Bez všelikých důkazů a výkladů vidí tedy hned na první pohled každý, že takové učení jest nanejvýš bláznovské, a že se mohlo jen vyrojiti z hlav několika pomatených lidí, kteří by vždy z člověka chtěli učiniti něco buď lepšího neb horšího, ale vždy něco jiného než je člověk.

 


SVOBODA  NENÍ  ZADARMO

„Lepší je být zbytečně vyzbrojen než beze zbraní bezmocný.“

Díky za dosavadní finanční podporu mé činnosti.

Po založení SODALES SOLONIS o.s., uvítáme podporu na číslo konta:
Raiffeisen Bank - 68689/5500
IBAN CZ 6555 0000000000000 68689
SWIFT: RZBCCZPP
Jan Šinágl,
předseda SODALES SOLONIS o.s.

Login Form

Khalid Cherkaoui SemmouniKhalid Cherkaoui Semmouni, bývalý prezident marockého Střediska pro lidská práva

Maroko si každoročně připomíná 10. prosince jako Mezinárodní den lidských práv. 10. prosince 1948 členové Organizace spojených národů přijali Všeobecnou deklaraci lidských práv, v níž se shodli na zásadách umožňujících lidem žít ve svobodě, rovnosti a důstojnosti.

Maroko, které tuto deklaraci ratifikovalo, se zavazuje dodržovat všeobecně uznávané zásady lidských práv. Vyvstává otázka: Jak si stojí Maroko?

Maroko skutečně ratifikovalo velké množství úmluv týkajících se lidských práv, jako jsou Ženevské úmluvy (1956), Úmluva o zabránění a trestání zločinu genocidy (1958), Mezinárodní úmluva o lidských právech, odstranění všech forem rasové diskriminace (1969), Mezinárodní pakt o občanských a politických právech a Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech (1979), Úmluva proti mučení a jiným krutým, nelidským nebo degradujícím praktikám (CAT) (1993), Úmluva o odstranění všech forem diskriminace žen (CEDAW) (1993), Úmluva o právech dítěte (CRC) (1993) a Mezinárodní úmluva o ochraně práv všech migrujících lidí a jejich rodinných příslušníků (ICRMW) (1993).

Totéž platí pro ratifikaci Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením a jejího opčního protokolu (CRPD) (2009), Mezinárodní úmluvy o ochraně všech osob před nuceným zmizením (2013), jakož i Opční protokol k Úmluvě proti mučení (2014).

Maroko se rovněž zavázalo dodržovat zásady lidských práv uznávané všeobecně, jak stanoví jeho ústavy od roku 1992. Zejména je to uvedeno v preambuli ústavy z 1. července 2011: „ Marocké království, aktivní člen mezinárodních organizací, se zavazuje, že se zaváže k zásadám, právům a povinnostem stanoveným v jejich příslušných chartách a úmluvách, a znovu potvrzuje svou oddanost lidským právům, protože jsou všeobecně uznávána. “

Tyto zásady lidských práv jsou dále posíleny ustanoveními nové ústavy z roku 2011. První kapitola této ústavy pod názvem: „Svobody a základní práva“ obsahuje 22 článků zaručujících práva marockých občanů, zatímco druhá kapitola pod názvem „Instituce a orgány na ochranu práv a svobod, řádné správy věcí veřejných, lidského a udržitelného rozvoje a participativní demokracie“, je věnována ústavním institucím, jejichž posláním je ochrana těchto různých nyní ústavních práv.

V této souvislosti si člověk klade otázku, zda Maroko splnilo své mezinárodní a ústavní závazky, pokud jde o dodržování zásad lidských práv.

Je pravda, že situace v oblasti lidských práv v Maroku se od 90. let 20. století výrazně zlepšila. Maroko dosáhlo významného pokroku zaměřeného na konsolidaci a podporu práv a svobod úpravou a zlepšení jeho vnitrostátního právního arzenálu tak, aby byl harmonizován s mezinárodními úmluvami a vytvářením institucí působících v oblasti prosazování a ochrany lidských práv, je vedena Poradní radou Lidská práva .

Tím spíše, že v roce 2004 došlo v Maroku k pozoruhodným událostem: milost udělená politickým vězňům; vytvoření Komise pro spravedlnost a usmíření pro vyšetřování závažného porušování lidských práv v letech 1956 a 1999 a dosáhnout smíření s cílem uvažovat o budoucnosti ve světle doporučení tohoto orgánu.

Aniž by to zapomnělo, Maroko dosáhlo v prosazování práv žen mnoha úspěchů. Od svého vstupu na trůn vede král Mohammed VI pozoruhodný proces modernizace postavení marockých žen; jak v několika projevech zdůraznil potřebu podporovat úlohu žen a otevírat perspektivy jejich účasti v centrech rozhodování a v zastupitelských institucích.

Jeden z důležitých zákonů ve prospěch marockých práv žen, zákon o rodině, který byl vyhlášen v roce 2003, je jednou z prvních iniciativ k přijetí jejich práv. Tento zákon byl považován za „sociální a legislativní revoluci“.

Aniž by zapomněl uvítat několik reforem zahájených Marokem za účelem podpory práv žen a práce pro jejich posílení, s odvoláním na kód státní příslušnosti, vzdělání dívek, přístup žen na pozice rozhodnutí, přijetí genderového přístupu ve všech oblastech a programech boje proti násilí na ženách, ratifikace mezinárodní úmluvy o eliminaci násilí na ženách všechny formy diskriminace žen a zrušení výhrad k nim, jakož i institut rovnosti, parity a boj proti všem formám diskriminace v ústavě z roku 2011 .

Tento proces byl završen v roce 2017 rozhodnutím krále Mohammeda VI. pověřit ministra spravedlnosti otevřením povolání Adoul ženám a přijmout nezbytná opatření k dosažení tohoto cíle. Toto rozhodnutí jasně potvrzuje vysokou úroveň školení a vědecké kultury získanou ženami a kvalifikaci, kompetence a kapacity, které prokázala na různých vysokých pozicích, které převzala.

Navzdory těmto pozoruhodným reformám však stále vidíme skromnou přítomnost marockých žen, a to jak v rozhodovacích pozicích (odpovědné pozice ve veřejné správě, ve vládních funkcích atd.), tak v zastupitelských institucích (parlament a územní kolektivita) nebo v politických stranách jako vůdce.

Tato realita neslučitelná s pokročilým postavením žen, jak jsme viděli, souvisí s podstatou společnosti. Stále převládá mužská mentalita, která upřednostňuje muže jako sociální a politické vůdce a jako jednotlivce se silnějšími schopnostmi než ženy schopné řídit veřejné záležitosti a zastávat vedoucí pozice.

Přístup žen k rozhodovacím pozicím nebo zastupitelským institucím je někdy velmi obtížný a složitý, a to navzdory rétorice, že politické strany tuto otázku, která dnes patří k nejvýznamnějším výzvám, kterým ženy čelí, podporují. Je ukazatelem míry rovnosti žen a mužů.

Na druhé straně sdružení na ochranu lidských práv, národní i mezinárodní, vždy vznesla otázky týkající se sociálních práv, kterým musí vláda dát přednost.

Podle průzkumů vysokého komisaře pro plánování trpí navzdory vynaloženému úsilí nedostatky ve třech oblastech: zdraví, vzdělávání a zaměstnanost.

Pokud jde o zdraví, více než polovina Maročanů požaduje volný přístup, kvalitu služeb a blízkost zařízení jako základní faktor jejich spokojenosti. Pokud jde o vzdělávání, zdůrazňují také blízkost center a kvalitu vzdělávání, pokud jde o zaměstnání, více než polovina pracující populace tvrdí, že není spokojena se svou prací a jejich příjem. Kromě výrazné míry nezaměstnanosti zaznamenané u mladých absolventů.

Z těchto a dalších důvodů vychází myšlenka renovace modelu národního rozvoje, aby se vytvořil nový model, který lépe vyhovuje změnám a stanovit konkrétní opatření ke splnění všech očekávání občanů, k uspokojení jejich potřeb. Snižovat sociální a územní rozdíly a dosáhnout sociální a prostorové spravedlnosti, která přináší naději a rovnost pro všechny.

Závěrem lze říci, že Maroko dosáhlo značného pokroku a zisků v prosazování a obraně lidských práv, zejména za vlády krále Mohammeda VI., Které svědčí o existenci silné vůle v Maroku upevnit právní stát.

Nakonec zdůrazňuji, že dodržování lidských práv vyžaduje více úsilí a pokroku v oblasti legislativních reforem, provádění zákonů a práv stanovených v ústavě, jakož i šíření kultury lidských práv.

Aniž bychom zapomněli zdůraznit, že Maroko patří mezi pět nejlepších zemí v žebříčku Výboru OSN pro lidská práva, pokud jde o provádění určitých prioritních doporučení pro rok 2019.

 

Autor: Khalid Cherkaoui Semmouni

Ředitel Centra politických a strategických studií v Rabatu

* * *

Pane ministře Petříčku konejte, nebo odstupte!

J.Š. 9.12.2020

 

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 Rating 1.90 (10 Votes)
Share

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v levém sloupci zcela dole)