V roce 2013 stanovil maďarský parlament symbolický den 19. ledna - datum, kdy deportace začala v roce 1946 v městečku Budaörs / Wudersch na západním předměstí Budapešti - jako Národní den vzpomínky na
deportace Němců. - Podle maďarské legislativy pro národnostní menšiny (pravděpodobně nejvelkorysejší v Evropě!) se Němci mimo jiné těší v mnoha obcích např. ve městě Sopron / Ödenburg na rakouských hranicích, vysokému stupni kulturní autonomie. V maďarském parlamentu je pro ně automaticky vyhrazeno místo. Toto křeslo v současné době zaujímá Imre (německy: Emmerich) Ritter, který má právo mluvit německy v národním parlamentu. - Maďarský premiér Viktor Orbán a poslanec Imre Ritter včera položili věnec před pamětní deskou na budínském nádraží, zatímco státní tajemník pro komunikaci a mezinárodní vztahy Zoltán Kovács považoval deportaci Švábů (1946–1948) za „nenapravitelnou ztrátu“ pro Maďarsko. Starosta Budapešti Gergely Karácsony (Zelení, opozice) vzdal hold obětem těchto deportací: „Dlužíme jim a budoucím generacím akt vzpomínky a společný domov, ve kterém nelze tyto činy opakovat.“
***
Když pomyslíme na tragédii vyhoštění Němců ze střední a východní Evropy po druhé světové válce, myslíme především na Benešovy dekrety a na vyhoštění tří milionů sudetských Němců a devíti milionů Němců ze Slezska, Pomořanska a východního Pruska, těch z Polsko a Sovětský svaz byli vyhnáni. V případě Maďarska se nejednalo o obyvatele dobytých nebo dobytých provincií, ale o část německé menšiny, která v zemi žila dlouhou dobu.
Maďarští Němci jsou potomky německých přistěhovalců a osadníků, kteří se usadili v letech 1689 až 1740 v rámci přesídlovacího programu, zejména v Zadunají (Esztergom / Gran, Pest, Fejér / Stuhlweiß, Veszprém / Wesprim nebo Weißbrünn, Komárom / Komorn, Győr / Raab), maďarská nížina (Szabolcs, Békés, Hajdú-Bihar, Bács) a severní masiv (Hont, Heves, Zemplén / Semplin). Pocházejí hlavně z jižně německy mluvící oblasti (Švábsko, Bavorsko, Lotrinsko, Alsasko, Falc, Rakousko) a Saska, odtud název „Švábsko“ (maďarsky Sváb) v Maďarsku a „Sasko“ v Transylvánii. Před první světovou válkou jich bylo v celém maďarském království až jeden a půl milionu. Většina z těchto Němců se usadila po znovudobytí maďarských území od Osmanské říše v 18. století, kdy byly maďarské vesnice vylidněny Hohe Pforte. Bavori a Württembergerové tvořili většinu dunajských Švábů, kteří byli známí svým řemeslem, znalostmi vinařství a svou dunajskou švábskou obchodní sítí, která spojovala jižní německé státy s Maďarskem.
Mezi lety 1946 a 1948 bylo deportováno přibližně 200 000 Švábů
Po roce 1945 bylo Maďarsko, německý válečný spojenec, - stejně jako všechny ostatní země ve střední a východní Evropě - v sovětské zóně vlivu, a tak se maďarské komunistické vedení zavázalo - jménem „kolektivní odpovědnosti“ všech Němců za zločiny národně socialistického režimu - Deportace přibližně 200 000 Švábů mezi 19. lednem 1946 a červencem 1948. Většinu z nich přijalo Bavorsko a Rakousko, kde dnes žijí jejich děti a vnoučata. Dnes žije v Maďarsku přibližně 130 000 Němců (sčítání lidu z roku 2011). Většina z nich je kulturně a lingvisticky asimilována, ačkoli od pádu zdi význam kulturní a etnické identity znovu získal význam a na mnoha místech kulturní nebo náboženská sdružení posilují švábskou identitu; Podle maďarské legislativy pro národnostní menšiny (pravděpodobně nejvelkorysejší v Evropě!) se Němci mimo jiné těší v mnoha obcích např. ve městě Sopron / Ödenburg na rakouských hranicích, vysokému stupni kulturní autonomie. V maďarském parlamentu je pro ně automaticky vyhrazeno místo. Toto křeslo v současné době zaujímá Imre (německy: Emmerich) Ritter, který má právo mluvit německy v národním parlamentu.
„Nenapravitelná ztráta“ pro Maďarsko
V roce 2013 stanovil maďarský parlament symbolický den 19. ledna - datum, kdy deportace začala v roce 1946 v městečku Budaörs / Wudersch na západním předměstí Budapešti - jako národní den vzpomínky na deportace Němců. Maďarský premiér Viktor Orbán a poslanec Imre Ritter včera položili věnec před pamětní deskou na budínském nádraží, zatímco státní tajemník pro komunikaci a mezinárodní vztahy Zoltán Kovács považoval deportaci Švábů (1946–1948) za „nenapravitelnou ztrátu“ pro Maďarsko. Starosta Budapešti Gergely Karácsony (Zelení, opozice) vzdal hold obětem těchto deportací: „Dlužíme jim a budoucím generacím akt vzpomínky a společný domov, ve kterém nelze tyto činy opakovat.“
Tento příspěvek byl poprvé publikován ve francouzštině ve Visegrád Post.
***
Až vyhlásíme Národní den památky českých Němců, budeme vyspělou zemí. Do té doby si na ni budeme jen hrát. Země bez respektování a uctívání morálních hodnot dříve či později na to doplatí. Vidíme to už dnes na stavu médií, justice, ochrany lidských práv a svobod, které ochraňují mnohem více zločince než slušné občany.
Jan Šinágl, 21.1.2021
Read more...