Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

Aktualizováno 7.8.2022: Setkání v Brně: 17. vzpomínka na brněnský Pochod smrti -Laureáti Nobelovy ceny narozených na území Čech, Moravy a Slezska… - Věda nese mnoho sudetoněmeckých názvů - Rozpad Československa, konec jedné lži

***

„Jsme nejprve lidmi, a pak teprve Čechy. Máme závazek vůči lidské důstojnosti. Jsme povinni vidět v otázce naší viny jasně a vyvodit z toho závěry…“ 

***

O Pouti smířeníinformovala ČTK. Více jak 5 000 „Pochod smrti“ z 30 000 obyvatel města Brna nepřežilo, mezi nimi ženy děti a starci. Program, další podrobnosti afotografie z letošní Pouti smíření.Úvodní píseň a skvělé projevyv češtině a němčině před začátkem Pouti smíření.

Přijelo hodně lidí z Německa. Počasí bylo výborné, podpora Policie ČR po celé trase, pozorní organizátoři a dobrovolníci, přátelská nálada všech, takový byl letošní ročník. Obrácení směru pochodu je symbolickým návratem k pravdě. Téma bylo i Ukrajina. Neočekávalo se, že se dějiny v Evropě budou opakovat. Na jedné moravské farnosti ubytovali 15 žen z Ukrajiny s dětmi. Dne 27.5.2022 se před dveřmi fary narodila holčička (nestihl se převoz do porodnice). Dostala symbolické jméno Viktoria. Kázání Papeže Františka k zabrání Krymu v roce 2014 je stále aktuální (od 23:10 min.). Navazuje na ni modlitba z března letošního roku, kterou sepsal neapolský arcibiskup Domenico Battaglia (od 32:00 min.) Dějinami nehýbají davy, ale jednotlivci, kteří nemusí být vždy vidět. Naše německé krajany „vyháníme“ už 77 let! Své vlastní zločiny proti lidskosti „zaháníme“ také 77 let?! Kdy mravně dospějeme? Je nejvyšší čas, abychom si dějiny nezopakovali.

Považuji se také za Bohemiana (i mé příjmení se vyskytuje ve starobavorském slovníku). TGM chtěl původně založit stát podle švýcarského vzoru, který tvoří vzájemně nezávislá etnika, hrdá na svoji kulturu a původ, ale v zahraničí vystupující jednotně jako hrdí Švýcaři. Poté co si TGM uvědomil, že by neměl potřebný rozsah moci, změnil názor. Založení Československabylo neštěstím, jak prozíravě řekl dr. Emil Hácha. S následky se potýkáme dodnes.

Ze zprávy amerického poradce delegace Coolidge (10. 3. 1919) k aktuální česko - německé situaci: „Dnes mezi nimi existuje hluboké nepřátelství a není důvod očekávat, že toto nepřátelství bude v blízké budoucnosti překonáno. Krev, která tekla 4. března, když čeští vojáci v mnoha městech stříleli do německého davu, byla prolita takovým způsobem - ačkoliv ve srovnání s oběťmi, jichž jsme se stali my, je to pouhá kapka -, že jen stěží může být odpuštěno. Jestliže minulý listopad existovala snad v německých kruzích jistá ochota z hospodářských důvodů udržet politickou sounáležitost s Čechy, pak dnes prakticky vymizela.....”. V reakci na územní nároky české strany poznamenal. „Kdyby se Čechům přiznalo celé území, které nárokují, nebyla by to jen nespravedlnost, ale bylo by to i nebezpečné pro budoucnost nového státu, a možná i neblahé”.

***

Seriál Lidových novin k 30. výročí rozpadu naší federace nám bolestně připomíná fakt, že Československá republika byla projektem určeným k zániku od samotného počátku. A „svezla“ se s nešťastnou a křehkou postversailleskou konstrukcí Evropy, která měla daleko ke spravedlnosti a stabilitě. Jako Češi jsme nový stát zahájili nešťastně.

Zaprvé: První a třetí nejsilnější etnické skupiny si založily stát, do kterého vložily svá jména, ale ostentativně ignorovaly druhou nejsilnější etnickou skupinu (Němců bylo o milion více než Slováků), jakož i etnikum maďarské, polské a rusínské.

Zadruhé: Od samotného počátku jsme porušovali Pittsburské dohody o federálním uspořádání státu a sám Masaryk hovořil o „národu československém“, což Slováci nikdy nepřijali.

Zatřetí: Od samotného počátku používala nová republika násilí, ať už dovnitř (Němce „přivítala“ nová republika střelbou a mrtvými), tak navenek (problémy a ozbrojené šarvátky jsme měli téměř se všemi sousedy).

Jedná se o tento článek z 6.8.2019. Cituji z něho:

Podle očekávání Google obratem dokument BBC kvůli autorským právům znepřístupnil. Porovnejte kolik dokumentů o zločinech nacismu je trvale přístupných na internetu? O zločinech na etnických Němcích mnohem méně. Ani trailer k dokumentu jsem na YouTube nenašel? Pokusím se několikavteřinový  vytvořit. Právě si někdo stěžoval na můj YouTube kanál na otřesnost dokumentu „Odvrácená strana světa“. Naštěstí nebyl znepřístupněn, jen je požadováno uvedení věku. Dokument o zločinech ruské armády v Čečensku shlédlo už bezmála 130.000 lidí… Co dodat. Násilnické akce nacistů ve všech možných variacích včetně Lidic atd. se zveřejňují po celé roky často v nejlepších vysílacích časech?!

Podobně se Google zachoval i k tomuto videu: Moskva 20.září 2014: Smrt kremelským okupantům!

V roce 2013 stanovil maďarský parlament symbolický den 19. ledna - datum, kdy deportace začala v roce 1946 v městečku Budaörs / Wudersch na západním předměstí Budapešti - jako Národní den vzpomínky na deportace Němců. - Podle maďarské legislativy pro národnostní menšiny (pravděpodobně nejvelkorysejší v Evropě!) se Němci mimo jiné těší v mnoha obcích např. ve městě Sopron / Ödenburg na rakouských hranicích, vysokému stupni kulturní autonomie. V maďarském parlamentu je pro ně automaticky vyhrazeno místo. Toto křeslo v současné době zaujímá Imre (německy: Emmerich) Ritter, který má právo mluvit německy v národním parlamentu. - Maďarský premiér Viktor Orbán a poslanec Imre Ritter včera položili věnec před pamětní deskou na budínském nádraží, zatímco státní tajemník pro komunikaci a mezinárodní vztahy Zoltán Kovács považoval deportaci Švábů (1946–1948) za „nenapravitelnou ztrátu“ pro Maďarsko. Starosta Budapešti Gergely Karácsony (Zelení, opozice) vzdal hold obětem těchto deportací: „Dlužíme jim a budoucím generacím akt vzpomínky a společný domov, ve kterém nelze tyto činy opakovat.“

***

Když pomyslíme na tragédii vyhoštění Němců ze střední a východní Evropy po druhé světové válce, myslíme především na Benešovy dekrety a na vyhoštění tří milionů sudetských Němců a devíti milionů Němců ze Slezska, Pomořanska a východního Pruska, těch z Polsko a Sovětský svaz byli vyhnáni. V případě Maďarska se nejednalo o obyvatele dobytých nebo dobytých provincií, ale o část německé menšiny, která v zemi žila dlouhou dobu.

Dne 2.srpna jsem si, před začátkem dalšího soudu ing. Petra Vlčka u OS Děčín (zpravodajství následuje po rozsudku 9.srpna) náhodně sednul na lavičku k jednomu staršímu pánovi, důchodci. Začal mi vyprávět, jak se nastěhoval po roce 1945 do domku po Němcích. O kontakt s bývalým majitelem domku neusiloval. Na moji prosbu napsat mi o svých zážitcích upřímně odpověděl: „Jsem na to línej.“ Internet nepoužívá. Níže pár postřehů z jeho vyprávění:

Zajímavé, že Maďary jsme nevyhnali? V Děčíně řádili zlatokopové, kobercáři, baráčníci a živnostníci. Ukradené věci se postupně objevovaly na burzách po roce 1989. První starosta Děčína po válce byl nějaký Josef Voráček (1945-1946 JŠ), jeho syn pracoval na ministerstvu vnitra, později emigroval. Můj táta byl fotograf, jednou k němu, v roce 1960, přišla turistka ze SRN s tím, že má problém s fotoaparátem. Visely tam firemní hodiny Weissberger, jen byl zamalován nápis. „Víte, tyto hodiny znám“. Byla to dcera původního majitele hodin. Byly tady kilometry nádherných dlážděných turistických stezek z kamenů. Turistika tady byla de facto německá. Čechů zde žilo minimum. Znal jsem dva děčíňáky, kteří tady žili za první republiky. Jeden tu zůstal, když přišli Němci, dělal na dráze, prostě tu zůstal. Znáte nějakého Čecha, který se narodil před válkou v Děčíně? Jak by se to vyvíjelo, kdyby komunisti nevyhráli? Věděl jsem o čtyřech Němcích, který tady zůstali. Jeden byl metař, už jako důchodce, další byla účetní, která se do smrti nenaučila dobře česky a pracovala až do důchodu…

Po skončení druhé světové války byly v Československu na řadě míst zřízeny internační tábory pro německé obyvatelstvo. Výnosem Ministerstva vnitra ze dne 9. 7. 1946 však byla nařízena jejich postupná likvidace. Pro Němce, kteří dosud byli internováni, ale nebyli z Československa vysídleni, bylo zřízeno několik středisek, z nichž jedno bylo ve Svatobořicích u Kyjova.

Dne 14. 10. 1946 rozhodl Zemský národní výbor v Brně zrušit internační tábor Svatobořice a přeměnit ho na „Starobinec pro Němce“. (Od 1. 1. 1947 bylo používáno označení „Nemocniční středisko ve Svatobořicích“.)

Jaká však byla jeho skutečná povaha?

Zachovaly se dokumenty o tom, že zařízení mělo ke „starobinci“ (domovu pro seniory) či „nemocničnímu středisku“ (zdravotnickému zařízení) hodně daleko. Lidé zde zadržovaní byli zbaveni osobní svobody, aniž proti nim bylo vzneseno nějaké konkrétní obvinění, a byli vystaveni řadě represivních opatření. Například „Oběžník č. 27“ ze dne 17. 9. 1947 zdejší „chovance“varoval, že „stráž bezpečnosti střílí na každého zběha, neuposlechne-li ihned její výzvy“.

Richard Husch přišel o otce v květnu 1945. Po veřejném lynči ho ubila místní revoluční garda. Z jejich domu udělali národní výbor a vdovu se čtyřmi dětmi vystěhovali do maringotky k lesu. Dnes žije devadesátiletý Richard Husch v pečovatelském domě v Luži a má už jen jediné přání: jednou provždy očistit jméno svého otce.  

Richard byl první dítě Johanna a Hedviky Huschových z Hroubovic nedaleko Luže. Otec, maďarský Němec, se navzdory nátlaku od německých okupantů nerozvedl se svou židovskou ženou. Ochránil ji tak od prvních transportů a téměř jisté smrti. Roztržení rodiny ale stejně nezabránil. Sám dostal předvolání k nástupu do pracovního tábora v létě 1944. „Jel jsem tatínka vyprovodit na nádraží do Pardubic,“ vzpomíná pan Richard.

„Bylo to 26. července a já měl ten den 14. narozeniny.“ Doma zůstala s dětmi jen maminka, která vedla domácnost i rodinnou firmu. „V říjnu ale musela odjet i maminka, neochránilo ji ani pokřtění, ani svatba,“ konstatuje Richard, „musela do Hagiboru a později do Terezína.“  V Hroubovicích nechala čtyři děti, z nichž nejmladší Nadě byly tři roky. Postarala se o ně paní Černohorská, která Huschovým ve firmě tou dobou vypomáhala.

Přejeme všem lidem dobré vůle požehnané Vánoce, klidný, dobrý a zdravý nový rok 2023 - Realita opět v roce 2022 na Ukrajině.

Doufáme, že změna stanov SL nepomohla povzbudit Putina k opakování etnických čistek na Ukrajině a jaké se podařily Čechům. Celé blahopřání>

 "Na čas můžete oklamat všechny lidi, část lidí můžete klamat pořád, ale nemůžete stále klamat všechny lidi."

Abraham Lincoln

***

 "Národy jsou přirozenými orgány lidstva. Lidstvo je organizací národů. Čím více národní, tím více lidský; čím více lidský, tím více národní."

Tomáš G. Masaryk 1918 ve své velké knize o světové revoluci

K 75.výročí nejděsivějšího masakru na území Československa - v době míru - neuspořádalo město Přerov žádnou výstavu? Dr. František Hýbl se proto pokusil uspořádat ji v místě svého bydliště Brodku u Přerova v Masarykově knihovně.

Ta zhotovila plakát – viz vlevo, bez vernisáže, který byl dr. Hýblovi zaslán až 29.července, tedy šest dní po otevření výstavy? Plakát proto nemohl být včas zaslán místním médiím k informaci široké veřejnosti. Může se stát z přepracovanosti, ale v tak závažné věci by se to stát nemělo. Věřme, že otisknut ještě bude a co nejvíce veřejnosti si tak bude moci prohlédnout tuto výstavu o zločinech proti lidskosti páchaných spoluobčany na spoluobčanech.

Jakoby na Přerovsku stále přebývalo vědomí vlastní, generacemi děděné podvědomí viny a vědomě děláno vše, aby byla zapomenuta. Podobné se děje v Postoloprtech a na jiných místech poválečných masakrů páchaných na bezbranných a nevinných. Je neodpustitelné, že se vraždili i bezbranné děti, batolata a kojenci, v náručí zoufalých maminek...