Dnešní děti jako nejsmutnější oběti vládnoucí „digitální demence“ už složitější texty jednoduše přečíst (a hlavně prožít a vychutnat!) nedokážou, musí se jim z toho něco přístupně vybrat a ideálně přežvýkat formou nějaké zábavné hry, protože samy o sobě by příval „novinek-cukrkandlů“ z digitálních „vynálezů zkázy“ ve prospěch „námahy“ číst nějakou tlustou knihu nikdy neopustily. A nejen děti! Už ani vysokoškolští studenti literatury ty románové tlustospisy, jež by měli zákonitě už z vlastní aktivity „zhltnout“, dle jejich učitelů přečíst nedokážou. Ač nerad, uzavírám svůj estétsky povznesený text konstatováním, že bez „hlubokého čtení“ půjdeme brzy všichni do háje.
***
Loňský, koronavirem poznamenaný rok naše možnosti v mnohém omezil, v jednom ale nabídl jistou výhodu: za určitých podmínek nabídl mnohem víc času na čtení. Zdánlivě jde o banalitu, ve skutečnosti se ale za tím skrývá mnohem víc.
Políček okolí
… Možná ale ještě více než to váží touha vlepit četbou Hledání ztraceného času políček celému tomu okolnímu infantilnímu světu, který se už tak beznadějně propadl do nekonečného mlácení prázdné slámy na sociálních sítích a absence dlouhého klidného soustředění vyvolaného ustavičným dychtěním po „novinkách-cukrovinkách“ na neustále kontrolovaných chytrých telefonech spolehlivě přivádějících lidstvo do stavu naprostého zblbnutí.
…Možná tak už nebude ani trvat dlouho, a bude-li někdo další dočítat šestý díl Hledání ztraceného času, budou pod jeho okny v očekávání takto prvořadé senzace a mimořádného lidského výkonu vrčet kamery televizních štábů a reportéři se prát o rozhovory. Ne, nebudeme si nic nalhávat, tohle zůstane vždy vyhrazeno pro hochy, kteří vyrazili někam na druhý konec světa v trabantu, či pro ty, kdo objeli svět na koloběžce.
Čtenáři vrať se
… A přesto by měli být dnes „velcí čtenáři“ uctíváni a měly by se právě jim jako inspirativním vzorům (a nikoli spisovatelům, s nimiž by šlo už pomalu dláždit silnice) stavět sochy. Jednoduše proto, že se čtením je zle, a tak je zle i se vzdělaností a potažmo i s demokracií a lidskou civilizací vůbec. Přesněji řečeno – s „hlubokým čtením“ je zle, jak o tom i píše americká neuroložka Maryanne Wolfová ve své nanejvýše zajímavé a zoufalým názvem Čtenáři, vrať se (s podtitulem Mozek a čtení v digitálním světě) opatřené knize.
Tato odbornice na proces čtení (a mimo jiné i autorka další knihy k této problematice nazvané Proust a oliheň) říká, že „schopnost mozku číst je náš kanárek v hlavě“, čímž zjevně odkazuje k dřívější úloze těchto tvorů varovat před smrtelným nebezpečím v dolech. A v této souvislosti ze své neurologické specializace i dokládá, že lidem se začínají fatálně měnit tzv. „čtecí dráhy“, kdy už nejsou pod vlivem neschopnosti se trvale soustředit schopni jednoduše číst: text řádek po řádku pročtou jen na počátku a potom jej už jen prolétnou, přičemž uplatňují tzv. skimming, kdy zachycují klíčová slova důležitá pro možné základní pochopení sdělovaného.
Jinými slovy: dnešní děti jako nejsmutnější oběti vládnoucí „digitální demence“ už složitější texty jednoduše přečíst (a hlavně prožít a vychutnat!) nedokážou, musí se jim z toho něco přístupně vybrat a ideálně přežvýkat formou nějaké zábavné hry, protože samy o sobě by příval „novinek-cukrkandlů“ z digitálních „vynálezů zkázy“ ve prospěch „námahy“ číst nějakou tlustou knihu nikdy neopustily. A nejen děti! Už ani vysokoškolští studenti literatury ty románové tlustospisy, jež by měli zákonitě už z vlastní aktivity „zhltnout“, dle jejich učitelů přečíst nedokážou.
A vůbec se pak už nelze divit „obyčejným lidem“, kteří v situaci všech informací na dosah při absenci „hlubokého čtení“ a z něj plynoucího kritického myšlení s nimi vůbec nedokážou pracovat, ochotně věří i největším ptákovinám a volí největší idioty. Což dělá velkou radost cynikům pracujícím na lidském blbnutí. Jednoho z nich Wolfová cituje: „Upřímně, lidé jsou rozhodně hloupější. Všechno jen tak míjejí. Nikdo už si neověřuje fakta.“
A zmiňme k tomu i Wolfovou citovaného Davida Ulina, který naprosto přesně říká: „Není to rozjímání, po čem toužíme, ale zvláštní druh rozptylování, něco, co se tváří, že nás vede k poznání, ale je to jen vyrušování. V takovém prostředí nemohou znalosti jinak než propadnout iluzi, i když velice svůdné, která slibuje, že rychlost nás dovede k osvícení a že rychle reagovat je důležitější než se hluboce zamyslet… Čtení je projev odolnosti v krajině plné rozptylování. Znovu při něm počítáme s časem.“
Knihy jako styl a dekorace
I proto jsem četl Prousta: abych si dokázal, že na mě si současný svět se svými kýčovitě lacinými pouťovými lákadly nepřijde. Že jsem dost odolný, abych mu s gustem a pohrdáním svými hodinami a hodinami hlubokého a nelehkého čtení s gustem plivl do tváře.
Zrada však dnes číhá všude, a to i v knižním světě. Časopis Host ve svém nedávném čísle přinesl téma „Kniha jako životní styl“, v jehož rámci také informuje o lidech, kteří ve skupinách na sociálních sítích sice o knihách horlivě diskutují, zároveň si však ze svého čtení neodnesli „ani umění gramatiky či interpunkce“, a představuje i „knižní influencery“ (samo o sobě příšerný termín!), které baví fotit knihy na jakýsi Instagram spolu s kávou či koláčem. Inu, stěží si představit větší směs infantility a triviality tolik odporující Proustovu výroku o tom, že knihy jsou stvořeny pro naše „plodné a zázračné zásnuby s lůny samot“.
Právě tahle stylovost, jak opět dokládá Wolfová, vede ke „zvýšené stimulaci smyslů“, při němž své bažení po vzruchu už jednoduše nedokážeme zastavit. Cituje též filozofa Waltera Benjamina, který už kdysi napsal, že se pochybným způsobem zaobíráme přítomností obsahující informace, „jež nepřežijí okamžik, ve kterém jsou nové“.
…Nic si nenamlouvejme, ctnosti trpělivosti, soustředění a kritického myšlení, tolik potřebné pro naši demokracii a civilizaci, s jeho absencí následně značně oslabí a posléze zmizí. Ač nerad, uzavírám svůj estétsky povznesený text konstatováním, že bez „hlubokého čtení“ půjdeme brzy všichni do háje, kam už teď s gustem a v předstihu posílám všechny, kdo četli tento můj text skimmingem!
RADIM SELTENREICH
spolupracovník LN, 2.1.2021
https://www.lidovenoviny.cz/ctecka.aspx?d=02.01.2021#object=9924769
***
Alarmující stav českého školství – šokující výsledky!
J.Š. 17.1.2021
Read more...