Povídka Jiřího Suchého odehrávající se v čase dovolených.
– Blbče, pravila paní Vávrová svému muži. – Koukej se trochu kolem sebe! Jinak jsme mohli zůstat doma. Pan Vávra pozvedl hlavu dosud svěšenou a pomyslel si: Má pravdu, Božka. Koukám do země, a ta je stejná jako u nás. A kupole mi unikají. Například támdle. Chrám svatého… chrám nějakého svatého a mně by málem unikl.
A pan Vávra se zakousl pohledem do chrámu a hltal jeho architekturu, aniž tušil, zda je gotická či barokní. Ale paní Vávrová spokojena nebyla.
– Koukáš po chrámech a tu ženskou jsi neviděl. – Jakou ženskou?
– Tu vymóděnou!
Panu Vávrovi přišlo líto, že propásl vymóděnou ženskou, a napříště si slíbil sledovat nejen chrámy, ale i ženské.
– Koukáš se pořád po ženských, namítla paní Vávrová. – Počkej, jak to doma schytáš!
Tehdy vzklíčila v panu Vávrovi myšlenka na emigraci. Ztratit se v Praze! Nevrátit se do maloměstských poměrů! Využít historického rázu města, jeho spletitých uliček, nesčetných výklenků a loubí! Ale co potom? Potom si najít počestné zaměstnání, ale před tím ještě strávit nepočestnou noc, o jaké jednou četl. Noc plnou hýření, šampaňského, žen a tance.
Představa dosud nepoznaných rozkoší a neustálé hudrování paní Vávrové vydaly své plody: mysl pana Vávry se začala zanášet konkrétním problémem, jak připravit svou ženu o své úspory. Přechovávala je v kabelce, aby je pan Vávra neztratil. Částka, kterou si vzali na výlet do Prahy, určitě by postačila na jeden bujný večer, uvažoval pan Vávra, vycházeje z nesprávného předpokladu, že láhev šampaňského nemůže stát víc než dvanáct korun.
– Děvčeti dám pětadvacetikorunu. To je až dost, když uvážíme, že po ní nechci práci, nýbrž aby se oddávala rozkoši. A číšníkovi nechám korunu zpropitného, aby viděl, že nejsem škrob! Teď jde jen o to, jak nenápadně dostat z Božky peníze. No jak: nejspíš si o ně řeknu. A když se Božka bude ptát, na co potřebuju peníze, tak zařvu, že je to moje věc! Jsou to přece moje úspory! Pan Vávra se odhodlal. Přistoupil k ženě a zašveholil: – Boženko! Boženka se otočila a její pohled způsobil, že se panu Vávrovi sevřelo hrdlo, takže jen s vypětím všech sil pravil: – Už nic. Jeho smělé plány skončily a dostavil se pocit blažené úlevy.
Read more...