Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

Zajímavý rozhovor vyšel nedávno v LN s prof. Milanem Zeleným, známým stoupencem a propagátorem myšlenky batismu Tomáše Bati sn. a Jana Antonína Bati. Cituji z něho několik myšlenek:

… Podle mne by měl být zrušen schengenský prostor. Všude dob­rovolně ukazujeme občanky, jen na vnitřních hranicích ne, jak pak chcete chytat po Evropě teroris­ty? Je třeba opustit maastrichtská kritéria, stejně jako uměle udržo­vanou měnovou unii. V NATO by neměly být země podporující terorismus. Můj scénář by vedl spíše k osvobození české ekono­miky, od bezperspektivního subdodavatelství, závislosti a podří­zenosti, k obnově národního vlast­nictví, národního kapitalismu a podnikatelství. Tedy povzbudit autonomii a soběstačnost podni­ků, lokalit a regionů, oslabit intervencionismus státu. Ekonomický růst je bezvýznamný, jestliže nám nepatří. V minulosti bohužel došlo k tomu, že Česko ztratilo svoji identitu. Stalo se ekonomic­kým, politickým a kulturním přívěskem Německa a EU, nemá svoji vlastní budoucnost v rámci Evropy i světa, ale jen omezenou existenci závislosti v rámci byro­kratické a neorganické EU. Nezá­konné rozprodání českého kapitá­lu náhradou za prosté peníze, kte­ré byly rozkradeny a projedeny, vedou k současnosti, kdy již ne­máme žádný český kapitál, který by mohl dál produkovat peníze, ale jen peníze, které již nic neprodukují. Zbavili jsme se odkazů velikánů, jako Komenský, Borov­ský, Baťové, Čapek a Peroutka, a nahradili je umělou imitací toho nejhoršího, co současný „Gleich- schaltung“ může nabídnout.

… Nekompetentní a časté intervence politiků do vzdělávání, podnikání, ekonomiky dále oslabuje soustředění na ochranné povinno­sti státu a deformuje výkonnost i již tak skomírajících, neautonomních, odvozených a závislých pseudoekonomik EU. Superstátní i intervence a nerozpoznání podstaty krize vedly v Evropě k význam­nému oslabení a deformaci svo­bodného trhu. Deformované trhy ztratily schopnost signalizovat správné ceny, úrokové míry, skutečnou poptávku i nabídku, cenu práce, míru zaměstnanosti, sku­tečné zadlužení, hospodářské pro­spekty. Za takových podmínek ne­lze racionálně rozhodovat; chyby se tak v Evropě prostě kumulují a pak šíří lavinovitě. Problémy se řeší hrozbami žalob, namísto spolupráce zbývá jen vynucená soli­darita.

LN Jak vidíte, ve světle všech současných událostí, ekonomic­kou a politickou budoucnost Ev­ropy?

Selhání státu, bezpečnosti, taj­ných služeb a obranných institucí EU je dramatické. I NATO samotné se stalo bezzubým, úřed­nickým sdružením vysloužilců - národní státy, zcela nepřiprave­né, si musejí opět pomoci samy. Evropa se musí vrátit ke spolupráci svébytných a svobodných regionů. Politicky vynucovaná solida­rita není tolik potřebná spoluprá­ce. Spolupracovat mohou pouze svéprávné, svobodné a doplňují­cí se společnosti a ekonomiky. Původní poválečná myšlenka Ev­ropy, založená na EHS a NATO, byla správná a perspektivní: umožňovala a podporovala spolu­práci. Následný centralistický model vyžaduje jen úřednickou solidaritu a oslabuje svobodnou, hospodářskou a podnikatelskou spolupráci.

… Víte, když jsem byl mladý, tak jsem hodně cestoval. Bylo to úžas­né, přijel jsem do Číny, Japonska, Brazílie a byl to úplně jiný, nový svět. Dnes když někam přijedu, tak je to všude stejné. Svět se „zglajchšaltoval“. Já tomu říkám intelektuální monokultura. Na ce­lém světě se na školách a univerzi­tách učí totéž. A ze stejných zdro­jů. Jsme teď úplné neschopní a bezradní, protože jsme si nene­chali ani těch pár remízků, kde ně­kdo přemýšlí jinak. Všichni mys­líme stejně a ani nás nenapadne, že vzorce našeho myšlení mohou být špatné. Když naše monokultu­ra nefunguje, tak se najednou ne­máme kam obrátit. Každá univer­zita by podle mne měla nabízet něco, co jiná nenabízí. Nesmíme být otroky jediného způsobu myš­lení a jednání.

Jan Šinágl, 4.1.2016

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v levém sloupci zcela dole)