Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

Aktualizováno 2.10.2023

Josef Volman (14. listopadu 1883 Žebrák – 16. dubna 1943 Čelákovice) – 80. výročí smrti a 140. výročí narození. 

***

Otakar Volman  v roce 1927, kdy se ujal funkce starosty: „Přátelé, děkuji Vám za důvěru kterou jste mi svou volbou prokázali a ujímám se řízení prvé schůze městského zastupitelstva. Bera na sebe dle vůle Vaší starostenství, navzájem Vám přislibuji, že se vynasnažím seč síly mé stačí pracovati k povznesení zájmu a v prospěch obce naší, prose byste mne u vykonávání povinnosti této svornou vůlí Vás všech podporovali. Chci se říditi podle pravidel osvědčených, správně a rázně. Nechci křivditi nikomu, ale jinak také dovedu na základě zákona slušnosti obhájiti naše dědictví. Mým přáním jest abychom si počínali v našem jednání prakticky a neoddávali se ideálům velmi často lichým, ale ideálu, který nás všecky spojuje a povznáší ku cti obce naší."

***

Níže proslovy starostů královského komorního města Žebráku Pavla  Horázného a města Čelákovic Josefa Pátka u hrobky rodiny Volmanů a proslov pravnučky Otakara Volmana Petry Braunové u jejich rodinného hrobu. Připojuji malou FOTOGALERII. Bohužel jsem nestihl vše z bohatého programu (byl jsem pozván do Čechova mlýna). Místní rozhlas v den oslav mlčel, ani jsem nezaznamenal jeho větší aktivitu v týdnu před oslavou. Webové stránky města Žebráku jsou uživatelsky ne příliš praktické – nutí příliš klikat a hledat. Jsou uživatelsky ne příliš praktické (mohly informovat mnohem lépe a mít program oslav na první stránce několik týdnů, vyhledavač je neúčinný, pokud má co hledat). Jistě i to bylo příčinou menší účasti, kdy většinu účastníků tvořil autobusový zájezd z Čelákovic. I žebrácká Radnice se musí učit, jak v dnešní době "přeinformovanosti a pohodlnosti" oslovit občany k větší aktivitě a účasti na veřejném životě města. 

Rod Volmanů pocházel z Rakouska (Wollmann). V Čelákovicích mají Volmanovu vilu a Ulici Josefa Volmana - v Žebráku ho připomíná zatím jen hrob… Podobně jako nejlepšího střelce MS v kopané 1934 v Itálii Oldu Nejedlého. Máme co napravovat vůči jiným městům, která si svých rodáků váží nejen slovy, ale i činy – pojmenovány ulice, náměstí, budovány jejich muzea, vydávány knihy a publikace pro mládež, apod. Průmyslová zóna těžko vychová patrioty města. Věřme, že jednou se dočkáme, dnes bezejmenného Náměstí, přejmenování na Náměstí bratří Volmanů a Stadionu Oldy Nejedlého. Děkuji radnici, že opravila hrob dalšího slavného, zapomenutého rodáka MUDr. Václava Bauera, (pár metrů vlevo od hrobky Volmanů), z jehož „písmácké“ práce o historii našeho města bude Petra Braunová těžit v dalších dílech knihy Povolání Volman. Bylo mi ctí pomoci při renovaci jejich rodinného hrobu. Každý rok na Dušičky a Vánoce zapaluji svíčky na obou hrobech…  JŠ

***

Neskutečný zážitek s neuvěřitelným géniem loci. Žebráčtí občané ocenili i osobní přivítání starostou Čelákovic ing. Josefem Pátkem.

Stavba Volmanovi vily z třicátých let minulého století, jakoby patřila mimo dobu a do dalšího století. Do kroniky jsem zapsal: „Jak nám dnes chybějí Volmanové, Baťové, Kolbenové a další. Nezapomínejme jejich trvalý odkaz.“ Jeden schopný, nadaný člověk, kterému společnost nebrání plně sloužit zemi, vykoná vždy více pro ostatní a zemi, než stovky jiných. Už vůbec ne politiků, kteří službu zemi často vnímají jako službu především sami sobě – čest výjimkám. Skutečný podnikatel koná a tvoří hodnoty. Majetek mu slouží, je jeho pánem, na rozdíl od těch, kteří jsou jeho otroky a často ho nenabyli poctivou prací. Dopis Josefa Volmana vpravo vypovídá vše o  jeho charakteru. Dle žebráckých pamětníků chodil každý den ze své kanceláře do dílen a ptal se, zda něco nechybí, stejně jako Baťa.

Velké poděkování průvodkyni paní Haně Chmelové i 23 občanům města Žebráku, kteří přijali pozvání Královského komorního města Žebrák. Bylo úzce spojeno s firmou Volman a jejími rodinnými příslušníky. Též poděkování vedení města se starostou Bc. Pavlem Horázným - doprava autobusem byla zdarma včetně pozvání k obědu, kterým by jistě ani pan Volman nepohrdl:-) Mimochodem stavební náklady na tuto vilu v tehdejší době činily cca 1 000 000 Kč, kdy rodinný domek stál cca 50 000 Kč.

Jediné co se neví, je důvod, proč Josef Volman nepodpořil svého bratra Otakara Volmana, když potřeboval pomoc. Ten mu po I.světové válce značně pomohl. Možné vysvětlení je, že chtěl vybudovat jednu velkou firmu a netříštit tak síly?

Připojuji FOTOGALERII a pět zvukových záznamů z prohlídky níže, včetně pár fotografií Labe, kdy se poblíž otvíral nový přístav pro malé loďky. Naleznete v ní i titulní stránku anglického odborného časopisu „The Machinist“ z května roku 1951. Firma Josef Volman měla obchodní zastoupení v 31 zemích světa. Pod „V“ už v rejstříku její jméno nenajdete, ani pod „T“, či „Ž“, kdy po zabavení komunisty v roce 1948 nesla jméno TOS Žebrák. Ten na tradici výroby obráběcích strojů (hlavně soustruhy a frézky) úspěšně navázal. Sarkasticky můžeme říci, že firma Volman komunistické znárodnění „přežila“, ale Klausovu „privatizaci“, další krádež v jiné formě, už nepřežila.

I v Žebráku máme Volmanovu vilu, kdysi nádhernou, se zahradami a vodotrysky. Dnes je v žalostném stavu. Slouží jako ubytovna pro zahraniční dělníky, kteří pracují v blízké průmyslové zóně… Jediné, co bylo smutné, že cestovaly starší generace a žádná mládež. Ne, že by ji téma nezajímalo, ale prostě neví, nikdo nevzbudil její zájem. Zpravodaj města Žebráku mladí nečtou, ve škole se o firmě Volman neučí, místní rozhlas mlčel…