„Aplikací určitých principů jsou civilizace nejprve dovedeny k rozkvětu – a posléze, setrváváním na těchto principech v jejich pozdější, hypertrofované podobě, k záhubě.“
Miroslavem Bártou formulovaný tzv. Hérakleitův zákon
***
Osobnost Bohdana Chudoby byla po roce 1990 v Československu prakticky neznámá, jak by ne, téměř nikdo nevěděl, co se skutečně dělo za ostnatým drátem, na Západě. Jistě, byli tam různí lidé, kteří se snažili udržet exil při životě, byl Hlas Ameriky, Svobodná Evropa, Škvorecký se svým torontským nakladatelstvím... Ale měli jsme vlastní starosti, plány, představy. V naší každodennosti se však přeci jen „exil“ začal připomínat, začali jsme ho brát jako součást naší kultury. A tak došlo i na osobnosti, které nebyly takovými jmény jako Ivan Medek („Hlas Ameriky, Vídeň“, kolikrát to mnozí slyšeli). V roce 2000 vyšla péčí Milana Drápaly v nakladatelství Prostor záslužná (a objemná) kniha Na ztracené vartě Západu: antologie české nesocialistické publicistiky z let 1945–1948 a v ní úvodní esej o Bohdanu Chudobovi a ukázky z jeho díla. Kapitolu s názvem „Na křížové výpravě dvacátým stoletím“ napsali Zdeněk Beneš a Milan Drápala; z článku samotného vyplývalo, že v případě Chudoby jde tak trochu o „horký brambor“; dozvěděli jsme se o někom, kdo byl do té doby téměř neznámý, ale dozvěděli jsme se o něm jen málo na to, abychom pochopili povahu toho, proč ho „nelze spolknout“.
Read more...