Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

Pod jeho vedením obdržela Svobodná Evropa řadu vyznamenání od českých i zahraničních organizací.

Zemřel dlouholetý exilový rozhlasový novinář Pavel Pecháček, bylo mu 82 let. Pracoval pro stanice Svobodná Evropa a Hlas Ameriky. Jeho exilová rozhlasová kariéra začala po srpnové okupaci v roce 1968, kdy emigroval do západního Německa. V Mnichově pracoval pro stanici Svobodná Evropa, v 70. letech se přesunul do USA, kde pracoval pro Hlas Ameriky. Do Československa se vrátil v roce 1989. Byl prvním šéfredaktorem stanice Český rozhlas 6 a stál u zrodu novinářské Ceny Ferdinanda Peroutky.

Znali jsme se osobně. Poprvé jsme se setkali v Hlasu Ameriky ve Washingtonu v roce 1988 - Jak jsem „vysílal“ z Hlasu Ameriky v roce 1988 – čest jeho památce a trvalému odkazu! JŠ

***

„Nebojím se o demokracii, ale dá to ještě fušku. Lidi jsou tady na sebe zlí…“

Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky, Senátu Parlamentu České republiky

* * *

My, níže podepsaní svobodní mužové a ženy s nevolí sledujeme vývoj v našich i v okolních zemích.

S obavou hledíme na zbrklé, nepromyšlené a neodborné příkazy a zákazy z pera úředníků, které dopadají na naše hlavy a ovlivňují naše životy. Znepokojeni sledujeme, jak se pojem svoboda doslova ztenčuje před očima a absolutní dominanci přebírá pojem kontrola. Tohle nepřipustíme.

Jako rovnoprávní občané této země, zároveň daňoví poplatníci a jako obyvatelé Evropy cítíme a vnímáme, že jsme hrdými nositeli nikoliv jen daňových povinností, ale i stovky let budovaných a krví vykoupených práv jednotlivce, žijícího uprostřed starého kontinentu. A budeme si za tím stát. Nejsme ovce ve stádu, ale svobodní spolutvůrci našeho státu.

V tuto chvíli požadujeme, abychom bezodkladně nebyli nesmyslně a neoprávněně omezováni v našich právech na shromažďování!

Zdržel jsem se jen chvíli kvůli spojení domů. O zločinech v devadesátých letech píšeme podrobně dnes. Budeme o dnešních zločinech psát podrobně zase až za 30 let? Knihu Nepohodlný policajt jsem si nekoupil. Zajímají mne dnešní zločiny, médii zamlčované.

Před začátkem debaty jsem se zeptal novináře Jaroslava Spurného, kdy konečně začne RESPEKT psát i o České Maroccogate? Jeho odpověď: „Na to už jste se mne ptal 6x pane Šinágle.“ Ani po šesté mi za poslední roky neodpověděl. I novináři umí odpovídat podobně, jako mediálně trénovaní politici na nepříjemné otázky. Mají své hranice a dobře ví, kde končí, aby neměli sami potíže. Po 20 min. nudného vyprávění o ničem jsem rád odešel. S podobnými debatami se na západní TV nesetkáte. Už vůbec ne s tím, aby ten, kdo má klást kritické otázky, byl kamarádem hosta, kterému v podstatě dělá PR. Kořením každé debaty jsou kritické otázky moderátora a aktivní účast veřejnosti. Ta dostane z „milosti“ slovo až na závěr, aby se neřeklo. Bylo to jen další "kavárenské" popovídání, nedůstojné KVH.

Nedivím se, že mne šéfredaktor týdeníku RESPEKT Erik Tábery „odstranil“ ze svého Twitteru, kdy jsem mu připomněl, že fotografie s jeho psem nejsou to, co by od něho čtenáři očekávali. Jeho dědeček (či pradědeček) Ferdinand Peroutka, by na něho dnes asi moc pyšný nebyl…

Krize, kterými si musel za první republiky projít koncern Tomáše a později jeho bratra Jana Antonína Batise ve svých důsledcích nelišily od krizí, s nimiž po dnešní den zápolíme. Nápověda, jak se Baťové s krizemi vypořádávali, může být pro nás inspirující. Najdeme ji v posledním lednovém a prvním únorovém vydání Peroutkovy Přítomnosti z roku 1938 (Baťovy boje s krisemi I. str. 55-58) a Baťovy boje s krisemi II. str. 71-74). Celý článek>

Skvělé, inspirativní čtení – několik ukázek níže z Přítomnosti roku 1938 (pro přítomnost). Článek by si měla přečíst Vláda ČR, občané zákonodárci, podnikatelé a všichni lidé, kteří si v dnešním pomateném světě ještě dokázali zachovat  zdravý rozum.

Největší rozmach Baťových podniků nastal právě v kritických letech. V moderním hospodářství jsou často situace, které v několika hodinách rozhodují o budoucnosti podniku.

Ferdinand Peroutka v roce 1968 o Rusku a komunismu - za 100 vteřin řečeno vše! -V roce 1914 zhasla světla po celém světě. Bohužel se dosud NEROZSVÍTILO. (archiv ČRo 5.7.2005)

***

PETICE: Komu slouží Zeman? Výzva Senátu k podání ústavní žaloby proti prezidentovi - Zeman je vlastizrádce. Každý den, který zůstává ve funkci je ohrožením bezpečnosti země a ostudou politiků, kteří už měli dávno konat. J.Š. podpis č. 3462 - Připomínám moji petici za odstoupení Zemanaz 30.10.2014

***

EU za nás nebude řešit Zemana, Klause a Okamuru, to si musíme vyřešit sami, chceme-li být samostatnou, hrdou a nezávislou zemí. Mnichovská zkušenost varuje i dnes. Žijeme v infodemii a nejistotě zdrojů. Vrbětice byly projednány na mimořádné schůzí v Parlamentu ČR od prosince 2014 do dubna 2015. Proč od té doby veřejnost nedostala žádné informace? Konspiruje kdekdo a kdo efektivně koná? Můžeme jen doufat, že negativní manipulace bude mít svůj brzký konec ve prospěch pozitivní. Jinak končíme. S Ruskem nelze jednat „čistě“, vždy je v tom nekalá politika. Totalita  nikdy nebude jednat demokraticky, uznává jen sílu, svoji i protivníka.

Vrbětice umožnil Klaus svoji privatizací všeho – i muničních skladů, včetně totální likvidace epidemiologické ochrany obyvatelstva, která byla jedna z nejlepších, ne-li nejlepší na světě. Vládu převzal farmaprůmysl a obchod se zdravím.

Zeman nepoděkoval presidentce Slovenska, ani Západu za podporu, Ústava ČR ho usvědčuje ze lži, zveřejňuje utajované informace a napadá CIA (tehdy se mluvilo i o tom, že Íránci včas uklidili zbraně). Je jen dobře, že Američané na aktivity Zemana a jeho podivného okolí upozorňují u soudu.

Škoda, že profesně i jako dáma a žena primitivně, hulvátsky napadaná moderátorka TV Prima, nepoložila Zemanovi ozázku ohledně prezidentem Beneše vyvlastněné budovy ruské ambasády a zabavení pozemku poblíž ruskými okupačními vojsky v roce 1968, trvající dodnes?!  Nebo jak hodnotí výrok Kulhánka: „Zeman je zkušený politik. Rád si k němu budu chodit pro rady.“ Ministr zahraničí přiznává svoji nezkušenost – v tak exponované době!

ČRoPLus 17.5.2021 od 10:10 hod.- časová osa začátku komentářů Ferdinanda Peroutky:

10:09:30 – Úvodní projev prog. ředitele RFE v den zahájení vysílání 1.5.1951

10:13:35 – Ke svému prvnímu článku z roku 1917 a o mesialismu

10:16:00 – Setkání s Klementem Gottwaldem

10:18:45 – Gottwald a alkohol

10:22:10 – Charakter Gotwalda

10:23:35 - O komunismu

10:25:40 – Jan Masaryk, vražda, nebo sebevražda

10:27:30 – O kandidatuře Jana Masaryka na presidenta republiky

TGM věděl o slabostech Jana Masaryka, doporučoval mu držet se vždy Edvarda Beneše. Jan Masaryk Benešovi bezmezně věřil a důvěřoval. Proto nebyl schopen uvědomit si nebezpěčí komunismu a uvažoval tak naivně.

Aktualizováno 1.12.2022: Videozáznam (36 min.). Doporučuji názory Radkina Honzáka (od 25:45 min.). Můj diskusní příspěvek o významu školství a výchovy není zveřejněn. JŠ

***   

Od pozvaných hostů jsem očekával více. Bohužel většina jen konstatovala známé. Realizovatelného, konkrétního řešení, vzhledem ke stavu společnosti, se přítomná veřejnost nedočkala.

Neumíme diskutovat, přemýšlíme mluvením, neschopni jasných, věcných formulací, jak geniálně uměl a praktikoval Tomáš Baťa. Byla to místy až depresivní diskuse. Pokud bude videozáznam z celého dne zveřejněn, můžete se přesvědčit sami. Chtěl jsem vícekrát věcně vstoupit do diskuse, většinou marně, kvůli nedostatku času, který byl zbytečně promarněn. Škoda, mohl jsem říci pár větami více, než mnozí z panelistů. Připojuji můj první a druhý diskusní příspěvek. Z pozvaných hostů byl výborný svými postřehy psychiatr Radkin Honzák. Připojuji FOTOGALERII s vynikajícími citáty z Národní kavárny, v těsném sousedství Topičových domů. K tématu připojuji článek Tomáše Baldýnského Krásný nový svět (LN 8.11.2022). Věřím, že další diskusní setkání budou následovat. Pokud budu opět pozván, zúčastním se pouze jako panelista:-) JŠ

P.S.

Šéfredaktor týdeníku RESPEKT Erik Tábery, vnuk Ferdinanda Peroutky, se mezi panelisty neobjevil, ani v obecenstvu.

***

„Čím větší technický vynález, tím menší dělá lidičky.“

Filosof Ladislav Klíma

***

Před osmdesáti lety zahynul v Terezíně muž v pozadí celé tehdejší kultury.

K.Z.Klíma 2.10.1938:„Celý svět kolem nás se proměnil. Naše děti budou žít jiným životem, nežli jsme je učili. Budeme žít, třebaže v srdci nám navždy zůstane palčivý osten bezpráví a křivdy na nás spáchaných. A třebaže se v nás zlomilo něco, co bylo cenné pro Evropu: víra, že platí řád proti násilí, smlouvy proti útoku, zákon proti panovačné zvůli. To všechno jsou pojmy, které ze života evropských národů se škrtají. My máme tu školu za sebou, ty druhé teprve čeká.“

Tento skvělý článek Jiřího Poláčka, literárního historika (LN Orientace/Výročí 13.8.2022), není volně k dispozici. Výjimám několik myšlenek Karla Zdeňka Klímy, člena Syndikátu čs. novinářů, Pražského společenského klubu, který zasedal v porotě Baťovy novinářské ceny. Šéfredaktor, který nešéfoval, ale vychovával mladou generaci novinářů:

„Chtěl bych říci především, že se přeceňuje význam literárních recenzí v novinách pro prosperitu knižního trhu a nakladatelského podnikání. Vím, jak malé procento čtenářské masy je čte. Je v nich pro průměrného čtenáře, který má býti jimi získán, příliš mnoho filologické učenosti, odbornosti.  Jsou zpravidla trochu cizím elementem v celkovém rázu a ustrojení novin. Nepočítá se v nich dosti s vnímací a rozeznávací schopností běžného čtenáře, s jeho psychologií uštvanou a zkaženou zvučnými a svůdnými titulky.“  (Úvaha noviny a služba knize - Literární noviny 1931/1932)