Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

Prozaický debut novinářky Veroniky Jonášové inspiroval osud rodiny její německé praprababičky, která si v květnu 1945 prošla děsivou zkušeností s nechvalně proslulým internačním táborem pro Němce, přezdívaným Hodolanské peklo.

Šokovalo mě, že po skončení války existoval tábor pro Němce, kde vládly esesácké mravy, docházelo tam k mučení a vraždění nevinných lidí, na kterých se sadisticky vyžívali místní dozorci, často polokriminální živly. Šokovalo mě, že tam umíraly i děti. A taky mě šokovalo, k jakému týrání lidí tam docházelo a že se o tom mlčelo tolik let. Maximálně o tom tématu vyšla někde velmi stručná a krátká zmínka v historických publikacích. Pořádně a zevrubně to téma z mého pohledu zvedl právě až Martin Hájek ve své diplomové práci.

Našla jsem si Hodolany a nedaleké místo, kde stál obávaný tábor. Taky jsem prozkoumala hřbitov s pamětní deskou na poválečné události. Deska je mimochodem zastrčená až na okraji hřbitova a moc se o ní neví, stejně jako o všech těchto událostech. A je to škoda.

Celý článek>

V době války máme strach, nebojujeme, neriskujeme, neobětujeme, čekáme na pomoc a záchranu od druhých, zato v době míru jsme „hrdinové“…

Týdeník RESPEKTvydal dnes článek: CHCETE BÝT RADŠI ZASTŘELENI, NEBO OBĚŠENI? – cituji:

Jednoho dne byl do tábora odvezen celý domov německých důchodců a všichni zde byli postříleni. V jejich úmrtních listech pak bylo uvedené, že zemřeli na stařeckou sešlost, všichni v jeden den. To mě osobně šokovalo. - Byl zavražděný tak, že mu byla pumpována hadicí voda do žaludku, až došlo k jeho usmrcení na následky vnitřního krvácení. - Prameny jsou vždy zveřejňované až s odstupem. Roli v tom hrál i bývalý režim, komunisté tohle téma potlačovali. Třeba v publikacích, které vycházely o dějinách Olomouce, se odsun zmiňuje jen v několika větách. - I tehdy známý komunista Jura Sosnar třeba uvedl na jednání Národního výboru, že v táboře panují esesácké mravy a že jsou tam stejné poměry jako v německých koncentrácích.