Prozaický debut novinářky Veroniky Jonášové inspiroval osud rodiny její německé praprababičky, která si v květnu 1945 prošla děsivou zkušeností s nechvalně proslulým internačním táborem pro Němce, přezdívaným Hodolanské peklo.
Šokovalo mě, že po skončení války existoval tábor pro Němce, kde vládly esesácké mravy, docházelo tam k mučení a vraždění nevinných lidí, na kterých se sadisticky vyžívali místní dozorci, často polokriminální živly. Šokovalo mě, že tam umíraly i děti. A taky mě šokovalo, k jakému týrání lidí tam docházelo a že se o tom mlčelo tolik let. Maximálně o tom tématu vyšla někde velmi stručná a krátká zmínka v historických publikacích. Pořádně a zevrubně to téma z mého pohledu zvedl právě až Martin Hájek ve své diplomové práci.
Našla jsem si Hodolany a nedaleké místo, kde stál obávaný tábor. Taky jsem prozkoumala hřbitov s pamětní deskou na poválečné události. Deska je mimochodem zastrčená až na okraji hřbitova a moc se o ní neví, stejně jako o všech těchto událostech. A je to škoda.
Read more...