Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

„Tito chlapci nezemřeli hned, ale byli pohřbeni zaživa. Udusili se. Je velmi smutné, že jejich životy skončily takto tragicky.“ Géza Dunajszky, maďarský spisovatel.

***

Včera jsem se zúčastnil presentace knihy „Zaorané masové hroby“ v Domě národnostních menšin (DNM) v Praze, za účasti autora knihy pana Gézy Dunajzskyho a jeho excelence velvyslance MLR v České republice dr. Miklóse Borose(dostavil se později, kvůli gratulacím ke zvolení první presidentky MLR). Dle očekávání se žádná veřejnoprávní, ani jiná média, nedostavila.

Uskutečnila se v provizorním sále, protože DNM je plně vytížen pomocí ukrajinským uprchlíkům. Doporučuji k poslechu zvukový záznam celé presentace v délce 66 minut! Má dvě vystoupení byla oceněna potleskem (47:00 min. + 1:04:35 hod.). Výjimám: O zveřejnění faktů o masakrech se vedl boj mezi demokraty a komunisty až do roku 1948.

V 70.tých letech byla část dokumentů skartována. Ještě v roce 1991 bylo dobovému svědkovi vyhrožováno zavražděním, pokud se bude nadále  o masakry zajímat. Teprve v roce 2015 byl hromadný hrob povražděných 94 maďarských skautů objeven v Petržalce. Povražděno bylo i 900 maďarských Poláků. Ze soudních archivů „zmizely“ i svědecké výpovědi, údajně při povodních – voda si tedy vybrala z cca 50 svědeckých výpovědí pouze ty závažné a zbylo jen 17 nezávažných?! Vskutku „zázračné“ vlastnosti povodně!  

K 75.výročí nejděsivějšího masakru na území Československa - v době míru - neuspořádalo město Přerov žádnou výstavu? Dr. František Hýbl se proto pokusil uspořádat ji v místě svého bydliště Brodku u Přerova v Masarykově knihovně.

Ta zhotovila plakát – viz vlevo, bez vernisáže, který byl dr. Hýblovi zaslán až 29.července, tedy šest dní po otevření výstavy? Plakát proto nemohl být včas zaslán místním médiím k informaci široké veřejnosti. Může se stát z přepracovanosti, ale v tak závažné věci by se to stát nemělo. Věřme, že otisknut ještě bude a co nejvíce veřejnosti si tak bude moci prohlédnout tuto výstavu o zločinech proti lidskosti páchaných spoluobčany na spoluobčanech.

Jakoby na Přerovsku stále přebývalo vědomí vlastní, generacemi děděné podvědomí viny a vědomě děláno vše, aby byla zapomenuta. Podobné se děje v Postoloprtech a na jiných místech poválečných masakrů páchaných na bezbranných a nevinných. Je neodpustitelné, že se vraždili i bezbranné děti, batolata a kojenci, v náručí zoufalých maminek...