Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

Většina německých, amerických a čím dál tím víc i děvčat českých je po příchodu na svět a po pár letech pobytu na něm - většinou svou maminkou - poučena, že na světě existuje kromě nich takové podivné plemeno zvané muži a že je to pakáž, která v minulosti ženy dost usurpovala. Ženy že pro ně musely vařit a vychovávat jim děti, zatím co oni dělili svůj čas mezi hospodu a fotbal.

To se ale změnilo, dnes je vztah mezi mužem a ženou charakterizován pojmem rovnoprávnost. Projevuje se to tak, že žena očekává, že si pro ni jednou přijede princ z pohádky, nejlépe v podobě primáře nějaké renomované kliniky. Jejich soužití že pak bude probíhat tak, že princ bude přes den provádět komplikované operace, zatím co žena se bude seberealizovat, kupř. pobytem v nějakém tom salonu krásy. Večer se pak sejdou doma, kde princ, teď již manžel, rychle uvaří večeři a postará se o děti, zatímco děvče, teď již manželka, se připraví na společnou cestu do diskotéky, kde oba pobudou tak do třetí hodiny ranní.

That's how I started my New Year's greeting last year. I didn't think this madness could be elevated.

After two years of hiding our smiles behind the walls of our cloaks, waging war on covid and all its attendant social phenomena, the real war has arrived. And not somewhere on the other side of the world, but right on the doorstep of our homes. We had become accustomed to a quiet life that lulled us into a state of "everything is fine" and, more importantly, "nothing can happen to us“. It can!!! As so many times in the history of mankind, all it takes is one man with his power interests and everything is turned on its head.

The Christmas season is supposed to be a time to celebrate the birth of Christ, and near beyond our borders people are dying needlessly. It is supposed to be a time of calm and our minds are in turmoil. It is supposed to be a preparation for a new and better year and we are worried about the future, worried about the fate not only of ourselves but of all humanity.

Tak jsem začínal svou loňskou novoroční zdravici. Nenapadlo mne, že toto bláznění lze ještě povýšit. Po dvou letech, kdy jsme své úsměvy skrývali za zdmi roušek, vedli válku s covidem a všemi jeho průvodními společenskými jevy, přišla válka skutečná. A ne někde na druhém konci světa, ale přímo na prahu našich domovů. Zvykli jsme si již na klidný život, který nás ukolébal do stavu, že je vše v pořádku a hlavně: „Nám se nemůže nic stát“. Může!! Jako už tolikrát v historii lidstva stačí jediný člověk se svými mocenskými zájmy a vše je postaveno na hlavu.

Doba vánoční má být časem oslavy narození Krista a blízko za našimi hranicemi zbytečně umírají lidé. Má být dobou zklidnění a v našich hlavách je zmatek. Má být přípravou na rok nový, lepší a nás trápí strach z budoucnosti o osud nejen náš, ale celého lidstva.