„Náš život je jediným předmětem na tomto světě, který nemůžeme považovati za své soukromé vlastnictví, neboť jsme ničím nepřispěli k jeho vybudování. Byl nám jenom propůjčen s povinností odevzdati jej potomstvu 
rozmnožený a zdokonalený. Mají proto naši vrstevníci a ještě více naše potomstvo právo žádati vyúčtování z našeho života. Tato kniha má býti takovým srdečným vyúčtováním.“
Tomáš Baťa
(v zápiscích ku své připravované knize)
* * *
… Váš projev dýchá pochopením mých snah, mé činnosti a to je to, co mne tolik těší. neboť všechno mé úsilí by bývalo marným, kdyby nebylo Vašeho pochopení, z kterého vyrostlo nadšení, neznající žádných překážek a únavy. Nejsem hrd na ty zdi a stroje a na to, že jsou tyto věci zapsány v gruntovní knize na mé jméno. Jsem hrdý na Vaše schopnosti, na Vaše statečná srdce, na Vaše pilné ruce, neboť ty vybudovaly dílo, jež před sebou vidíme a ty jsou základnou pro naši další velkou práci, která nás ještě čeká. …
* * *
Nadšení
Řeč Tomáše Batě k dílně na rámovou obuv, dne 17. XI. 1918:
„Chci vám dnes říci, jak je důležité, abyste práci, zejména v tomto oddělení, konávali s nadšením. Účelem mé řeči jest, abych takové nadšení ve vás vyvolal. Vy, kteří jste pracovali zde před válkou, shledáváte, že vyrábíme nyní zboží docela jiné a je to práce nová i těm, kteří zde pracovali po celou dobu, neboť během války vyráběli jsme vojenskou obuv, která ani zdaleka nevyžadovala tolika odborných vědomostí a zručnosti, jako obuv nynější.
JDE NYNÍ O TO, abychom se této nové výrobě naučili, ale hlavně, abychom se ií naučili rychle.
Postavení našeho závodu není růžové. V našem závodě nutno vyrobiti veliké množství obuvi, aby bylo lze vyplatiti vám všem a zřízencům mzdy a dodavatelům zaplatiti účty za dodané zboží. Potřeba obuvi jest sice velmi značná, ale obuv nelze odbyti, poněvadž všichni obchodníci vhodili flinty do žita. Jsou tak moudří, že vědí, že výrobky budou den ode dne levnější a proto se obávají něco koupiti, aby neztratili. Jiní obávají se plenění, jiní ztrát na dráze atd. Naši cestující dělají velice těžko obchody; než se navrátí ze své cesty, naleznou již doma dopis od obchodníka, který žádá, aby se koupené zboží nezasílalo. To nás donutilo, abychom rozšiřovali síť našich prodejen, neboť naše reservy kapitálu jsou již úplně vyčerpány a my bychom nemohli dále vyráběti, poněvadž by nebylo lze vyplatiti mzdu, ani našim dodavatelům za suroviny. Ale i naše prodejny prodávají naše zboží velmi pozvolna. Obecenstvo žádá již nyní obuv mírového provedení. Proto musíme se všichni přičiniti, abychom obuv vyráběli tak, jak toho obyvatelstvo potřebuje, abychom obchodvedoucím našich prodejen odbyt zboží usnadnili. Jedná se tedy dodávati našim prodejnám dokonalé výrobky a co nejlevněji. Je to pro nás všechny velice těžký úkol, protože, jak jsem řekl, jedná se o novou výrobu, které se teprve všichni musíme naučiti. Pochopíme-li všichni, jak důležité je to pro nás všechny, kteří chceme usnadniti svoji práci i postavení ostatních obyvatelů tím, že jim dáme dokonalé a pokud možno levné výrobky, pak jistě tento těžký úkol zdoláme. Musí pochopiti každý z nás, že blahobyt jednoho každého závisí od toho, zda každý udělá svoji práci tak, aby jí druhý mohl potřebovati.
TEN ZABIJÍ BLAHOBYT, kdo zarazí cvikací hřebíčky do takového místa, přes které musí prošívač šiti. Následkem toho protrhne se prošívači dratev a dělníku, nebo jinému občanu, který si botu koupil třebas za poslední peníze, odpadnens boty podešev, anebo při nejmenším mu do boty teče. Je proto třeba, aby byla mezi námi všemi vybudována morálka, která vylučuje, aby někdo mezi námi mohl býti považován za poctivého člověka, pokud svoji práci nepoctivě koná, t. j. pokud svoji práci koná tak, že jí nemůže potřebovat ten, kdo má na výrobě obuvi pokračovati. Když rozhrnovač rozhrne špatně rysku, nemůže druhý podešev řádně přišiti, gumovač nemůže ji řádili nagumovati, zahrnovač nemůže ji řádně zahrnouti. Takovou prací překážíme jeden druhému. Konec je ten, že v takové továrně připadá na každého zaměstnaného dělníka 1 ½ páru vyrobené obuvi, místo 10 párů obuvi, jak jest tomu v továrnách amerických.
A KDO TĚMITO POMĚRY PAK NEJVÍCE TRPÍ? My všichni a nejvíce ti lidé, kteří mají nejméně peněz. Je jasno, že nemůže býti dobře v takovém státě, kde případá na jednoho dělníka denně 1 ½ vyrobených párů, jak dobře musí býti ve státě, kde při padá na jednoho dělníka 10 párů. My to nejlépe uvidíme, když srovnáme poměry naše s poměry západních zemí, jako je Amerika. Tam vydělá dělník denně tolik, že si za svoji denní mzdu koupí dva páry dobrých bot. U nás si jich nekoupí ani ten nejlepší dělník za svoji denní mzdu a nemůže si jich ani koupiti, poněvadž připadá na něho jen 1 ½ páru denní výroby.
DĚLNÍK V AMERICE těší se většímu blahobytu, nežli v našich zemích továrník U nás ani továrník nemůže si koupiti automobil, ačkoliv by jej potřeboval, aby mohl rychleji navštěvovati zákazníky a dodavatele, tedy k obchodním účelům. V Americe jej má každý dělník ke svému osobnímu pohodlí.
Nechci říci, že jste toho vinni pouze vy. Vinni jsme toho my všichni stejně. Oč jsou tam zkušenější dělníci, o tolik zrovna šikovnější továrníci, zřízenci atd. A teď běží o to, abychom se my všichni dopracovali jejich dokonalosti, neboť jinak se nemůžeme dopracovati onoho velikého blahobytu. Cestu k tomuto blahobytu jsem již naznačil Musíme každý konati svoji práci a sice tak, jak ji potřebuje ten, pro koho ji konáme v prvé řadě dělník vedle stojící.
Jak pohlížel Tomáš Baťa na své dílo a lidi, kteří s ním pracovali, lze posoudili z následujícího projevu z 4. října 1919, v němž po prvé se objevuje oslovení: Spolupracovníci. Bylo to poděkování za gratulaci k 25leté podnikatelské činnosti:
Spolupracovníci
ROZHODL JSEM SE NESLAVITI výročí naší 25 leté práce, poněvadž vím, že naší republice je více zapotřebí lidí, kteří předcházejí příkladem v práci, nežli ve slavnostech.
Tím více dojal mne prostý, jednoduchý, na vhodném místě pronesený Váš projev. Ano, naše „Sdělení” je to nejvhodnější místo, neboť to se týká nás všech zrovna tak, jako těch 25 let práce.
Váš projev dýchá pochopením mých snah, mé činnosti a to je to, co mne tolik těší. neboť všechno mé úsilí by bývalo marným, kdyby nebylo Vašeho pochopení, z kterého vyrostlo nadšení, neznající žádných překážek a únavy. Nejsem hrd na ty zdi a stroje a na to, že jsou tyto věci zapsány v gruntovní knize na mé jméno. Jsem hrdý na Vaše schopnosti, na Vaše statečná srdce, na Vaše pilné ruce, neboť ty vybudovaly dílo, jež před sebou vidíme a ty jsou základnou pro naši další velkou práci, která nás ještě čeká.
K výsledkům naší společné práce přispělo i naše užší i široké okolí, neboť i jeho pochopení bylo potřeba. Naše okolí prospělo nám svým měšťanským a obecným školstvím a nalézá za to v našem závodě školu života. Jmenovitě mladá jeho generace učí se v našem závodě ctíti poctivou, usilovnou práci a doceňovati vědomosti.
NÁŠ ZÁVOD JE ZÁVODEM DĚLNÍKŮ. Není mezi námi ani jeden rozený kapitalista. Každý z nás přidržuje „žebřík úspěchu” svým chudým příbuzným tím, že se s nimi dělíme o nabyté zkušenosti.
Takto vědomosti, které nám přináší naše práce, rozlévají se proudem do širokého okolí a stávají se drahocenným bohatstvím lidu.
Největší prospěch, který naše okolí získává z naší společné práce jest poznatek, že podmínka trvalého úspěchu (obchodníka) spočívá v tom, vyhledávati jen takové obchody, při kterých veškeré na obchodech zúčastněné strany dobře pochodí.
Váš
Tomáš Baťa.
* * *
J.Š.29.5.2018
Read more...