Krajská správa SNB Praha, II/M odbor - PŘÍSNĚ TAJNÉ - 4.dubna 1969– Jan Palach
Pamětní deska Jana Palacha jakoby vyjadřovala jeho posmrtným vzkazem podstatu duše českého člověka PAL-ACH. Výzva k boji PAL! je následována pouhým
ACH… Jsme ustrašeni vlastním strachem, neschopni sjednoceně využít svoji sílu, kterou zkorumpované struktury účelově rozdělují ve svůj prospěch, proti zájmům země a nebyly tak ohroženy jejich nemravné zájmy.
V dnešní den 50.výročí sebeupálení Jana Palacha si připomínáme jeho památku a jeho trvalý odkaz. Nepřipomínáme si památku a odkaz dalších 25 občanů, kteří projevili stejnou statečnost. Dne 15.1.2019 jsem napsal předsedovi Poslanecké sněmovny Mgr. Radkovi Vondráčkovi tento dopis. Věřím, že i jménem všech slušných občanů naší země. Premiéru filmu Jan Palach na ČT jsem nestihl, pouze jeho konec, kde mne šokovalo po popáleném obličeji Jana Palacha na konci filmu upozornění na další pořad „Bezva finta“, místo upozornění na diskuzi k filmu jak by odpovídalo závažnosti tématu a jak je běžné ve vyspělých zemích…
Kdyby si pochodeň č. 1 vytáhl např. Miroslav Malinka, Jana Palacha by dnes možná nikdo neznal a široká veřejnost by znala jen Miroslava Malinku… Obávám se, že tématu stejně statečných příliš pozornosti ve filmu věnováno nebylo, pokud vůbec?
Radka Denemarková, (LN 15.1.2019, Nesmím zahlazovat stopy):
To nejhorší z komunismu se políbilo s tím nejhorším z kapitalismu. Výsledek funguje možná fantasticky hospodářsky, ale nemá vůbec jméno. A svět novou podobu totalitarismu
bezmezně obdivuje. Ptám se, co dělá tenhle ekonomický pragmatismus s lidskou duší, jak ničí život člověka v zárodku – a jak navrátit do jazyka slovo humanismus. … Morálně-politický smog, kterého se naše země nadýchala v letech 1945 až 1989, teď vykašláváme z plic i s hleny… Nemůžu tady dýchat. Děsím se toho, co jsme dopustili. Demokracii jsme zredukovali na holý byznys a život okleštili na ekonomický pragmatismus, který vede člověka do nových podob otroctví. Země se rozhoduje, jestli se mentalitou připojí k Rusku a Číně, nebo k západní Evropě. Čínský model komunismu a barbarské síly se prostě východoevropským zemím líbí. Já jsem ale součástí lidstva a neuznávám perspektivu „států“, národnostních kotců a nadřazených pohlaví.
Kde mluví peníze, pravda mlčí. Lidské osudy se ale neřídí konstrukcí politiků nebo historiků. Všichni lidé na světě mají společnou starost: co dělat se svým životem, jak se srovnat se
svými lidskými, existenčními, mravními a občanskými dilematy a jak je nést. … Musíme se vymanit z mechanismů nejrůznějších totalit: konzumu, reklamy, médií. Musíme se vzepřít roli bezmocné součástky gigantického stroje. Musíme v sobě znovu najít hlubší odpovědnost za svět a hájit svobodné, kritické myšlení. Svoboda je pro společnost tím, čím je zdraví pro jednotlivce.
Rodný domek Jana Palacha ve Všetatech u Prahy bude restaurován a přístupen veřejnosti od 21.srpna 2019 jako muzeum. Vše zaplatí stát. Sbírka mezi občany se nekonala, na rozdíl od sbírky za padlé vojáky v Afganistanu (byla určena na pomoc jejich těžce zkoušeným rodinám). Věřím, že i na rodný domek Jana Palacha by byla sbírka tak úspěšná, že by pomoc státu nebyla nutná. I to o naší povaze něco vypovídá.
První velvyslanec Německa po vzniku Československa Walter Koch: „Největší hybnou silou této země je strach.“ Rektor UK Tomáš Zíma: “Této zemi vládnou emoce, ne rozum.“
Kdo ovládá emoce vládne, ovládá sebe či zemi. Buď vládne osvícenost, nebo zlo. Proto má opozice „úspěch“, kdy pracuje především s emocemi a strachem. Ničeho jiného není schopna než rozdělování společnosti, které jí umožňuje existovat. Je znamením naděje, že první zkompromitovaní politici oznamují odchod z politiky, kdy tuší co
doufejme také v roce 30.výročí listopadu 89 přijde. Podmínkou je, aby společnost přestala být záměrně politiky rozdělována. To se premiérovi Babišovi daří. Svědčí o tom jeho stoupající popularita jako nejoblíbenějšího politika.
Každý může přispět už jen tím, že přestane nenávidět nositele jiných názorů a bude společně, věcně, s ostatními hledat cestu zdravého rozumu k řešení stále více narůstajícího množství problémů, které ohrožují budoucnost naší země i každého z nás. Rozčilování bylo vždy špatným programem. Věřím, že i Jan Palach by s mým názorem souhlasil. Čest odkazu a památce všech, co obětovali svůj život pro naše lepší příští.
V Žebráku jsme také uctili památku Jana Palacha a jeho spolubojovníků zapálením svíček před kostelem sv. Vavřince a projevy občanů. Nevadilo, že nás přišlo jen kolem dvaceti, včetně několika dětí. Bohužel radnice nebyla schopna zajistit vydání pozvánky ve Zpravodaji města Žebráku, jinak by jistě přišlo mnohem více žebráckých občanů.
Lid nemá mozek a nedokáže nic bez schopného vedení, stejně jako armáda bez schopného velení. I proto naše armáda za 100 let své existence nikdy nebojovala a dokonce odevzdala zbraně nacistům. Zato jsme v době míru, tedy neohrožení, dokázali „hrdinně“ vyhnat a o vše okrást 1/3 našich spoluobčanů, českých Němců z jejich řad pocházelo 10 nositelů Nobelovy ceny a kdy jich při násilném odsunu, resp. barbarském vyhnání zahynulo přes čtvrt milionu. To vypovídá o našem „nebojovném“ charakteru dostatečně při vší úctě k těm, co bojovali v cizích armádách. Proto dokážeme na Jana Palacha jenom vzpomínat, smutnit, bez apelu a jasných výzev i dnešní, stejně nebezpečnou situaci řešit.
Narůstá počet jednotlivců, kteří bojují své boje ve smyslu odkazu a trvalé výzvy Jana Palacha. Jsou zatím osamoceni, kdy je veřejnoprávní média ignorují. Věřím, že jsou předvojem nadcházejících změn ve zkorumpované a mravně zkažené společnosti, která si na vyspělou jen pokrytecky hraje.
Viděl jsem jen zakončení projevů u nově odhalené pamětní desky Jana Palacha v televizi. Je smutné, že vysoce postavení představitelé UK nebyly schopni mluvit spatra, živým
slovem a četli své projevy z papíru jako v hospodě (pouze jeden měl svůj projev alespoň v deskách). Rektora UK prof. Tomáše Zímu jsem neslyšel, ale neumím si představit, že on by se, jako uznávaná osobnost, snížil k tomu, aby svůj projev četl. Pár metrů od něho stála JUDr. Hana Marvanová, což považuji za urážku Jana Palacha a ostudu pořadatelů.
Pamětní deska Jana Palacha jakoby vyjadřovala jeho posmrtným vzkazem podstatu duše českého člověka PAL-ACH. Výzva k boji PAL! je následována pouhým ACH… Nechtěně tak jeho jméno vyjadřuje co jsme. Ani náhodou bojovat, riskovat, obětovat se, jenom truchlit, naříkat a vzpomínat jednou za čas. Byla to pouze vzpomínková akce a vůbec nic víc. V určitou dobu si vzpomeneme na své hrdiny, ale tím to končí, místo aby začínalo! Místo, aby se jejich 
názory ventilovaly na veřejnosti a žili jsme tím, za co oni bojovali, umírali, nebo se dokonce upalovali, tak to ani náhodou. Slouží nám pouze ke vzpomínání, místo abychom jejich
odkaz každodenně uskutečňovali. Hrdiny jsou proto ne abychom na ně vzpomínali, ale proto, že něco konkrétního udělali a v čem bychom měli na ně navázat a pokračovat. Ukázali nám vzor a my bychom se měli jejich příklady řídit a realizovat jejich myšlenky. Ukázali nám cestu! Jinak se nelišíme od zvířat, která také uspokojují jen jejich materiální potřeby, stejně jako komunisté (kteří ani to nedokázali) - to ostatní jako jsou čest, statečnost, postavit se za něco, to zvířata neznají. Bohužel my už to neznáme taky, jak si neustále dokazujeme. Chybí nám takřka všude pozitivní vzory, vyjma snad jen sportu. Vytváříme si vzory nebojování. To je to jediné, čím se řídíme. Potom nemůžeme očekávat trvalou svobodu, demokratické hodnoty a prosperitu. To stále vždy krev, pot, slzy a každodenní, poctivou prací tyto hodnoty udržet, ochránit, pěstovat a rozvíjet!
Potřebujeme nové Batě, v průmyslu i v politice, jen tak se dostaneme dál. Stejně tak potřebuje nové Batě EU a celý svět. Naučil se jen globálně obchodovat, vyrábět a ovládat politiky ve svůj prospěch na úkor občanů. Stále více zapomíná, že bez návratu dobrých mravů, je současný stav trvale neudržitelný a povede nutně ke katastrofě, kdy oběťmi budeme všichni, nezačne-li být vážná situace urychleně řešena. Jinak nastoupí příroda. Ta už si s tím, kdo ji ohrožuje poradí, protože jsme jen její podřízenou a nedokonalou částí.
V tomto smyslu je odkaz Jana Palacha a všech jeho následovníků trvalou výzvou nám všem i světu.
„Z oběti mrtvých vzchází budoucím život nový“ – nápis na soše berounského náměstí.
Jan Šinágl, 16.1.2019
* * *
Přestaňme se v roce 2019 konečně bát – spojme se v boji za svobodu a demokracii!
Jan Palach „shořel“, Karel Kryl „vyhořel“ – padli, abychom se pozvedli!
* * *
Přísahu jsme nedodrželi, dluh zůstává
Nynější opulentní připomínky mě znepokojily. Hlavně kolovrátek téměř stejných projevů elity akademiků před mou fakultou; vzdor krátkosti až na rektora mdle recitovali z papíru a nedotkli se hlavního problému; že Palacha do roka a do dne zradila společnost, pro kterou se obětoval. Selhala podobně té mé v únoru 1948. Kladly se věnce jako dnes, přísahalo se jako dnes ostošest – a o pouhých osm let později podepsalo na deset tisíc českých umělců protest proti Chartě 77, kterou si ani nemohli přečíst. A to je hanba, která se přece může opakovat! Jen jediný, student, vyslovil podstatné: Přísahu jsme nedodrželi, dluh zůstává. Působilo to, jako by sem strážci národní paměti přišli z Marsu…
Pavel Kohout LN, 21.1.2019 – Tým, který se nebojí – Autoři Reportérů ČT nedostáli svému stálému heslu. Zmařili snahu opravit padesát let staré legendy.
Komentáře
Tragedií je, že oběť Palacha s režimem nepohnula, povolil pouze veřejný
pohřeb. Ale návštěvám hrobu už bránil, až jej dokonce přemístil.
Opět jako vždy lidé na vlivných místech v Česku jednali pouze dle doporučení
z Východu. Poslouchat jiné dle rozkazu, na to stačíme, to je náš úděl.
Dáváme přednost materiálnímu zabezpečení, kterým si necháme mazat hodnoty,
dělící nás od zvířat. Čest, statečnost, jednota, vzájemnost.
K.Mrzílek
RSS informační kanál komentářů k tomuto článku.