Znají mne stovky novinářů, aktivistů, hlavní média, regionální deníky, všichni jsou informování o mé neuvěřitelné kauze, vládne stále mediální, absolutní totalitní ticho o mé exekuci. Za svobodu slova,
projevu a práva veřejnosti na informace mi aktuálně hrozí ztráta veškerého majetku. To o něčem vypovídá! Minimálně o tom, že novináři jsou závislí, mají strach, nebo opět začíná fungovat autocenzura, aby nepopudili. Je smutným vysvědčením stavu dnešní společnosti a jejích demokratických institucí, že to připustí.
Soud demokratické země vyhlásí předběžné opatření, že občan nesmí psát o tom - jako jedinný - o čem jiná média píší roky a informují statisíce, či miliony svých čtenářů a musí za to nést osobní odpovědnost, místo médií, která tyto inforamce opakovaně, roky zveřejňovala. To už není žádná ochrana soukromí jiných osob, ale zneužití zákona na likvidaci novodobého „třídního nepřítele“ – publikační i existenční.
Bohužel zákon nehledá v tomto případě vůbec spravedlnost. Soudci se své odpovědnosti zbavili jejím převedením na zákon. Spravedlnost je vůbec nezajímá. Čestný soudce ji hledá pomocí zákonů a snaží se ctít demokratické hodnoty, jak je samozřejmé v každé vyspělé demokratické zemi. Nejsem zdaleka sám, kdo je takto umlčován a okrádám „jménem zákona“. Jsem jediný, který roky publikuje v češtině, angličtině a němčině, často o kauzách, které by měly plnit titulní strany hlavních médií. To, že média mlčí neznamená, že veřejnost neví. Za 16 let mé občanské a publikační činnosti mne znají osobně tisíce lidí a články zveřejňované na tomto webu četli už miliony čtenářů po celém světě. To je potenciální síla, které se pokusím ve svém nadcházejícím boji s částí postkomunistické justice a zkorumpovanými poměry, jako následku totality, postavit.
Můj boj za svobodu slova, projevu a práva veřejnosti už dosáhl ceny 710.000,-Kč. Bude podáno trestní oznámení na možnou šikanu a zločinné spolčení, které začalo už v roce 2011 a trvá dodnes.
Jsou mezi námi i lidé, kteří si myslí, že penězi je možné si koupit ztracenou čest a dobrou pověst, kterou si sami svým chováním zavinili. Tím jen dokazují, že jim jde jen o peníze. Ve své bezcharakternosti nikdy nepochopí, že jsou hodnoty, které se žádnými penězi nedají získat zpět.
Někdo tento boj a nejen za svobodu slova, musí začít – oběťmi jsou dnes už statisíce mlčících, často nevinných lidí. Nejde už jen o mne, příště může být na řadě každý, kdo nemlčí a ozve se k nespravedlnosti. Nebojuji jen za sebe, ale i za ty, co přijdou po nás. Nechci připustit myšlenku, že by se jednou o mně či jiných psalo, natáčely dokumenty, jako o mnoha jiných z období totality, kteří ve svém boji zůstali také osamoceni. Jen ve spojení a jednotě může vzniknout enegie a síla pro potřebnou změnu. Proto komunisté začali, už od nástupu k moci, cíleně s likvidací těch nejlepších lidí naší země.
Statečných lidí v naší zemi ubývá, ale je jich stále dost, jen o sobě musí vědět a spojit ve jménu stejného cíle, aby se nenaplnila slova pana K.Mrzílka: „Tenhle národ potřebuje Rusy, ať zas znovu zkusí. Podporujme Putina z Evropy bude ruina.“
Ztratili jsem v průběhu dějin postupně paměť, duši, kulturu, staletou tradici a elitu, bez které se žádná země neobejde, chce-li patřit mezi vyspělé a bohaté - nejen materiálními statky. Ztracené nám dnes chybí ve všech oblastech naší společnosti.
Chybí nám aktivní občanská společnost, pouze si na ní hrajeme, resp. je s ní hráno. Věřme, že se ještě ukáží schopní lídři, kteří naši zemi dokáží vyvést z hluboké mravní a morální krize a zabránit nejhoršímu.
Smyslem života je víra v naději, v lepší, kterou je třeba uskutečnit každodenní prací. Platí to nejenom pro naši zemi, ale i pro celý dnešní svět. Snaha o zisk za každou cenu 
ohrožuje stále více nejen nás, ale i přírodu, kterou jsme součástí. Ta vždy přežije. Má na to tisícileté, osvědčené mechanismy jak materiální (sucho, klima, zemětřesení, povodně, hlad, stěhování národů), tak duchovní (nemoce, deprese, sebevraždy, války, kriminalita).
Lidé už mají strach z blahobytu, tuší, že je zde něco hodně špatně, neusmívají se, závidí si, nenávidí se, přestože mají vše potřebné – i nepotřebné…
S narůstajícím „blahobytem“ ubývá skutečného života. Bezbřehý konzum a prázdnota jím není a nemůže být. Šťastnými nás to nedělá, ničíme sebe i přírodu.
Žijeme dobrými mravy jen na demonstracích, když nás někdo vyzve párkrát do roka (a často zneužije), mělo by to být obráceně – uplatňovat je v každodením životě, bez výzev a demostrací. Předat dobré mravy blahobytu v bláhové naději, že je zaručí za nás, je sebezáhubné - pro jedince i společnost!
Rubáš nemá kapsy a nic si na onen svět nevezmeme. Bude to vždy o tom, co zde zanecháme pro příští generace, tak jako naši předkové zanechali nám.
Udělejme vše pro to, abychom příštím generacím nezanechali jenom vydrancovanou zemi, narušenou floru, faunu, díky lidem, kteří většinou ničím nepřispěli společnosti. Stále více zchudlých nebude moci tento nepoměr v bohatství do nekonečna „sponzorovat“.
Nejsem žádný mesiáš, mající potřebu zachránit svět, stačí změnit sebe, druhého a uděláme pro záchranu světa daleko nejvíce. Jen o sobě musíme vědět, vzájemně si důvěřovat, hledat to lepší na druhých a být schopni se spojovat. Připomínám SLOVA JSOU POUZE STÍNEM ČINŮ! To by mělo být společným mottem všech poctivých a odvážných lidí.
Celý život pracuji pro svodu a demokracii, ať už to bylo ve švýcarském exilu,nebo dnes v České republice, zdarma, dle hesla „Za práci pro vlast se neplatí!“
Dejme se do nikdy nekončící práce i ve jménu dětí, které jinak nečeká nic dobrého, bedeme-li stále jen přihlížet, divit se, kritizovat a čekat na Godota – nepřijde! Zato mohou přijít dřívější poměry dříve než tušíme, stejně jako přišla válka, kterou si nikdo nechtěl připustit!
Ještě je čas, ale na chatách, zahrádkách, v hospodách a supermarketech se nic nevyřeší. JE TŘEBA SEDLAT, pokud je nám svoboda skutečně drahá. Jinak přijde nové otroctví a s ním dříve či později po bídě mravní i ta skutečná!
Jednou z cest je i odpouštět nepřátelům, kteří mnohdy konají v dobré víře netuše, že jsou zneužíváni. Zlo samo od sebe neodejde. Je třeba zapojení mladé generace, která není tolik postižená totalitou a má potřebnou energii k realizování potřebných změn. Určující bude, do jaké míry budou schopna pomoci média.
Občas jsem napadán, že jsem „zradil“ a „podporuji“ komunisty. Jenom hlupák nemění názory a jen hlupák mění zásady. Po antikomunistické fázi mého života jsem pochopil, že to není jen o ideologiích, ale především o charakteru a sklonech většiny obyvatelstva naší země. 30 let života v totalitě, 20 let života v jedné z nejlepších demokracií ve Švýcarsku a nyní 17 let v postkomunistické společnosti, jsem si uvědomil, že má-li mít tato země vůbec naději vyspět, je třeba spojovat všechny zbylé schopné a poctivé lidi. Členství v KSČ bylo jistě morální selhání, ale neznamená to, že byl člověk automaticky špatný - pokud se samozřejmě přímo nepodílel na zločinech, byť je svým členstvím podporoval, podobně jako člen NSDAP. Stejně tak není zárukou morální kvality nečlenství v KSČ. Jen spojená společnost může něco dokázat. Rozdělená se stává snadno ovladatelná a manipulovatelná. Kdyby zde byla silná občanská společnost, nedopustila by to kolosální rozkrádání a nárůst všeohrozující korupce za posledních 30 let. Věřím, že by se mnou souhlasil jak president Václav Havel, tak i paní Věra Čáslavská, na jejichž odkaz se snažím navázat.
Že se „charakterová“ historie naší země opakuje i po 100 letech, dokazuje kniha prof. Josefa Kalvody „Genese Československa“. Měla by být povinnou četbou na všech středních a vysokých školách. Dokud si budeme neustále zamlčovat pravdu o nás a naší historii, bude se nám zamlčovaná historie připomínat i se všemi logickými, negativními důsledky.
Život nám byl dán jeden a pouze jednou. Žijme ho smyslplně, abychom se za něho nemuseli stydět a mohli na něj navázat ti, co přijdou po nás.
Nadcházející 30.výročí sametové revoluce, období plné korupce, nenávistí, závisti a nepřejícnosti, bychom měli začít naplňovat jejím trvalým odkazem - jedinou správnou cestou – pravdou, vzájemnou úctou, láskou a hlavně poctivou prací, která je základem všeho. Stále rostoucí počet Novoročních pochodůl s výstupy na různé kopce, vrcholy a hory, jakoby signalizovaly, že lidé začínají instinktivně hledat ztracenou cestu k Bohu.
V tomto smyslu přeji všem lidem dobré vůle nadějemi naplněný a jimi vyplněný šťastný Nový rok.
Jan Šinágl, 31.12.2018
* * *
Bratislava 1.1.2019: Novoroční projev presidenta Slovenska Andreje Kisky, projev velkého státníka – platí i pro Českou republiku!
Diktatura soudů
Míra humanity
Temná energie se opět valí ze všech stran
* * *
Read more...