Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

   

Strojový překlad

Nejnovější komentáře

  • 21.05.2022 10:43
    „Strom svobody musí být čas od času osvěžen krví vlastenců a ...

    Read more...

     
  • 20.05.2022 17:37
    Rusko není Putinova řiť, řekl na koncertě zpěvák DDT. Hned ...

    Read more...

     
  • 20.05.2022 15:33
    Věřím, že se mnou souhlasíte v tom, že to, co se děje ve ...

    Read more...

     
  • 19.05.2022 13:45
    Ukrajina je už dnes schopna zlikvidovat Krymský most. Nepochybně ...

    Read more...

     
  • 16.05.2022 18:32
    Zatímco Ukrajinci celému světu předvedli, že jsou hrdým a ...

    Read more...

     
  • 16.05.2022 18:31
    Putinův generál Beseda zašantročil 2 mld. USD na vítání ruských ...

    Read more...


Portál sinagl.cz byl vybrán do projektu WebArchiv

logo2
Ctění čtenáři, rádi bychom vám oznámili, že váš oblíbený portál byl vyhodnocen jako kvalitní zdroj informací a stránky byly zařazeny Národní knihovnou ČR do archivu webových stránek v rámci projektu WebArchiv.

Citát dne

„Komunismus znamená v pravém a úplném smyslu bludné učení, že nikdo nemá míti žádné jmění, nýbrž aby všechno bylo společné, a každý dostával jenom část zaslouženou a potřebnou k jeho výživě. – Bez všelijakých důkazů a výkladů vidí tedy hned na první pohled každý, že takové učení jest nanejvýš bláznovské, a že se mohlo jen vyrojiti z hlav několika pomatených lidí, kteří by vždy z člověka chtěli učiniti něco buď lepšího neb horšího, ale vždy něco jiného než je člověk.“

Karel Havlíček Borovský ve svém časopise „SLOVAN“ 26.7.1850


SVOBODA  NENÍ  ZADARMO

„Lepší je být zbytečně vyzbrojen než beze zbraní bezmocný.“

Díky za dosavadní finanční podporu mé činnosti.

Po založení SODALES SOLONIS o.s., uvítáme podporu na číslo konta:
Raiffeisen Bank - 68689/5500
IBAN CZ 6555 0000000000000 68689
SWIFT: RZBCCZPP
Jan Šinágl,
předseda SODALES SOLONIS o.s.

Login Form

JH Zatopkuv trener se slavy nedockalUjezd u Brna pomník JUDr Haluzovi

Životní krédo Jana Haluzy: „Věřím v lepší budoucnost člověka a také v to, že je důležitější dlouhodobé zhodnocení našich činů než okamžitý zisk. Kdo má čistý štít, nemusí se ničeho bát. Nelituji nejcennějších let mého života, protože jsem bojoval a zvítězil. Vyhrál jsem ten nejdůležitější závod.“ - Emil Zátopek po roce 1989: „Kdyby nebylo Haluzy, nebylo by ani Zátopka.“

***

Doporučuji ke shlédnutí vynikající dokument Kristiny Vlachové Kauza Uherské Hradiště (ČT 2007). Často v něm vystupuje Zátopkův trenér Jan Haluza, politický vězeň, veřejnosti neznámý, který běhal za Baťa Zlín. V komunistickém kriminále strávil 6 let, ve věku, kdy si života plně užíváme (34-40 let). Byl vyznamenán Řádem Tomáše Garrigua Masaryka II.třídy (stejně jako Tomáš Baťa, patřila by jim extratřída!), Zlatou medailí za čestný běh životem, titulem Osobnost roku 2010 Zlínského kraje a dalšími oceněními. I jemu vděčí Emil Zátopek za svoji pozdější slávu. Byl jeho prvním trenérem, trénoval ho dva roky. Po roce 1945 se stal členem Československé strany lidové a předsedou Krajského výboru lidové mládeže Zlínska. Po roce 1948 mu bylo nabídnuto místo ředitele Baťových závodů ve Zlíně, s podmínkou vstupu do KSČ. Odmítl. I on byl mučen elektrickým proudem. Prošel mnoha komunistickými lágry - Rovnost, Svornost, Mariánská, Eliáš, Nikolaj a další. V uranových dolech v Jáchymově byl opět obviněn ze špionáže a vyslýchán. Tam se nakazil tyfem. V roce 1954 byl propuštěn na svobodu, nadále jej však sledovala StB a nemohl vykonávat svou profesi. Zaměstnán byl jako dělník a tři roky jako horník v ostravských dolech. Teprve v polovině šedesátých let mohl začít vykonávat alespoň okrajově právnické povolání. V roce 1968 se nakrátko vrátil do veřejného života prostřednictvím organizace politických vězňů Klub 231. Tato byla však po srpnové okupaci rozpuštěna. V době normalizace se stal opět nepohodlným.

Je dobře, že film „Zátopek“ neuspěl v nominaci na filmového OSCARA, byť jsem ho nestihl shlédnout a z kin už zmizel. Opakovanému morálnímu selhávání Zátopka se věnuje jen okrajově (podle svědectví těch, který film shlédli). Můžeme jen doufat, že neobdrží Českého lva a nebudeme tak pokračovat v glorifikování lidí, kteří si to po lidské stránce vůbec nezasloužili. Kdybychom natočili film o Janu Haluzovi, měl by šanci nejen na Českého lva, ale i na Oscara. To je možné jen ve vyspělé společnosti, která nepotřebuje lhát a zamlčovat pravdu. Právě poctivým pojmenováním skutečnosti dokazuje svoji skutečnou vyspělost. Za tento nemorální dokument se zaplatily desítky, či stovky miliony korun - z peněz daňových poplatníků. Vypovídá to nepěkně o morálním stavu země a kdo si dokázal udržet svoji moc a vliv.

„Pokud se vydáte po stopách Zátopka, tak máte problém. Je toho přehršel; u nás i ve světě. Jenže většina se dá rozdělit do tří kategorií. Jednak na oslavné, kde je Zátopek nespornou legendou světového olympijského sportu, průkopník drilu a spojující most mezi národy. Takové jsou nejčastější a vlastně i nejvděčnější. Pak je tu svět Zátopka "lidového bonmoty sršícího vypravěče" se všemi těmi (polo)pravdami, mýty a historkami. Snad o žádném jiném sportovci (minimálně našem) neexistuje tolik slovutných a všem známých historek; a jak tomu tak bývá, některé jsou přikrášlené a jiné ne, některé mají reálný základ, ale jiné okolnosti. No a ty nejneuvěřitelnější jsou, světe div se, pravdivé. Pak je tu ještě třetí, ryze "čecháčkovská", kategorie Zátopka udavače, armádního důstojníka, komunisty, plakátového chlapce systému a aktivního spolupracovníka StB. A Ondříček se svým týmem se vydali, či spíše "pokusili vydat", zlatou střední cestou "od každého z těch pohledů krapet, ale nikdy ne moc". Čili se klouže po povrchu. Není to černobíle o piedestalovém Zátopkovi či zavrženíhodném komunistickém udavači, to ne, ale není to ani o "prostě Ťopkovi". Je to o jakési nepřístupné figuře, o které nevíme na konci nic víc než na začátku. Natočené je to umně, ne že ne, ale nikdy se to nevymaní z roviny "líbivého filmu na nedělní večer u ČT s vynikajícími hereckými výkony". A to na snímek s takovým světovým potenciálem, o tak vděčné nejednoznačné postavě, je trestuhodně málo“.(30.08.2021)

Z komentářů k filmu Zátopek - https://www.csfd.cz/film/377596-zatopek/recenze/

Historik dr. Jan Kalous o Emilu Zátopkovi: „S manželkou upravovali své sportovní paměti. O všem se taktně mlčelo. Byl stavěn na odiv a na oplátku se aktivně zapojil do propagandistických kampaní režimu.“ „Měl jinou šanci když chtěl sportovat?“ „Měl, mohl si vybrat, o to výraznější je srovnání právě s lidmi jako byl Luděk Pachman, nebo Věra Čáslavská, kteří si zachovali názorovou kontinuitu a čelili i nepřízni režimu.“ Z pořadu ČRoPlus ze dne 20.12.2021. Na film „Zátopek“ se potom budete dívat pod zcela jiným úhlem pohledu. Doporučuji!

Emil Zátopek byl vynikající sportovec, ale morální slaboch. I proto schaloval justiční vraždu dr. Milady Horákové, podepsal Chartu 77, aby později svůj podpis odvolal. Komunistovi Vilému Novému (otec televizní hlasatelky Kamily Moučkové), se u soudu omluvil a podal mu ruku...

Morálně slabí jsme i my, kdy „Zátopka“ nabízíme světu i sobě jako "obdivuhodný vzor“. Jako sportovního bojovníka jistě, ale jako morálně a mravně vyspělého člověka, ho mohou nabídnout pouze země s totalitními prvky, resp. rezidui minulosti.

JH Grebenicek Alois Einstein parteJH Grebenicek Alois reznikPředseda Ústavního soudu ČR JUDr. Pavel Rychetský v dokumentu relativizuje a nepravdivě informuje o SRN, která se prý „také nevyrovnala se zločiny nacismu“? Zřejmě nezaznamenal, že ve SRN soudí i dnes takřka stoleté válečné zločince, zatímto u nás se dožívají beztrestně vysokého věku a s vysokou penzí jako např. „český Eichmann“ JUDr. Karel Vaš

„Alois Grebeníček byl vyučený řezník, měl na to, byl takový“, řekl v dokumentu politický vězěň. Jeho syn Miroslav Grebeníček, dlouholetý poslanec za KSČM, ho účelově, roky převážel z nemocnice do nemocnice, aby se vyhnul spravedlivému trestu za sadistické mučení politických vězňů v Uherském Hradišti. Nakonec ho „osvobodila“ JUDr. Radomíra Veselá, JH Americky list Neslychana surovostkterá byla členkou KSČ do roku 1991.

„Zločiny proti lidskosti jsou v ČR žalovány jako ublížení na zdraví, nebo zneužití moci veřejného činitele. Mučení je ze zákona zakázáno, ale paragraf nebyl nikdy použit“, zaznělo v dokumentu. Skvěle v něm také argumentuje bývalá ministryně spravedlnosti Vlasta Parkanová, která až po mnoha letech vyhrála soudní spor s pohrobky komunistického režimu na MO ČR.

„Dokud Slunce z nebe neservali, my na bojišti s prvním jarním vanem, jak podupaná tráva znovu vstanem.“ Vyškrábáno v cele smrti neznámým politickým vězněm, 50. léta, kterým končí filmový dokument Kauza Uherské Hradiště.

 

Jan Šinágl, 25.1.2022

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 Rating 1.67 (3 Votes)
Share

Komentáře   

-1 #2 Jan Šinagl 2022-01-25 21:06
Pomník paní Dr. Milady Horákové měl stát na místě kudy denně chodí tisíce lidí tak, jak je tomu s pomníkem Jana Husa. Kolik lidí přejde kolem soudu na Pankráci? Může se to považovat za memento, výstrahu, varování české justici. Ale občanská veřejnost, turisté, kteří by si jejím pomníkem denně připomínali, co jsme my občané a naše justice připustili, na to nemáme. Vinu církvi dáváme okázale najevo celému světu na Staroměstském rynku, ale ukazovat svoji vlastní vinu světové veřejnosti? Jsme jenom čecháčkové.

K.Mrzílek
-1 #1 Jan Šinagl 2022-01-25 21:04
Pomník dr. Milady Horákové před Vrchním soudem, který ji poslal na smrt, je ostudou! Měl být otočen o 180 stupňů, aby se na děj dr. Horáková dívala přímo, jako živé svědomí soudců. U Vrchního soudu dodnes soudí pohrobci těch, kteří měli její život na svědomí.

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v levém sloupci zcela dole)