Aktualizováno: Miroslav Tyrš a Jindřich Fügner založili dne 16. února 1862 v Malypetrově tělocvičně české reálky v Panské ulici v Praze český spolek Tělocvičná jednota pražská se znakem sokola v letu.
Byl jsem členem Sokola Luzern, jeho náčelníkem, náčelníkem Sokolské župy švýcarské, později zahraničním členem Sokola Zürich, po mém návratu do České republiky v roce 2002.
Vím, o čem mluvím. Poznal jsem skutečné Sokoly, kteří opustili Československo před rokem 1948 a žili v různých zemích světa. Mohl jsem tak poznat co to byl skutečný Sokol, jaké hodnoty ctil a praktikoval. Na zahraniční Sokolské slety a uzavřená sokolská přátelství nikdy nezapomenu. Dnes ze Sokola zbyl prakticky už jen majetek, o jehož získání se především polistopadové vedení Sokola snažilo, často i na úkor jednotlivých sokolských jednot.
***
Letní tábor Praskolesy 2017: potěšte se nádherným videem
***
Sokolská výchova dokázala vychovat skutečné vlastence, občany, podobně jako Orel, Skaut, resp. Junák. Byla početně největší sportovní organizací s velkým vlivem na ducha národa, společnost i politiku, udržující potřebné morální hodnoty skvělým sokolským systémem, kdy vychovával a formoval mládež v podstatě od narození. Toho už dnešní Sokol není schopen, nemůže, nejsou lidé, jen si na něj hraje, s duchem Sokola už to nemá takřka nic společného. Udržují si ho už jen malé ostrůvky, díky nadšeným cvičitelům. Poslední Sokolové a pamětníci skutečného Sokola už jen dožívají…
Podobná je situace v zahraničním Sokole, který těžil z emigrační vlny v době hospodářské krize v Rakousku-Uhersku, později i v Československu, kdy ho naposledy posílila emigrační vlna po roce 1968. To už bylo převážně o jiných charakterech, při vší úctě k několika málo osobnostem, kterých jsem si vážil. Pro většinu se stal Sokol a jiné krajanské spolky jen spojením s domovem, v podstatě malým ostrůvkem rodné země, někdy i jen „hospodou“, často i proto, že nebyli schopni se plně začlenit do života svého nového domova, zvláště ti starší. Byla to už jiná kvalita charakteru, postiženého životem v totalitě, samozřejmě vyjma politických vězňů. I zahraniční Sokol proto nutně, postupně upadá.
Vlevo je fotografie z 16.11.1989 z Říma ze svatořečení sv. Anežky České, kdy jsme se s krajany setkali se známou herečkou Sylvou Langovou, žijící od roku 1948 v Londýně – byla nazývána Marilyn Monroe Východu. Kouzelné setkání se skutečnou dámou. Týden před svatořečením jsme putovali s krajany ze Švýcarska po místech, kde žil sv. Františk z Assisi.
Můj lidový kroj nikde v českém a moravském kraji nenaleznete. Zapůjčila mi ho jedna krajanka ze Švýcarska, jejich sběratelka. Sestavil jsem si ho z různých krojů dle velikosti, docela symbolické. Zaplatil jsem ale tvrdou cenu. Celou kanonizaci sv. Anežky české jsem natáčel na její těžkou kameru (na VHS videokazetu). Nemohl jsem odmítnout, ale to mi tak ani nevadilo jako to, že jsem nemohl plně duchovně prožívat celé její prohlášení za Svatou. Když tento neskutečný okamžik nastal, přestal jsem sledovat dění přes oko kamery. Natáčel jsem tak, asi jako první kameraman na světě, aniž bych sledoval, co natáčím. Asi dobře, krajanka poté video nakopírovala a rozdávala přítomným krajanům na památku – i těm, co se nemohli zúčastnit. Asi už sv. Anežka začala "úřadovat" a pomohla mi :-)
Dodnes se společnost z této rány mravní páteři země nevyrovnala. Ve své dnešní činnosti těžím z toho, co jsem mohl svým dvacetiletým pobytem v zahraničí získat. Jako ročník 1952 jsem tak mohl, díky Sokolu, prožít návrat do minulosti a poznat ducha první republiky. Uvědomil jsem si o co vše dnešní mládež a naše země přišla. Jsou to osobní, nepřenositelné zkušenosti.
V sokolské činnosti stále pokračuji, byť jinou formou, jako vedoucí na letních táborech pro děti, besedami s dětmi na školách, či v denním životě. Práce s dětmi a mládeží má největší smysl a význam.
Fyzický a morální stav dnešní mládeže není dobrý, covid situaci ještě zhoršil. Vládu nenapadlo nic „lepšího“, než zavést kontrolu, zda vedoucí letních táborů pro děti, skautů, Junáků a dalších mají patřičné živnostenské oprávnění k podnikání?! Neschopný stát tak pokračuje ve zhoršování už tak špatné situace, kterou sám způsobil. Likviduje tak nemálo nadšenců, místo aby byl vděčný za jejich zmírňování.
Čest památce všem padlým Sokolům v bojích za svobodu rodné země. Tvořili většinu u našich zahraničních vojsk, včetně pilotů RAF. Nedivím se, že jsme nebyli dodnes schopni natočit celovečerní, hranný film, který by ukázal, co SOKOL skutečně byl a co znamenal pro duši národa a země.
Na prosincovou valnou hromadu Sokola Žebrák jsem se dostavil jako jeho čestný člen. Byl jsem vykázán „bratry a sestrami“ s tím, že se jedná o neveřejnou akci. Ani jsem tak nestihl vyřídit pozdravy od Sokola Greater Clevelend (druhá největší sokolská jednota v USA), kdy jsem partnerství obou sokolských jednot zprostředkoval po roce 1989. Hlavně, že stoly byly plné jídla...
Vpravo fotografie nástěnky Sokola Žebrák, v den 160. výročí založení Sokola. Kolik se asi bude konat tělovýchovných akcí a slavnostních aktů po celé zemi, na počest tohoto významného výročí v dějinách naší země, pokud
vůbec?
I to je vypovídající o stavu současného Sokola, který už není, nemůže být, čím byl. Chybějí schopní lidé, které tak jedinečně dokázal vychovávat Sokol - ve prospěch jednotlivce, rodiny a celé země.
Se Švýcarskem jsem se rozloučil i se svoji poslední funkcí – presidentem tenisového oddílu TC Kriens (cca 30.000 obyvatel). Nezapomenu na udělení švýcarského občanství, kdy se mne na radnici města předseda komise s úsměvem zeptal, zda jsem byl s její prací spokojen? Odpověděl jsem také s úsměvem: „A vy se mnou?“ „Právě jste se stal občanem Švýcarska, poplatek 50 Sfr.“ Bylo to krátké, přátelské, dobře mne a moji práci znali – i jako cvičitele „Turnen für jedermann“ (cvičení pro každého při hudbě), kdy jsem vedl společné večerní cvičení napříč generacemi od mládeže až po důchodce v místní tělocvičně. Používal jsem i české trampské písničky s velkým úspěchem. Jsem hrdý na švýcarské občanství a domovské právo ve svém druhém domově, nádherném městě se skvělými lidmi, které jsem poznal během svého dvacetiletého exilu.
Sokolství má různé formy, je nadčasové – i jedním z receptů na řešení problémů dnešního světa – výchova, vzdělání a hlavně osobní příklad! Neustálá, drobná, každodenní práce, zasazování „malých zrníček“, pro které je stále těžší vzklíčit, ale bez nichž se svět nepohne dopředu – jen k opakování starých chyb, s patřičnými následky a důsledky pro nás všechny.
Události ČT „informovaly“ 28 zprávou z 33 v délce 27 vteřin! Starostka ČOS Ing. Hana Moučková v médiích připomněla vznik slova „výlet“, který nevymysleli Sokolové, jak mylně uvádí. Rozšiřovat legendy neodpovídající skutečnosti patří k české tradici, ne ke skutečně sokolské. Na webových stránkách ČOS nic moc o tomto výročí, resp. co by jeho významu odpovídalo.
Příští Sokolský slet bude v Praze v roce 2024. Věřme, že bude spojen s obnovením sokolských myšlenek a přispěje k mravní a morální obnově společnosti a jak by odpovídalo bohaté tradici Sokola.
Tradiční sokolský kroj mi poslal táta v roce 1985 přes mého kamaráda, který jezdil s TIR. Přivezl mi ho, jako "kontraband" doslova před dům v Kriensu ve Švýcarsku, kde jsem bydlel. Vlastnil ho starý člen Sokola ze Hředel ze sousední vesnice. Táta byl jednatelem Spartaku TOS Žebrák až do doby, než ho zaměstnavatel vyhodil z práce „na hodinu“, po odmítnutí spolupráce s StB. Byl velmi oblíben mezi občany Žebráku pro svoji pravdomluvnost, přímost a požíval jejich plné důvěry. Už ho nebudu mít komu předat…
Tož tak.
NI ZISK NI SLÁVU!
Vzpomínka na VI. Sokolský slet v Curychu v roce 1986
Odešla jedna z posledních, opravdových Sokolek
Dnešního dne by se dožil Jan Šinágl 100 let…
NA ZDAR!
Jan Šinágl, 15.2.2022
***
Jan Masaryk: „Komunismus je 10% ideologie a 90% taktiky.“
Read more...