Dnes byl napaden hackery můj účet na Youtube. Naštěstí už Google problém vyřešil. Napadena byla i má emailová pošta, problém ještě není zcela vyřešen. Omlouvám se tímto za možné zpoždění mé emailové komunikace. JŠ
***
Italský ekonom Vilfredo Pareto zemřel před 100 lety 19.8.1923: „Jakékoliv jednání lze ospravedlnit demagogicky, pomocí význačných, nejasných a klamavých slovních důkazů. Sem spadá naprostá většina politického života.“ - „Dávejte mi co nejvíce plodných omylů plných zárodků myšlenek a nechte si své jalové pravdy.“ – „Žádný jedinec nebo skupina již nemůže dosáhnout lepšího postavení bez toho, že by se naopak postavení někoho jiného zhoršilo.“ – „20 % lidí vlastní 80 % národního bohatství a zbylých 80% lidí vlastní zbylých 20 % národního bohatství.“
Hodnota čehokoli pro člověka závisí na jeho skutečných potřebách. Chybou Ricarda i Marxe bylo, že původ hodnoty připisovali práci a tak zaměnili cíl za prostředek – Vilém II a jeho diplomaté se z historie nepoučili. Zájmy ostatních přehlíželi, rozpoutali válku a ani v jejím průběhu nevyužili příležitost zařadit zpátečku.
***
Zastánce hospodářské svobody dal do popředí to, co mnoho jeho předchůdců podceňovalo: lidskost, roli citů a instinktů. Zamyšlení o obecné sociologii italského myslitele Pareta zachycuje společnost v její komplexitě především tím, že bere v potaz starou pravdu: lidé jsou iracionální tvorové.
Nerad se dohadoval s politiky omezujícími hospodářskou svobodu: jeden průmyslník pracně sníží své náklady o pár procent, ale druhý si intrikami či úplatky vymůže zavedení padesátiprocentního cla a tak znehodnotí produktivní práci mnoha inteligentních lidí! Cla italské hospodářství sice ničí a lidi ožebračují, jenže jisté skupiny si korupcí politiků vymáhají výhody na úkor většiny, jejíž ztráta zvýšením daní je relativně malá, takže nikomu nestojí za to, aby proti nespravedlnosti pozvedl hlas.
Inu, svět je složitý, lidé jednotlivé věci a jejich příčiny vnímají zkresleně a těžko pak s nimi mohou pracovat patřičným způsobem. Sledují své city a zájmy, ale zároveň zpětně hledají teorii, která by dodala jejich jednání logiku. Pak si utvoří niterné přesvědčení a odějí jej do vznešených frází. Nejchytlavější ze všech jsou marxistické teze o vykořisťování.
Tradiční ekonomický pojem „užitečnost“ věci prý postihuje výlučně vztah mezi člověkem a věcí i věc samotnou z hlediska jejích objektivních vlastností. Jenže hodnota čehokoli pro člověka závisí na jeho skutečných potřebách. Pareto tedy zavedl pojem „ofelimita“ – chtěnost či uspokojivost věci, to co mu poskytne i potěšení. Maximální ofelimitu pro žíznícího na poušti tak představují první doušky vody. Chybou Ricarda i Marxe prý bylo, že původ hodnoty připisovali práci, a tak zaměnili cíl za prostředek.
Pojem je aktuální i dnes, kdy vládnoucí kvůli posílení vlastní moci vnucují ovládaným to, o co nestojí, a brání jejich emocionálnímu a duchovnímu uspokojení.
Paretovo „logicko-racionální“ jednání je takové, při němž si jednající osoba zvolí prostředky, které vedou nejpříhodnějším způsobem k vytyčenému cíli objektivně.
Lidé mimo ekonomický život však většinou nejednají ani natolik účelně jako včelky, tvarující své plástve tak, aby nashromáždily co nejvíce medu a spotřebovaly minimum vosku. Mocným hybatelem lidských aktivit jsou stále rezidua, tedy ty projevy citů a instinktů, které lidé vysvětlují pokřiveně, pomocí mýtů, hesel, kultů, idejí a ideologií. Nezakládají se na rozumu, vycházejí z nitra lidí, jednotlivcům patří jen do velice malé míry a bývají ve společnosti poměrně stálé.
Inženýr si při prodeji stroje vystačí téměř výlučně s racionálními argumenty. Zato politik, má-li jednat „racionálně“, a to i ku prospěchu veřejnosti, se k „neracionálním“ derivacím uchýlit musí, jinak nic neprosadí. A vláda má rezidua spíše využívat a neplýtvat silou na marné, ba kontraproduktivní pokusy je zničit.
Ti nejschopnější lidé v každém oboru tvoří v jakémkoli společenském systému neostře vymezené elity. Lidé obdaření „rezidui kombinací“ aktivně vyhledávají nové možnosti zisku, nebojují, ale spřádají důmyslné finty, jimiž získávají krátkodobé výhody. Vládnou-li takovíto „spekulanti“ anebo „lišáci“, těší se společnost úspěchům v obchodu a průmyslu, ale neplánuje dopředu, ztrácí schopnost užít sílu a mnohdy stát neudrží nebo neubrání, zejména když dojde i k oslabení reziduí společenskosti.
Naopak lidé obdaření „rezidui stálosti agregátů“, takzvaní lvi, bývají pevněji světonázorově zakotveni, autoritativnější, kladou odpor změnám, bývají s to užít sílu a uvažují dlouhodoběji. Ke stabilitě přispívají i „rentiéři“, ale ti bývají jako králíci bezbranní vůči změnám shora.
Společnost ke svému přežití potřebuje oba první typy. Měla by užívat inteligentní přesvědčování a konsens, ale z nezbytí směle užít i sílu, bez níž se vládnutí neobejde. Je nebezpečné litovat zločince a přitom zapomínat na jejich oběti. Vládnoucí elita sama vždy degeneruje, ale pokud na jedné straně potlačuje a nepřipouští mezi sebe ty nejschopnější zdola – a na straně druhé není s to se účinně a rezolutně vypořádat s malou, ale všehoschopnou skupinou, ta pak může zlikvidovat je samotné a ještě uvrhnout do zkázy celou společnost. Názor, že silové prostředky užívat je nepřípustné kdykoli, vyvracejí celé dějiny, které jsou „hřbitovem aristokracie“. Právě ten, kdo má hrůzu z krve, se stane jako ovce kořistí jiného. I když se ovce vlku vyhne, skončí u řezníka.
Před Velkou válkou Pareto prorokoval, že může dojít k „nesmírným katastrofám, které svým rozsahem a intenzitou překonají cokoli dosud známé z historie“. A zdá se, že nejkrutější režimy 20. století vznikly právě tam, kde vládnoucí kruhy nedbaly paretovských varování. Carský režim v Rusku byl sice s to postřílet na tisíc mírumilovných demonstrantů v roce 1905, ale s bolševiky si již neporadil. Kubánský Battista i venezuelská oligarchie propustily násilníky Castra a Cháveze, aby tito obratem připravili vládnoucím krvavou lázeň a ekonomicky druhdy nejbohatší země Latinské Ameriky zcela zruinovali. Íránský šáh pronásledoval jemu loajálního Šáhpura Bachtijára, aby pak Chomejního náboženští fanatici vyvraždili jeho lidi i Bachtijára samotného. To „náš“ Václav Havel svými nezralými prohlášeními i rozsáhlou amnestií v roce 1990 způsobil jen řetězový chaos, zbytečnou smrt řady nevinných obětí propuštěných zločinců, zlehčení zákonů i ideové rozdělení docela konsensuálního národa.
Šťastný lid, šťastná vláda
Čím víc se míchá vláda do záležitostí občanů, tvrdí Pareto, tím k větším zneužíváním moci a odírání lidí dochází.
Paretovi šlo o důstojnost jednoho každého člověka – jak o vlastníka postiženého svévolnými opatřeními úřadů či terorem ze strany svých zaměstnanců, tak o odborově neorganizovaného dělníka, zastrašovaného odborovými bossy a jejich lidmi, přehlíženého shora a vysávaného cly.
Údajný „odpůrce demokracie“ za nejlepší systém své doby nepovažoval žádnou diktaturu, nýbrž demokratické Švýcarsko. Problém Itálie prý spočívá v „nedostatku osob nezávislých a energických“, takže se nenajde nikdo, kdo by se zlu postavil. A „čím čestnější jsou obyvatelé země, tím čestnější je její vláda“.
Zdeněk Zacpal, překladatel (z článku LN 19.8.2023, příloha ORIENTACE)
Read more...