Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

Když známe operní synopsi, víme, že je napsaná o carovi, který měl absolutní moc. Je to příběh o absolutní moci a o tom, jak je iluzorní. K získání moci potřebuje car zabíjet. A musí zabíjet, aby si moc udržel. Cena, kterou za to car zaplatí, je pak jeho vlastní smrt.

… To je osud každého, kdo se pokusí o uchvácení moci touto cestou. Je to tedy příběh o tom, jak je moc iluzorní a jakou cenu platí ten, kdo ji uchvátí. … V Rusku vidíme režim, protože tam není demokracie. Existují umělci, kteří postavili svou kariéru na tom, že podporovali režim, pracovali pro režim, propagovali režim, bránili režim a dostali za to tolik medailí, že se jim nevejdou na hruď, tolik peněz, že je nemohou utratit. Mohou si za ně koupit ostrov i palác v Benátkách. … Je to obdobné jako u mafie – všichni pracují pro kmotra a kmotr rozdává odměny. … Jak bychom neměli rozumět Ukrajincům bojujícím o své přežití, když jim někdo říká, že nemají právo na existenci, nebo že dokonce neexistují? Nikdo nemá právo říkat nějaké zemi, nějakému národu, že nemá právo na existenci. Mimochodem, Rusy velmi zlobí, že Ukrajinci uznávají cizí jazyk, ruštinu, na svém území a tak je to správné.

Lidovky.cz: A co ukrajinština v Rusku?

Rusové neuznávají gruzínštinu, arménštinu, litevštinu a spousty dalších národních jazyků na svém území. Všichni musí mluvit rusky. Odpusťte, tohle impérium je vyřízené, ale ještě o tom neví. V Jelcinově kabinetu byl vicepremiérem Boris Němcov, představitel mladé generace, velice inteligentní. Poté co Jelcin odstoupil a stal se prezidentem Putin, už nebyl Němcov ve vládě, stal se opozičním politikem a měl spoustu námitek proti Putinovi – a byl zabit. Jako mnoho dalších. Ještě předtím v jednom rozhovoru popisoval své setkání s Margaret Thatcherovou, za kterou přijel, když slavila osmdesátiny. Tehdy mu bývalá britská premiérka popsala největší rozdíl mezi Británií a Ruskem: My jsme pochopili a smířili se s tím, že už nejsme impérium, Rusko nikoli.

… Žádná země světa není tak velká jako Rusko, žádná země nemá tolik přírodních zdrojů jako Rusko. Ale jen v málo zemích žije většina obyvatel v takové chudobě jako v Rusku, vynecháme-li Afriku. Proč je pro ně důležité myslet si, že jsou největší? Protože jsou nejsilnější, a přesto jsou chudí? Nevyrábějí nic, co by si chtěl někdo koupit, těží plyn a ropu, kterou nevytvořili. Rusko touží po dominanci, a to dominanci silou.

Lidovky.cz: Obyčejní lidé tohle podporují?

Ano, většina obyčejných Rusů to podporuje. Jsou zblblí propagandou. Nedávno jsem sledoval v televizi interview s obyčejným Rusem, který říkal, situace je špatná, nemám práci, nemůžu žádnou najít a musím žít z penze své matky. A víme, jak malé jsou penze v Rusku. Novinář se ho ptal, zda podporuje válku na Ukrajině, a on přitakal. Proč ji podporujete, když žijete tak špatně, jste bez práce? Podporuju ji, protože nechci, aby Američané byli silnější než my. V tom není žádná logika, zdravý rozum. Jeho nenávist k Západu a také samozřejmě k Ukrajině je pro něj důležitější než to, že je bez práce. Raději žije v bídě. Může tomu někdo rozumět? Ne.

Lidovky.cz: Co můžeme od Ruska čekat?

Nevím. Žije tam sto padesát milionů lidí, řekněme, že dvacet milionů velmi dobře ví a chápe, co se děje, nesouhlasí s tím a cítí se hrozně. Pak je tu zhruba milion těch, jejichž blízcí, děti, přátelé, příbuzní přišli ve válce o život. A ti se ptají: Proč, jakou to má cenu? A ty ostatní miliony? Z těch udělala propaganda zombie.

Před několika staletími se v Rusku vžil pocit, že je svět nenávidí, že je proti nim a že je chce zničit. Ale svět nechce Rusko zničit, svět se o Rusko nezajímá! Svět má dost starostí se svými potížemi a vlastním způsobem života.

Lidovky.cz: Je v Rusku někdy v budoucnu demokracie možná?

Pro mě je naprosto rozhodující příklad Německa. Po druhé světové válce museli Němci pochopit, jakou katastrofu způsobili světu, s tím je spojeno odčinění, snaha po odpuštění za to, co generace přede mnou způsobily či na tom měly nějaký podíl. Němci se cítí hrozně za to, co jejich rodiče a prarodiče způsobili světu. Máte-li toto východisko, máte naději, protože měníte své vědomí.

Rusko se s ničím nesmířilo, protože vyhrálo válku, a nemůžete soudit vítěze

Co miliony lidí, kteří zemřeli v gulazích před válkou? Co miliony zemřelých ve válce mezi dvěma zeměmi, které podepsaly spojeneckou smlouvu (pakt Ribbentrop–Molotov)? Musely tyhle miliony lidí zemřít? Ne. A co ti zabití po válce? Žádné odpuštění či zpytování svědomí v Rusku nikdy nenastalo. Jestli se jednoho dne Rusko nějak odhodlá, z přesvědčení nebo z donucení, smířit se se svou minulostí, pak je naděje, že se tam demokratické myšlení stane realitou.

Celý článek>

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v levém sloupci zcela dole)