… Svoboda je formální. Není jí dán prostor k férové a otevřené soutěži a důkladné veřejné kontrole. Sledujeme ochromení policie, dotační tunely, narůstající extremismus, milion exekucí ročně, mediální mystifikace, černé financování parlamentních politických stran, zneužívaní práva, agresivní výpady vůči společné Evropě atd. Společnost se opět rozdělila na „MY“ a „ONI“. A toto rozdělení má i svou skrytou institucionalní podobu. Slova ztratila svůj význam. Zaměňují se příčiny a následky různých události, jevů a témat. Na počátku byla asi naivita, možná také jen chybné představy o budoucnosti, ale zcela určitě i chladnokrevný kalkul novodobých pirátů. Komu může vyhovovat země s rozvrácenou morálkou, s rozpadajícím se sociálním smírem, se špatně hospodařící státní správou a absentující vizí? Všechno nevyřeší neviditelná ruka trhu, ale spíše až příliš viditelná plíživá destrukce země. Bylo by to někdy až k smíchu, kdyby to ovšem nebylo spíše k pláči. Víru a naději střídá strach a bezmoc. … Ptáte se na změnu? Ano, jistě, ale nejprve se podívejme na skutečnou realitu a ne na Potěmkinovu vesnici, která přestavuje virtuální obrazy a ne skutečnost. Žádná plakátová ideologie, či bulvární střípky z našeho politického „Olympu“, nic neřeší. Případné korekce nemohou být pouze kosmetické úpravy fasády. Orwelův „pohádkový příběh“ zažíváme opět v praxi. Společnost postavena na lži si sama připravuje nevyhnutelný pád. …
„Stát je špatný hospodář. Občanská společnost je nebezpečná. Vůli lidu reprezentují jen silné a vlivné politické strany a jejich Prezident. Tečka.“ Případné pochybnosti jsou opravdu, ale opravdu jen zlá a nepřejícná slovíčka. Musí to být snadné žití v sevření svých vlastních dogmat. Jenomže tato a další plodí své důsledky. Velmi neblahé důsledky.
Česká republika tak mimo jiné téměř rezignovala na možnost alespoň kontroly a usměrňování cen ve strategických komoditách, což jsou teplo, energie a voda, ale do značné míry i potraviny, pohonné hmoty aj. Totální privatizace je stejně nesmyslná jako totální znárodnění. Racionální a ohleduplná správa země ustoupila do pozadí. Hlavním kritériem se stal profit úzkého okruhu „státních“, polostátních a privátních „obchodníků“, či spíše kšeftsmanů, kteří si zprivatizovali státní moc.
Žijeme v modelu podivně zadluženého jakoby blahobytu. Na jedné straně prý až 300 korunových miliardářů a na straně druhé více než 2 miliony lidí na hranici existenčního minima. K dispozici je vždy ta správně doladěná statistika, dobře formulované průzkumy veřejného mínění a celá ta placená hra na demokracii. A dnes již také seznamy „škůdců“, kteří stojí mimo ten jejich hlavní proud. I tzv. regulace finančního trhu je asi skrytě řízena zájmy těch, kteří v tom umí chodit.
„Nelíbí se Vám to? Pak máte smůlu, anebo víte co? Musíte vyhrát ve volbách! Zkuste přebít náš vliv, naši moc, naše média a naše peníze!“. Špatně, nekompetentně a nemravně fungující stát, se záměrně špatně nastavenými pravidly hry a bez formulace obecně sdílených priorit, je zákonitě také špatným hospodářem. Tedy špatným distributorem daňových odvodů. A ty jsou navíc nižší a nižší, zdánlivě kupodivu bez ohledu na výši daňových sazeb. Zdaleka nejen díky dluhové krizi v euro zóně.
Svoboda je formální. Není jí dán prostor k férové a otevřené soutěži a důkladné veřejné kontrole. Sledujeme ochromení policie, dotační tunely, narůstající extremismus, milion exekucí ročně, mediální mystifikace, černé financování parlamentních politických stran, zneužívaní práva, agresivní výpady vůči společné Evropě atd. Společnost se opět rozdělila na „MY“ a „ONI“. A toto rozdělení má i svou skrytou institucionalní podobu. Slova ztratila svůj význam. Zaměňují se příčiny a následky různých události, jevů a témat.
Na počátku byla asi naivita, možná také jen chybné představy o budoucnosti, ale zcela určitě i chladnokrevný kalkul novodobých pirátů. Komu může vyhovovat země s rozvrácenou morálkou, s rozpadajícím se sociálním smírem, se špatně hospodařící státní správou a absentující vizí? Všechno nevyřeší neviditelná ruka trhu, ale spíše až příliš viditelná plíživá destrukce země. Bylo by to někdy až k smíchu, kdyby to ovšem nebylo spíše k pláči. Víru a naději střídá strach a bezmoc.
Velmi zajímavě o aktuální situaci v zemích, jež jsou i dnes ještě v sevření řízeného post východoevropského chaosu, píše publicista Edward Lucas z týdeníku Economist. Například o tom, že podle něj více ovlivnil bývalý východ západ, než naopak. Třeba tou relativizací své vlastní minulosti a exportem bezskrupulózní korupce.
Byly všechny ty děravé zákony, nájemné vraždy kvůli přesunům majetků, krachy bank, expresně rychlá kumulace kapitálu, likvidace nepohodlné konkurence, lustrační normy, opoziční smlouvy, národnostní třenice, posilování kultu konzumu atd. zcela náhodné? Dnes nám zůstala již jen strategická poloha, část energetické základny a nedokonalá dopravní infrastruktura.
Posttotalitní příživníčci a vazalové zájmů odjinud píší vizitku naší země. My ostatní jsme, více méně, jen pasivními konzumenty jejich „velkolepého díla“, a to pod jejich heslem „stát je špatný hospodář“. Tento týden se nám svěřil Petr Kellner, že se tady máme dobře, prý lépe než v Africe, a jenom ta nešťastná korupce je tedy prý ještě větší než v Rusku. Komentáře netřeba.
Ptáte se na změnu? Ano, jistě, ale nejprve se podívejme na skutečnou realitu a ne na Potěmkinovu vesnici, která přestavuje virtuální obrazy a ne skutečnost. Žádná plakátová ideologie, či bulvární střípky z našeho politického „Olympu“, nic neřeší. Případné korekce nemohou být pouze kosmetické úpravy fasády. Orwelův „pohádkový příběh“ zažíváme opět v praxi. Společnost postavena na lži si sama připravuje nevyhnutelný pád.
Už vidím ta staronová hesla v příštích volbách: “Pozor na řecký model! Klid na práci! Rozpočtově odpovědně a proti korupčně! Ke světlým zítřkům! Pozor na levičáky! Pozor na pravičáky! Občanská společnost je jako fašismus! Pryč s evropským diktátem a kontrolou! Čechy Čechům! Naši krásnou zemičku si rozvracet nedáme! Kupředu pravá, levá, přední, zadní, zpátky ani krok! Věřte zkušeným profíkům! Pryč s brontosaury! Právo a pořádek!“
Nudit se tedy rozhodně nebudeme, i když zábava je to poněkud pokleslá. Ostatně, každý národ má takové vlády, jaké si zaslouží. Dobře nám tak.
Petr Havlík, 11.4.2012
P.S.
Obrovská korupce na nejvyšších místech, kde mizí chybějící peníze pro provoz země, které se nyní berou potřebným, se vůbec neřeší! Anonymní akcie jsme nedokázali odstranit! Jako jediná země jsme nepodepsali společné protikorupční zákony zemí EU! Život na dluh v zemi, kde vládne zločin a zloději, není životem, ale nedůstojným otroctvím a postojem poslušného otroka, totalitního ovčana. Každý se musí rozhodnout sám za sebe – otrok, ovčan, nebo svobodný občan? Jakou sílu strachu projeví naše země, pokud vůbec, a jakým směrem se vydá…?! J.Š.
„Strach je vůbec nejsilnější hybnou silou tohoto národa.“
Walter Koch, německý velvyslanec v Praze o Češích
„Naše neštěstí začalo zánikem starého Rakouska.“
Emil Hácha
„Vládnou nám obyčejní podvodníci, kteří buď utekli z ordinací doktorům a psychiatrům,
nebo se včas nedostali do kriminálu.“
Imre Kertesz, nositel Nobelovy ceny z roku 2002.
Read more...